O příčině neschopnosti vnímat Stvořitele. Vhodné pro materialisty

   Nemožnost přesvědčivého ověření si existence Stvořitele není chybou Stvořitele, ale chybou lidí. Je to pouze jejich vlastní neschopnost, na jejímž základě pak vyvozují mylné názory.

   V současnosti žije na naší planetě obrovské množství lidí, kteří nevěří v žádného Stvořitele. Nevěří v něho, protože si myslí že neexistuje. Protože jeho existenci se hmatatelně a fyzicky ještě nikomu nepodařilo prokázat. A nač potom věřit v něco, o čem se není vůbec možné přesvědčit, zda je to reálné?

   Žel, i přes zdánlivě logický uzávěr tohoto typu lidí, je vše úplně jinak. Nemožnost přesvědčivého ověření si existence Stvořitele totiž není chybou Stvořitele, ale chybou lidí samotných. Je to pouze jejich vlastní neschopnost, na jejímž základě pak vyvozují mylné názory. Ze své vlastní neschopnosti vnímat Stvořitele tedy mylně vyvozují, že neexistuje. Kdyby však člověk opravdu chtěl, je schopen se o tom přesvědčit. Je schopen existenci Stvořitele vnímat a vyciťovat přímo hmatatelně. No a my si nyní ukažme, jak se k tomu dopracovat.

   Stvořitel je zdroj záření a síly, vyzařující své Světlo do celého stvoření, čímž ho udržuje při životě. Proto je vše živé závislé od Stvořitele, zatímco jedině On sám je absolutně nezávislý. Kdyby totiž omezil své vyzařování, které bylo za účelem vzniku a existence stvoření rozšířeno známými slovy "Buď Světlo", muselo by vše živé začít postupně chřadnout a nakonec zahynout.

   Stvořitel jako zdroj života je tedy ve stvoření přítomen svým vyzařováním. Můžeme si ho připodobnit k silnému vysílači, vyzařujícímu směrem do stvoření na zcela konkrétní frekvenci. A aby člověk dokázal zachytit toto vyzařování, musí být schopen naladit se na jeho frekvenci. Funguje to přesně tak, jako když vysílá nějaká televizní stanice třeba v Praze, a desetitisíce televizních přijímačů po celé republice jsou schopny zachycovat její televizní vysílání proto, že jsou naladěny na stejnou frekvenci. Na nějaké jiné frekvenci by vysílání této konkrétní televizní stanice vůbec nezachytily.

   Pokud tedy chce člověk vnímat jsoucnost Stvořitele, musí být schopen a ochoten naladit se na jeho vysílací frekvenci. Aby to pozemští lidé dokázali, posílal k ním Stvořitel své služebníky, aby jim ukázali přesnou frekvenci vnitřního naladění, na základě které se mohou stát schopni vnitřně vnímat světlé vyzařování jsoucnosti Nejvyššího. Šlo o proroky dávných dob a o různé zvěstovatele velkých světových náboženství. Ti lidem jasně říkali, jaké vnitřní naladění je k tomu zapotřebí. Mluvili jim o spravedlnosti, dobru, lidskosti, čestnosti, ušlechtilosti a lásce jako o hodnotách, které se mají stát rozhodujícími při utváření charakteru našeho vnitřního života. Jediné takový by měl být myšlenkový a citový život každého jednotlivce. Přikázání, zákony, podobenství a různá jiná duchovní doporučení nám tedy byla darována proto, abychom naladili do souladu s nimi své nitro, abychom jim přizpůsobili svůj život, a tím dospěli k vlastnímu štěstí i ke kontaktu se Stvořitelem.

   V Bibli se například píše: "Jestli sedíš, jestli ležíš, jestli stojíš, jestli cestuješ, nebo jestli děláš cokoliv jiného, neustále přemýšlej o Nejvyšším, o jeho Vůli a o Jeho Zákonech".

