Vývoj lidstva se pohybuje ve dvou rovinách. V rovině duchovní, zahrnující rozvoj morálky, dobra a kvality mezilidských vztahů a v rovině rozumové, zahrnující vědu, techniku a racionální poznávání světa kolem nás.
Mezi těmito dvěma rovinami vývoje naší civilizace však existuje obrovská propast, protože dokud rozumové poznání kráčelo velmi rychle dopředu, v rozvoji morálky, obecného dobra a kvality mezilidských vztahů došlo ke stagnaci. V této oblasti totiž lidstvo téměř vůbec nepokročilo a je stejné, jako před stovkami let.
Například zákon silnějšího, který je v podstatě zákonem džungle, by měl být při zdravém a harmonickém vývoji naší civilizace již dávnou minulostí. Žel, opak je pravdou, a tento zákon zůstává neblahou realitou také takzvané "moderní" současnosti. Jediné, co se změnilo je jeho forma! To znamená, že otevřené, vojenské a násilné uplatňování zákona silnějšího bylo převedeno do podoby hospodářského a ekonomického podmaňování, ovládání a profitování ze slabších. A když přijde na to, nakonec se přece jen nepohrdne ani válkou a násilím.
Zjednodušeně a nezaobaleně řečeno, morálně jsme zůstali stát v době kamenné, a to, co nazýváme rozvojem civilizace, byl ve skutečnosti pouze rozvoj rozumových schopností.
Co pozitivního však mohou přinést výdobytky vědy a techniky člověku s úrovní etiky, dobra a kvality mezilidských vztahů z doby kamenné? Podle zákona silnějšího, kterým se neustále řídíme, je lidé pouze zneužijí k tomu, aby jejich prostřednictvím násilím prosadili své mocenské zájmy tak, jak to dělali po celá staletí.
Hmatatelným svědectvím nezměrné propasti mezi duchovní úrovní lidstva a vědecko - technickým pokrokem je minulé, 20. století, které co se týče vyvražďování, zvěrstev a nelidskosti, nemá v dějinách civilizace obdoby. Je svědectvím toho, kam až může dojít chladný rozum bez ducha, čili bez elementární etiky, dobra a citu.
Vědecké poznání bez odpovídajícího, morálně - duchovního protipólu, není tedy žádným úspěchem civilizace, ale naopak, její kletbou.
To, co v této chvíli potřebujeme jako sůl, je právě přednostní pozvednutí, po celá staletí zaostávající, duchovno - etické úrovně. A to ve všech oblastech života společnosti. Pokud tak neučiníme a nepřemostíme výše zmíněnou propast, stanou se nám i ty nejúžasnější vědecké objevy více prokletím, než požehnáním.
Do této kategorie patří například i pokusy v urychlovači částic LHC, při kterých se pouze na rozumové poznání orientovaní vědci, neschopní vnímat hlubší, duchovní souvislosti bytí, jak je to žel v dnešní době běžné, jdou lehkomyslně a dobrodružně zahrávat se silami, které mohou mít nepředvídatelné a doslova katastrofální zpětné účinky na celé lidstvo.
Cesta skutečného, harmonického a zdravého vědeckého pokroku je však úplně jiná! Je nedílně spojena s obecným rozvojem morálky, dobra a kvality mezilidských vztahů. Ruku v ruce s takto rostoucím etickým rozvojem se bude potom odpovídajícím způsobem prohlubovat také míra průniku do poznání mnohem zásadnějších tajemství stvoření, než jakého jsou schopni čistě materialističtí vědci s jejich hlubokým deficitem citového a etického přístupu k životu. Deficitem, který se mnohokrát nepříznivě odráží v jejich osobním životě, a také v jejich vědeckém bádání.
Skutečné a převratné objevy jsou proto teprve před námi! Jejich přijetí a využití však bude umožněno pouze skutečným a pravým lidem, harmonicky stojícím ve stvoření. Harmonicky, čili v rovnováze citově - morálních a rozumových schopností. Takovými se musíme stát, pokud chceme po těchto objevech sáhnout a mít z nich užitek. Současní, citově vyprahlí a vírou v rozum doslova omezení, takzvaní vědci, nemají v tomto směru absolutně žádnou šanci. Samozřejmě, čest tím pár nemnohým výjimkám.
