Za každou dychtivostí po senzacích se skrývá povrchnost. Buď povrchnost života, pokud jde o senzace společenské, nebo povrchnost duchovní, pokud jde o oblast duchovního hledání.
Senzace je totiž principiálně postavena pouze na tom, aby nás prvoplánově upoutala. To je její hlavní cíl, a když se na ni podíváme blíže, nic hlubší a smysluplnější se za ní již neskrývá.
Ale protože tam, kde je poptávka vzniká také odpovídající nabídka, zamořil také oblast duchovního snažení bulvár. Duchovní bulvár, nabízející levné, povrchní a stále nové informace, jejichž jediným cílem je přilákání zájmu co největšího počtu posluchačů, čtenářů, nebo příznivců. Děje se tak buď pro peníze, nebo pro uspokojení osobní ješitnosti lidí, kteří se stylizují do pozice duchovních mistrů. Tudy však cesta ke skutečnému vědění a pravému duchovnímu vzestupu nevede.
Skutečné vědění k nám totiž nepřichází na základě honby za stále novějšími a zajímavějšími informacemi, ale pouze na základě prožívání toho, co je pravdivé a opravdu hodnotné. A k tomuto prožívání se můžeme dostat jenom tak, že se budeme snažit to pravdivé a hodnotné žít. Žít do takové míry, že se to stane součástí našeho uvažování a jednání.
To tedy znamená, že pravé a skutečné duchovní vědění k nám přichází pouze prostřednictvím žití pravdy a skutečných hodnot. Ne prostřednictvím neustálé honby za novými a zajímavými duchovními informacemi. Na základě nich mohou být lidé pouze informováni, avšak pravé vědění jim chybí.
A oni to jasně cítí! Jejich duše je hladovou a žíznivou, nicméně svůj vnitřní hlad a žízeň se snaží uspokojit pouze zvýšenou honbou za novými duchovními informacemi. Ne důrazem na vlastní, každodenní život, naplněný úsilím o pravé hodnoty, představující to jediné, co by jim mohlo přinést plnost bytí.
No a jednou z nejelementárnějších a nejpodstatnějších hodnot tohoto druhu je láska a úcta k bližnímu jako k sobě samému, projevující se tak, že se nikdy nesnažíme jinému člověku činit to, co bychom nechtěli, aby jiní činili nám. Kromě toho je třeba zmínit snahu o trvalou čistotu a ušlechtilost svého vnitřního života, snahu o spravedlnost, čestnost a podobně.
Toto je základ a podstata! Na tomto stojí, nebo padá náš skutečný duchovní vzestup a náš skutečný duchovní pokrok!
Dokonce se dá říci, že ten, kdo dokázal ve svém životě zrealizovat jedině toto, má z duchovního hlediska úplně všechno. A naopak, komu právě toto chybí a na toto zapomíná, ten i kdyby měl třeba všechno poznání, nemá v podstatě nic.
Mnozí duchovně hledající, kteří se zapletli do osidel duchovního bulváru řeknou, že o potřebě lásky k bližnímu jako k sobě samému přece velmi dobře vědí. Ano, jsou to věci notoricky známé, ale velkou otázkou zůstává, nakolik se opravdu staly realitou našeho každodenního života? Nakolik to opravdu žijeme a podle toho se ve všem řídíme? A nezapomínáme snad pomalu pro moře těch všech ostatních duchovních informací právě na toto nejpodstatnější? Nedostává se to v našem vědomí a v zorném poli našeho vnitřního pohledu pomalu, ale jistě někde do ústraní?
Protože ale pravé duchovní vědění je podmíněno naším životem podle skutečných hodnot a ne studiem knih a honbou za informacemi, protože pravé duchovní vedení je podmíněno snahou o dosahování skutečných hodnot v našem každodenním životě, proto nás toto pravé a skutečné vědění stále obchází. To, čímž jsme zaplaveni jsou pouze povrchní, mělké a bezcenné informace, které nám nabízí duchovní bulvár jako náhradu za pravé vědění.
A protože to nejpodstatnější nebylo námi ještě dosud uvedeno do každodenní reality, je právě o této skutečnosti třeba neustále mluvit a neustále ji opakovat.
Kdo však právě toto říká, kdo neustále poukazuje na podstatu a kdo se proto nehodlá zpříjemňovat jiným jejich volný čas novinkami a zajímavostmi, ten se žel nesetkává s velkou odezvou. Neboť pro lidi není dvakrát populární, ani zajímavé neustále nabádání k návratu k podstatě veškeré duchovnosti, která nebyla dosud v každodenním životě vůbec zrealizovaná.
Působí potom velmi paradoxně, když na jedné straně víme, nebo lépe řečeno jsme informováni o mnoha tajemstvích mezi nebem a zemí, jako i o mnohých duchovních pravdách a souvislostech, avšak na druhé straně jsme do praktického života neuvedli ani ty nejelementárnější základy.
Taková je žel holá pravda o lidech a o jejich duchovním „vědění“. Proto velká čest každému, kdo odmítne být poplatný všeobecně rozšířenému trendu prázdné dychtivosti po duchovních senzacích. Každému, kdo si uvědomuje, že lidé chtějí pouze stále více „znát“, a přitom nezvládají ani „abecedu“. Každému, kdo si hluboce uvědomuje, že na praktické uskutečnění těch nejelementárnějších duchovních pravd se neustále zapomíná, a proto dosud ani nemohly být nikdy zrealizovány v běžném, každodenním životě.
