Polemika o neposkvrněném početí Krista 2

   V rozhlasovém vysílání dostávají často prostor mnozí představitelé církví a vyznání. V jednom z takovýchto vstupů položila posluchačka telefonicky otázku přítomnému knězi, jak by vysvětlil účinkování Ducha při Ježíšově početí.

   Dotyčný řekl, že k vyčerpávající odpovědi by byl potřebný obsáhlý a komplikovaný teologický výklad, na který není v relaci času. Stručným a jednoduchým způsobem to prý není možné vysvětlit, a z tohoto důvodu se posluchačka odpovědi nedočkala.

   Pokud ale něco nejde vysvětlit jednoduchým a pochopitelným způsobem, je to vzdálené Pravdě! Proč si asi Kristus nevyvolil své učedníky z řad vzdělaných zákoníků a farizeů? Proč si je vybral z řad rybářů a podobných, zcela jednoduchých lidí? Proto, neboť právě oni, ve své prostotě a jednoduchosti, byli Pravdě vnitřně mnohem blíž! Skutečná Pravda je totiž prostá, ba až dětsky jednoduchá, a proto pochopitelná každému. To je její základní kritérium! K jejímu pochopení není tedy nutné dlouhodobé teologické vzdělávání, ani rozsáhlé a komplikované teologické výklady.

   Jak to tedy bylo ve skutečnosti s neposkvrněným početím Ježíše Krista? Marie byla Světlem určena k tomu, aby se stala tělesnou matkou Syna Božího. Zvěstování ji mělo uvědomit a duševně připravit na její velké poslání. Marie ho prožila ve svém nitru, což znamená, že anděl nepřišel k ní hmotně, neboli fyzicky.

   Marie při zvěstování a pastýři při narození Krista byli totiž v té konkrétní chvíli omilostnění k tomu, že se jim otevřel duchovní zrak a oni mohli vnímat dění, probíhající v jiné, nehmotné realitě. Na základě Zákona stejnorodosti lze totiž vysoké duchovní a božské bytosti vnímat jedině našim duchem, našim duchovním zrakem. Náš hmotný zrak může vnímat pouze hmotné, a protože andělé nejsou hmotné podstaty, nemůžeme je v žádném případě vidět hmotnýma očima.

   Je však ještě jiný způsob přiblížení se vysokých bytostí lidem v hmotnosti, a to je vtělení. To znamená, fyzické zrození mezi pozemské lidi přesně tak, jak tomu bylo u Syna Božího, a jak tomu bylo také u mnohých proroků a zvěstovatelů, kteří se inkarnovali na zem z vyšších úrovní stvoření.

   Duševně připravena zvěstováním žila tedy Marie v očekávání splnění velkého zalíbení ze Světla. V té době zahořela čistou a silnou láskou ke Kreolovi, který byl římským setníkem. S ním fyzicky počala dítě. Služební povinnosti přinutily  Kreole odejít, ale protože jejich láska byla oboustranná slíbil, že tak rychle, jak mu to jen bude možné, se k Marii vrátí. To také splnil, přestože už bylo pozdě, protože mu dost dlouhou dobu trvalo, než u císaře Augusta dosáhl své propuštění z vojenské služby.

   Jelikož tedy Kreolus nechodil, Marie pod tlakem okolí, své matky a z obavy, že její dítě bude posmíváno a bude mu ubližováno, nakonec svolila k sňatku s Josefem, který se o Marii ucházel, a který se stal Ježíšovým náhradním otcem.

   Kristovo pozemské tělo bylo tedy počato přesně tak, jako těla všech ostatních lidí, protože jinak to podle Zákonů stvoření, reprezentujících Vůli Páně není vůbec možné. A Kristus, jak sám prohlásil, přišel Zákony plnit a ne obcházet, nebo rušit.

   V mém prvním článku o neposkvrněném početí Krista mi bylo některými lidmi vytčeno, že Ježíšova výše uvedená slova o naplňování Zákona jsem použil nesprávně, protože v evangeliích jsou uvedeny ve smyslu naplnění židovského Zákona, neboli Písma.

   Co však je ve skutečnosti židovský Zákon? Je to zprostředkování poznání o fungování Zákonů stvoření, o fungování Vůle Páně ve stvoření a to formou, pochopitelnou lidem tehdejší doby. Židovský Zákon není tedy nic jiného, ??než poznání o Zákonech stvoření, které přišel Kristus svým životem naplňovat a svou naukou je lidem opět nanovo objasnit.

   Kristus tedy nepřišel naplnit tendenční a pokřivené, lidské výklady Písem, ale jedině Zákony stvoření, čili Vůli Páně, na základě které židovský Zákon vznikl.

   Ale vraťme se zpět k neposkvrněnému početí. Mariin duševní stav, navozený zvěstováním způsobil, že při tělesném plození byly odsunuty všechny smyslné pudy hluboko do pozadí. Tím se stalo toto plození tělesně neposkvrněným - to za prvé.

   Za druhé - v polovině těhotenství, když se do dětského tělíčka v lůně matky inkarnuje lidský duch, v Mariině případě, prostřednictvím jejího silného, ??vnitřního napojení směrem k Stvořiteli, došlo na základě Zákona přitažlivosti stejnorodého, k inkarnaci bezbytostné Boží jiskry - Syna Božího! Ježíš byl tedy tělesně člověk, ale vnitřně byl částí živého Boha!

   Kristus nepřišel na zem proto, aby se stal výkupnou obětí! To je blud! Blud, který zamlžuje a křiví skutečný smysl jeho příchodu! Syn Nejvyššího přišel proto, aby nám přinesl čisté a ničím nezkalené poznání Vůle svého Otce, podle které máme žít, pokud chceme být pozemsky šťastní a kráčet duchovně vzhůru, směrem ke Světlu.

   A právě na to, čili na život podle Kristova Slova měl být po celá staletí církvemi kladen všechen důraz! To bylo a je to nejpodstatnější! To, že je svět dnes tak špatný, jaký je, a že spěje ke zkáze zavinily v nemalé míře církve, které posunuly a zkřivily skutečný smysl a význam Kristova příchodu.

   Pokud by totiž církve vedly lidi jedině k životu podle Slova Páně, kdyby jim v tom samy šly příkladem, mohl dnes svět vypadat úplně jinak, a lidé mohli ve stvoření konat činy, podobající se zázrakům. Jejich velké činy, podobné zázrakům, by pramenily ze života podle Vůle Nejvyššího, čili z hlubokého poznání Zákonů stvoření a vědomého souladu života s nimi. Tehdy by také lidé zároveň pochopili, že ve stvoření nemůže existovat nic, co by vybočovalo z rámce těchto Zákonitostí. Uvědomili by si, že žádných zázraků ve skutečnosti není!

   "Zázraky", popisované v Bibli se opravdu staly! Kdo se ale učí poctivě poznávat Vůli Nejvyššího, čili Zákony stvoření, ten už dnes může vědět, jak se přesně, v rámci těchto Zákonů, každý jednotlivý "zázrak" opravdu udál.

   Ten, kdo se o poznání skutečné Vůle Nejvyššího, projevující se v Zákonech stvoření nesnaží, pro toho tyto činy, kvůli jeho vlastní nevědomosti a neznalosti, zůstanou i nadále "zázraky". Člověk dneška však už nemá, ba nemůže stát ve stvoření nevědomý a naivně, ve své slepé víře věřit v "zázraky" tak, jako kdysi, když lidé ještě neměli k dispozici takové velké Poznání, jaké máme dnes.