Nezdravý a nesprávný život současných lidí má za následek, že začínají nesprávně a zkresleně vnímat i realitu kolem sebe. A mimo jiné také různé pojmy, které významově překroutili a pokřivili.
To má za následek, že postupně přestávají chápat skutečný význam toho, o čem mluví. Chápou to totiž jen tak, jak to oni sami považují za správné. Ne však žel tak, jak je to správně, objektivně a skutečně.
Takový přístup však musí mít zákonitě za následek bludné, nesprávné a falešné cesty, kterými musí kráčet všichni ti, kteří následují zkreslené a pokřivené významy pojmů. Všichni ti, kteří si nedali námahu pochopit, co tyto pojmy ve skutečnosti znamenají a jaké cesty jim ukazují.
A pokud se něco takového týká opravdu závažných a klíčových pojmů, musí to mít pro celé velké skupiny lidí i pro každého jednotlivce, který tomu podlehl nedozírné, ba až tragické důsledky.
Jedním z obzvlášť závažných příkladů podobné pokřivenosti je slovo „bohoslužba“ a s ním spojené bloudění celého lidstva.
„Zúčastnil jsem se bohoslužeb! Konají se slavnostní bohoslužby!“ Tyto a jím podobné výrazy označují pojem bohoslužba jako účast na nějakém setkání věřících. V dnešním pojetí tedy bohoslužba znamená účast na setkání, nebo shromáždění určité církve. Je v podstatě úplně jedno jaké církve, protože ve všech církvích je to vnímáno obdobně pokřiveným způsobem.
Takové chápání pojmu bohoslužba je však nesprávné a k jeho pokřivení došlo proto, aby to vyhovovalo lidské duchovní pohodlnosti, a aby to vyžadovalo co nejméně námahy. Aby lidé pouze svou účastí na nějakém náboženském setkání pohodlně učinili zadost všemu, čím jsou povinni vůči Stvořiteli.
Co však ve skutečnosti znamená pojem bohoslužba? Něco úplně jiného, než účast na setkání.
Boho – služba! Sloužit Bohu! Sloužit!
Co znamená slovo sloužit? Znamená plnit někoho vůli. V tomto případě Vůli Boží!
Plněním Vůle Stvořitele máme tedy sloužit Stvořiteli! Jak vůbec mohlo dojít k nějakému omylu v chápání této tak logické věci? A sloužit přece znamená jednat! Znamená něco dělat! Dělat to tak, jak si to přeje ten, komu sloužíme. V našem případě Stvořitel.
Skutečná bohoslužba se tedy neomezuje na nějaké místo a nějaký čas. Skutečná a pravá bohoslužba je naplňování Vůle Nejvyššího v každodenním životě tak, že ji zohledňujeme a bereme na zřetel při všem co konáme. Při všem co cítíme, myslíme, mluvíme a činíme. Při všem dbáme na to, aby to bylo v souladu s Vůlí Nejvyššího. Tím provádíme pravou bohoslužbu v našem každodenním životě.
Skutečnou bohoslužbu, čili službu Bohu, máme tedy provádět prostřednictvím všeho co myslíme, cítíme, mluvíme a jednáme, aby to vždy bylo pouze ke cti Nejvyššímu.
Pravá bohoslužba však z výše pochopitelných důvodů dosud nebyla lidmi na zemi ještě nikdy prováděna. Lidé totiž ve své pohodlnosti úmyslně překroutili tento pojem tak, že si pod ním představovali pouze svou účast na náboženských setkáních.
Kdyby se však nad věcmi alespoň trošku zamýšleli, svoje setkání, na kterém se scházeli za účelem společného uctívání, velebení a projevování díků Stvořiteli, by museli po správnosti nazvat třeba hodinami uctívání Stvořitele, nebo třeba pobožnostmi. Nikdy však ne bohoslužbou, protože sloužit Bohu člověk musí a má ve svém každodenním životě.
Lidé si to ale udělali pohodlným a své schůzky, na kterých uctívali a velebili Nejvyššího nazvali bohoslužbami. Časem stráveným na těchto setkáních pak považovali svou službu Nejvyššímu za vyřízenou a oni si ve svém osobním, každodenním životě již mohli dělat co chtěli.
A také si dělali! V reálném životě jednali a dosud jednají vždy pouze podle své vlastní vůle, a proto to i přesně tak všude vypadá. Proto je svět takovým, jakým je. Plným chamtivosti, bezohlednosti, egoismu, nečestnosti, nespravedlnosti, lži, nepoctivosti a nečistoty.
Na tomto světě totiž dosud vždy chyběla pravá bohoslužba, neboli jednání, které v sobě zahrnuje a zohledňuje vznešenou Vůli Nejvyššího. Které zohledňuje vznešenou Vůli Nejvyššího ve všem lidském cítění, myšlení, řeči a jednání v každodenním životě.
Lidstvo i jednotlivci by tedy konečně měli začít konat pravou bohoslužbu! Měli by konečně začít sloužit Bohu tak, jak to zde na zemi mělo být již dávno.
Vše, co lidé dělají, by měli dělat pouze Jemu ke cti! Vše, co dělají by mělo být hodné Jeho vznešenosti a ušlechtilosti! Svými vznešenými, čistými a spravedlivými city, myšlenkami, slovy a činy by měli sloužit svému Stvoŕiteli a tím pozdvihnout tuto Zemi, svůj národ i sebe sama. Ať proto vše, co se na naší zemi děje, je jen jedinou vznešenou bohoslužbou, konanou ke cti velkého, dobrotivého a spravedlivého Boha!
Lidé by nikdy neměli dělat, myslet a mluvit nic, co by nesplňovalo kritéria života žitého ke cti Stvořitele. Života, který právě takovýmto způsobem učiní živou a pravou bohoslužbou.
