Poslání ženy! Text, jaký v ženských časopisech nenajdete!

   Žena! V možnostech citových schopností daleko převyšující muže! Právě pro tuto vrozenou schopnost a pro tento velký dar od Stvořitele bude mít vždy o stupínek blíže k hlubšímu porozumění všeho, co přichází z Výšin.

Neboť Bůh je Láska. A láska se projevuje prostřednictvím čistého citu.

  Jemností cítění je právě ženě umožněno vyšvihnout se v dobrém chtění do takových výšek, které zůstávají mužské části lidstva navždy nepřístupné. A právě toto je její vlastním posláním ve Stvoření. Pramení v schopnosti čerpat shora a zprostředkovávat vyšší poznání, získané prostřednictvím svého jemnějšího cítění. Úkolem mužů je zase vděčně přijímat tyto ušlechtilé podněty, inspirovat se jimi a snažit se o jejich uskutečnění v reálném životě na Zemi.

   "Jako v nebi, tak i na zemi!" První část této věty  je úkolem ženy. Pouze žena je schopná naznačit správný směr, způsob i cestu, a přijmout obrazy z duchovních Výšin. Druha část - "tak i na zemi" je zase úkolem mužů. Jejich posláním je pozemsky a viditelně zrealizovat tyto ušlechtilé podněty.

   Pokud by snad v ženách pod dojmem předchozích slov vznikla jistá míra jakési nadřazenosti, třeba zvlášť zdůraznit, že podobným postojem znemožňují sami sobě správné pochopení vlastní úlohy ve Stvoření. Té úlohy, kterou nemohou naplnit bez pravé pokory. Ať by totiž mělo pozemské ženství jakékoliv vysoké schopnosti a předpoklady, musí si uvědomit, že tyto budou a zůstanou vždy darem Stvořitele.

   Muž má ve Stvoření zase jiné, jeho hrubší podstatě odpovídající úlohy. S jeho nižší schopností vyciťování souvisí i silnější tělo. To ho činí způsobilým stát daleko pevněji v pozemské úrovni. Žena, vzhledem ke svým schopnostem a k nim přizpůsobené, jemnější a slabší fyzické konstrukci, nestojí v hrubé pozemské úrovni tak pevně. Potřebuje oporu. A touto oporou a ochranou pro ženu má být muž, projevující se nejčistší ohleduplností, rytířskou ušlechtilostí v chování, odvahou v hájení Spravedlnosti a Pravdy, což v konečném důsledku muže předurčuje stát se strážcem její čistého chtění.

   Je proto úplným nepochopením a dosud přetrvávajícím nezdravým jevem, dívat se na vztahy muže a ženy z principu nadřazenosti a podřazenosti. Jediným správným principem, který vůbec připadá v úvahu je pouze vzájemné doplňování. Jen na základě principu rovnocenného, vzájemného doplnění je totiž možné vytvořit tak velmi požadovanou, vzájemnou harmonii a porozumění.

   Ženu proto třeba vnímat jako nositelku Světla, jako ukazovatele správného pokroku směrem nahoru, k výšinám. Muž má stát vedle ženy jako vykonavatel toho, co žena v čistotě svého cítění přijme z duchovních oblastí Stvoření.

   To však žel nemá nic společného s nezdravými a pozemsky orientovanými cíli ženy současnosti! Neboť pravé poslání ženy je velmi úzce spojeno s prvním a nejdůležitějším přikázáním: "Já jsem Hospodin tvůj Pán! Nebudeš mít jiné bohy, kterým by ses klaněl!"

   Položme si nyní otázku: Je opravdu současnou pozemskou ženou toto nejdůležitější přikázání se všemi jeho důsledky plněno?

   Pozemské ženy. Čím mohly a už dávno měly být! Zpronevěřily se ale svému velkému poslání a místo silného chtění po Světle usilují, až na malé výjimky, pouze o pozemské a převážně nízké cíle! Hmotné snažení, hmotné plány a jen hmotnými výhledy omezené ideály ovládají jejich duše. Jejich pohled je skloněn převážně k Zemi, a už ho téměř vůbec nedokážou odpoutat od každodenních starostí. Rodinu, děti, manžela, kariéru, peníze a ještě mnoho jiného, postavily před svého Páně! A svým nesprávným postojem pak zcela přirozeně strhly se sebou také muže.

