Odhalení toho nejpodstatnějšího v lidském životě!

   Pro každého je to něco jiné, ale to je jen jeho osobní, subjektivní pohled. Jak je to však objektivně? Jak je to doopravdy? Žel, objektivní pravda je úplně jiná, než všechno to osobně subjektivní, co lidé považují za důležité.

A právě v tom spočívá nesmírná tragédie lidstva!

Podívejme se například na zvířata. Také ony mají své priority. Také ony „uznávají“ jistou hierarchii hodnot. Také pro zvíře jej určitě vysokou hodnotou zdraví. Pokud jej nemá hyne, neboť si nedokáže zajistit dostatek potravy. Také zvířata mívají svou „rodinu“, a žel stává se, že z jejich obětavosti a péče o potomstvo by si mohly brát příklad také mnohé lidské matky.

Dále máme práci. Také zvíře musí svým způsobem „pracovat“, aby si ve volné přírodě uhájilo svou existenci. Snaží se uživit sebe i svá mláďata, buduje si obydlí, trvalou bdělostí se chrání před nebezpečím a nepřáteli. Také svým způsobem projevována „láska“ je součástí zvířecího světa. Je například známo, že některé druhy zvířat setrvávají ve vzájemném „partnerském vztahu“ po celý život.

Je nepochybné, že člověk stojí výše než zvíře. Ale při porovnávání nejvyšších lidských hodnot s hodnotami zvířecího světa, jsme zatím nenašli příliš velké rozdíly. Hledejme tedy dál. Řeknete – sport, kultura. Ano, zvířata nezpívají, ani nehrají divadlo. Kulturu však také možno vnímat jako určité využití volného času, určitý druh rozptýlení a odpočinku po práci, zaměřené na získávání nezbytných prostředků na přežití. No a odpočinek, když se na to takto podíváme, snahu po rozptýlení a určitou hravost lze pozorovat také u zvířat.

V čem se tedy od nich zásadním způsobem odlišujeme? Pokud budeme trvat pouze na výše uvedené škále hodnot, tak v podstatě v ničem. A přece tu něco musí být! Něco, co nás od nich zásadním způsobem odlišuje. Co je to tedy?

Nechme se poučit nejvyšší autoritou, jejíž slova, týkající se položené otázky, jsou zaznamenány v evangeliích. Její doporučení je jakoby speciálně určeno lidem dnešní doby. Lidem, utopeným ve svých každodenních problémech. Velký Učitel života říká:

„Nemějte starost o svůj život, co budete jíst a co budete pít. Podívejte na ptáky. Nesejí, nesklízejí, ani do sýpek neshromažďují, ale váš Otec nebeský je krmí. Zda vy nejste mnohem víc než ony? Nebojte se tedy a neříkejte: „Co budeme jíst?“ – nebo: „Co budeme pít?“ Váš Otec přece ví, že všechno toto potřebujete. Hledejte tedy nejprve království nebeské a jeho spravedlnost. A všechno toto se vám přidá“.

Podívejme se však kolem sebe. V úplném protikladu s výše uvedenými slovy vidno všude pouze lidí, zavalené starostmi, Všude slyšet pouze stesky a cítit rezignaci z toho, jak špatně se žije. Nicméně v příslibu, že pokud budeme hledat v první řadě hodnoty „království nebeského“, pak se nám všechno ostatní, potřebné k životu přidá, je přece jednoznačné ujištění o dostatku všeho potřebného, pokud se budeme řídit tímto pravidlem. Pokud tedy trpíme nedostatkem a strádáním, může to také znamenat, že naše úsilí o hodnoty království nebeského, nebo o hodnoty skutečné Pravdy nebylo upřímné a dostatečné.

Chápeme tedy, co je tím nejdůležitějším v životě člověka? Tím rozhodujícím, co nás odlišuje od zvířat? Je to schopnost hledat a následně vědomě uchopit Pravdu o životě! Svatou povinností člověka je stát se vědomým! Odhalit smysl vlastního života a tajemství, kým vlastně jsme, odkud přicházíme a kam směřujeme. Pouze úsilím o poznání Pravdy o životě můžeme naplnit hodnotu vlastního lidství! Neboť pouze člověku, který kráčí tímto směrem, se začne postupně odhalovat pravý smysl, účel a podstata všeho, co existuje. Pouze takový člověk může chápat, a následně dávat pravou hodnotu všemu, co vzniká jeho rukama.

Byla zde například řeč o kultuře. Pokud ale kultura, nebo umění nenesou v sobě úsilí a snahu po uchopení univerzální Pravdy, pokud neusilují o ušlechtilost a vzlet k hodnotám „království nebeského“, není celá kultura a umění ničím jiným, než rozptýlením zvířete.

No a obdobně je tomu ve všech oblastech našeho života! Pouze neustálá snaha lidí o ty nejvyšší hodnoty, jaké existují, může dát pravou hodnotu všem věcem, které je obklopují. Kde tohoto úsilí není, tam se postupně ztrácejí všechny hodnoty a nastává rozklad.

Kde jsou však lidé, kteří se snaží plnit to nejdůležitější? Kolik je takových, jejichž nitro se alespoň určitou část dne, nebo týdne snaží o pochopení a nalezení pravdy o životě a jeho smyslu?

Ale pouze ten, kdo hledá, může najít! Pouze ten, kdo prosí, může dostat! Pouze tomu, kdo tluče, může být otevřeno! Bez námahy nám samo nespadne do klína absolutně nic! Pokud však člověk nechce podstoupit tuto námahu, bude po celý život bit nízkostí vlastních živočišných cílů, a nakonec zemře v strachu, v nepochopení a úplně nevědomý. Jako zvíře!

Ale zvíře v rámci svého druhu naplňuje smysl vlastního bytí, avšak člověk, stojící druhově výše tak nečiní. Neboť navzdory svým vyšším možnostem a předpokladům žije prakticky pouze na úrovni sice inteligentního, ale přece jenom zvířete. A tak, z vyššího hlediska – z hlediska skutečné hodnoty vlastního bytí každého jednotlivého tvora ve stvoření, je mnohem cennějším ten, kdo tyto hodnoty naplňuje, jako ten, kdo je neplní, a kdo se o to ani jen trochu nesnaží! Z tohoto hlediska pak stojí „domýšlivý pán tvorstva“ ve své vnitřní ubohosti a neschopnosti realizace smyslu vlastního bytí pod zvířetem. Až sem to došlo!

Vzchopme proto! Zamysleme se nad dosud nedoceněnou hodnotou úsilí o hledání Pravdy. Hodnotou, která má schopnost naplnit, a dokonce i daleko přesahuje tento náš pozemský život. Zaměřme proto své životní úsilí k hledání Pravdy! K hledání a nacházení hodnot „království nebeského“! Potom, jakoby samy od sebe odpadnou všechny starosti, které nás zatěžovaly! Pocítíme, jak je nám až zázračným způsobem urovnávána cesta našeho života. Neboť pokud se my budeme snažit o to, o co se jako lidští tvorové snažit máme, je přece určením Páně, že vše ostatní, co budeme potřebovat k důstojnému životu na této zemi, se nám přidá.