Mráz bude běhat po zádech každému, kdo někdy poslouchal o léčebných praktikách středověkých lékařů, a měl také možnost vidět jejich "instrumenty", podobající se nástrojům na mučení.
Po takovéto exkurzi do minulosti pocítí mnozí naši současníci obrovskou úlevu z toho, že nežijí v zmiňované, barbarské době, ale naopak, v moderní civilizaci.
Nicméně paradoxně, nikdo z nich si přitom neuvědomuje, ba ani není ochoten připustit, že ani ne o sto let se budou lidé také na dnešní praktiky ve zdravotnictví dívat se stejnou hrůzou, s jakou se my dnes díváme na ty středověké.
Samozřejmě, mnozí budou chtít takové tvrzení pohotově ospravedlnit přirozeným vývojem lidského poznání a dalším rozmachem vědy a techniky, ale nebudou mít pravdu. Nejsmutnější na celé věci totiž je, že ve zmíněném stavu setrváváme zcela dobrovolně, protože už v dnešní době vlastníme dostatečný potenciál k tomu, aby mohla být uskutečněna přímo revoluce v diagnostice a léčbě všech nemocí. Největší překážkou v uskutečnění nevídaného převratu ve zdravotnické péči, jaký dosud neměl na naší planetě obdoby, je však žel současný, materialistický způsob myšlení, který ve své omezenosti a dogmatice přímo evokuje středověk.
Každý člověk je bytostí duchovno - duševně - tělesnou. Avšak dnešní "moderní medicína" redukuje lidskou bytost pouze na fyzické tělo, které se stává prvořadým a výlučným předmětem jejího zájmu. Že ale nebude s podobným, omezeným přístupem k člověku něco v pořádku, o tom svědčí stále více vzrůstající nemocnost, ať již psychického nebo fyzického druhu, a to i navzdory všem moderním poznatkům a stále lepšímu technickému vybavení.
Ve vesmíru fungují jisté, nazvěme je Vyšší, nebo univerzální Zákonitosti. No a velmi zjednodušeně řečeno, každá naše nemoc je způsobena specifickou mírou odklonu lidského jedince od těchto Zákonitostí. K zmíněnému odklonu, nebo jinak řečeno, k provinění se vůči vyšším Zákonům, dochází vždy nejprve na duševní úrovni, prostřednictvím nesprávného postoje a náhledu na život, jako také na různé životní situace, které lidé obvykle řeší bez znalostí účinků zmíněných Zákonitostí.
Nicméně neznalost Zákona neomlouvá! Trvalo nesprávný postoj k životu se tedy na duševní úrovni stále více kumuluje, až se nakonec, zcela viditelně a hmatatelně promítne do zcela konkrétní nemoci. Každá nemoc jako taková, je tedy jen zhmotněním našeho osobního, zcela konkrétního odklonu od vyšších Zákonitostí. No a znalý člověk může následně, ze specifik onemocnění přesně určit, k překročení jakých konkrétních univerzálních Zákonitosti došlo, a tedy co je skutečnou příčinou naší nemoci.
Až toto poznání a jeho aplikování do každodenní medicínské praxe, může udělat ze současných lékařů, lékaře skutečné, kteří musí být především lékaři duše. Musí se proto stát v první řadě znalci Zákonů stvoření, jakož také znalci lidských duší, protože pouze tímto způsobem je možné diagnostikovat skutečnou příčinu nemoci a doporučit účinnou léčbu.
Je nepochybné, že v dnešním zdravotnictví pracuje mnoho čestných a dobrých lidí, majících to nejčistší chtění pomáhat bližním v jejich bolesti. Nicméně žel, pouze samotné dobré chtění zde nestačí! Bez znalosti a akceptování Zákonů stvoření, a tedy bez znalosti skutečných příčin nemocí, které pramení v lidské duši, bude i to nejlepší chtění nedostatečné. Celá léčba se pak zredukuje pouze na bezduché potlačování důsledků, projevujících se na fyzické úrovni. A to vše bez znalosti a eliminování skutečné příčiny nemoci, která si bude hledat stále nové a nové cesty k hmotnému projevení se. I při nejlepší vůli se bude potom podobný způsob "léčby," ve svém dogmatickém omezení pouze na materiální, velmi podobat praktikám středověkých felčarů a šarlatánů, a právě tak, jako i tehdy, bude nejednou přinášet více škody, než užitku.
Ano, skutečně dozrál čas na radikální přehodnocení postoje k současným metodám ve zdravotnictví pro ty lékaře, kteří se chtějí stát skutečnými pomocníky lidí, a nechtějí natrvalo uvíznout v osidlech absurdního, dogmatického materialismu, také v medicíně dneška nejednou hraničícího až ze šarlatánstvím.
Samozřejmě, zůstává faktem, že ve zdravotnické péči o obyvatelstvo již bylo dosaženo velmi mnoho, co nelze zpochybňovat. Nicméně třeba nutně kráčet dál a rozšířit jeho obzor o poznání a aplikování Zákonů stvoření do každodenní medicínské praxe. Neboť až zarážející prostota těchto Zákonitostí by následně zpětně, velmi radikálně zjednodušila, a v konečném důsledku i zlevnila, nejednou až extrémně komplikované léčebné metody. Mnohé drahé diagnostické přístroje by nahradil osobní rozhovor a mnohou zdlouhavou a neúspěšnou léčbu změna vnitřního postoje pacienta. Člověka totiž v žádném případě nelze zredukovat pouze na jeho pozemské tělo a slepě ignorovat jeho další dvě, velmi významné složky osobnosti - duši a ducha.