   Ženy, kde je vaše velká, čistá a pravá touha po skutečném poznání Vůle Nejvyššího? Kde je opravdu upřímná snaha formovat každodenní život ve svém nejbližším okolí jedině podle této Vůle? Copak nechápete, že pouze to může přinést skutečné štěstí vám i vašim nejbližším?

   Zajisté, rodina, děti, manžel i práce jsou důležitými hodnotami, ale musí následovat až na druhém místě. Až po Nejvyšším. Ne tak, jak tomu bylo doposud. Každá domácnost se musí stát  ženským přičiněním chrámem. Neboť pouze v takovém chrámu pravé úcty k Nejvyššímu mohou pak najít všichni členové rodiny skutečný klid, harmonii, zotavení, a v neposlední řadě i duchovní posílení. Pouze pravé ženy mohou vytvářet zdravé rodiny a tím také zdravý stát. Ano, v jejich rukou spočívá osud každého národa, jeho vzestup, nebo jeho pád.

   Další závažnou chybou, vyplývající z nepochopení postavení ženy ve Stvoření, jsou všechny snahy současného ženství vyrovnat se mužům v jejich působení, projevující se v takzvané "emancipaci". Současné "emancipované" ženy se snaží držet s muži krok v činnostech, které jsou v ostrém rozporu s vlastním významem pojmu "ženskost". Mužské činnosti pak ubíjejí v ženách to jemné, křehké a vysoké. Drsné a příliš rozumové nitro jim následně znemožňuje projevovat původní a Stvořitelem chtěnou čistotu vyciťování. Hrubá, necitlivá a rozumově založená žena je pak výsměchem a karikaturou sebe samé.

   Z těchto důvodů nejsou proto pro ženy vhodná fyzicky obtížná, vysloveně mužská povolání, povolání spojená s přemírou rozumové námahy, nebo povolání s dispozicí přílišné vnější aktivity. Žena má ve Stvoření působit pasivně, muž naopak aktivně. Její citové předpoklady a zmíněné duchovní vůdcovství se má projevit v pasivním působení - v ochraňujících, posilujících, výchovných, udržujících a podporujících činnostech. Tomu by mělo odpovídat i její pracovní zařazení. Naopak, mužský princip by se zase měl projevovat zejména vnější aktivitou, budováním, formováním a přetvářením. Tyto zákonitosti nelze nerespektovat, aniž by to nepřineslo škodu jednotlivcům i celé společnosti.

   Z titulu svého "vůdcovství" a svých vysokých předpokladů musí proto udělat první krok ke zlepšení současné situace právě žena! "Kdo totiž hodně dostal, od toho se bude také hodně požadovat!"

   Skutečným obratem svého nitra ke Světlu, k poslání, které jí bylo odedávna předurčeno, i k hodnotám z toho vyplývajícím, se žena může stát  zářivým vzorem čistoty a ušlechtilosti pro mužský svět. Ten ho pak bude určitě s úctou a v plné důstojnosti následovat. Pokud totiž opravdu budou jednotlivé lidské bytosti stát správně na místech a v činnostech, které jim skutečně podle Vůle jejich Tvůrce náleží, musí to nakonec přinést rozhodující pozitivní obrat, jak v jejich osobním a rodinném životě, tak také v rovině celospolečenské. Neboť pouze zaujetím správného postoje, opírajícího se o věčnou a neměnnou Vůli Tvůrce, pevně zakotvenou v Zákonech Jeho Stvoření, je ještě možné zastavit katastrofální morální úpadek, jehož jsme dennodenně svědky. Využijme tedy tuto příležitost a staňme se už konečně bytostmi, jejichž vnitřní hodnota, jakož také reálný život plně odpovídají vznešenému pojmu člověk.

   A zcela na závěr výzva pro muže: "Ctěte si ženu, važte si ji a ona se vám zformuje podle toho!"