   Co jiného znamenají tato slova, než jasné označení frekvence vnitřního naladění, na níž je možné zachytit a vnímat vyzařování jsoucnosti Nejvyššího? Pokud se totiž člověk tímto způsobem neustále vnitřně ladí, jestliže se kvalitou vlastního života v duchu cti, dobra, spravedlnosti, lásky a ušlechtilosti stále jemněji a dokonaleji ladí na frekvenci vyzařování Stvořitele, musí přece jednoho dne toto vyzařování nakonec také zachytit. Musí ho zachytit přesně tak, jak ho zachycuje televizní přijímač, naladěný na stejnou frekvenci zvoleného televizního vysílače.

   Jedině pokud člověk dospěje až sem, získá úplnou jistotu o jsoucnosti Stvořitele, protože on sám se stal schopným zachytit jeho vyzařování. Tím získá jednoznačný důkaz, že Stvořitel existuje! A pokud do té doby v něho pouze věřil, jeho víra se pak změní v přesvědčení. Změní se v jistotu! V jistotu, opírající se o jednoznačné vnitřní vyciťování! V jistotu, která je ale žel nepřenosná, protože spočívá v individuálním vnitřním naladění se přijímače, čili jednotlivého člověka, na frekvenci vysílače, čili Stvořitele.

   Existují tedy na světě lidé, kteří jsou na základě kvality vlastního vnitřního života, a na základě vlastní hodnotové orientace, schopni více či méně jasným způsobem vyciťovat vyzařování jsoucnosti Stvořitele, protože jsou více nebo méně čistým způsobem naladěni na jeho frekvenci.

   A existují lidé, jejichž počet v současnosti začíná převládat, naladěni na úplně jinou frekvenci. Na frekvenci hmoty a čistě materiálního způsobu života. Ten je pro ně vším. Nic jiného je nezajímá. A tito lidé nejednou s despektem hledí na věřících, kteří podle nich věří nereálným pohádkám. Nechápou však, že ani program ČT 1 by nebyli schopni zachytit, kdyby svůj televizní přijímač nedokázali naladit na příslušnou frekvenci. Rovněž není možné žádnému člověku zachytit a vnímat vyzařování jsoucnosti Stvořitele, pokud je vnitřně naladěn na zcela jinou frekvenci. Na frekvenci materialismu, užívání si, konzumu, nebo různých požitků a žádostí. Na těchto frekvencích totiž zachycuje úplně jiná vyzařování.

   Z tohoto jednoduchého důvodu proto nedokáže prostřednictvím verbální argumentace nikdy nic vysvětlit materialista idealistovi, ani naopak, idealista materialistovi, protože každý z nich je hodnotově naladěn někde úplně jinde, a proto vnitřně zachycuje úplně jiná vyzařování. A ta jsou pak pro každého z nich jeho vlastní pravdou.

   Frekvence materialismu, ateismu a konzumu jsou však frekvencemi nízkými a jejich charakteristickými znaky jsou mnohé nízké lidské vlastnosti, jako je například egoismus, chamtivost, bezohlednost, nespravedlnost, neušlechtilost, nemorální zkaženost, a tak dále, a tak dále. Podléháním těmto "hodnotám" se však člověk také ladí na určitou frekvenci, vyzařovanou z určitého vysílače, nebo zdroje. Ladí se na frekvenci protipólu Světla. Ladí se na frekvenci temna! Ladí se na frekvence temna, nízkosti a zla, strhávající člověka i celé lidstvo k úpadku a ke zkáze. V tomto spočívá tragédie nízkofrekvenčního naladění lidí, které vytváří ze života na zemi peklo. Peklo chamtivosti, bezohlednosti, egoismu a nemravnosti. Peklo špatných mezilidských vztahů. Peklo bezohledného, materialistického a konzumního způsobu života, vzdáleného od všeho vyššího a ušlechtilejšího. Takový život žijeme dnes a lidé takového druhu všude kolem nás tvrdí, že Stvořitele není. Tvrdí to však jen proto, že oni sami jsou naladěni na nízké frekvence temna.

   Kdyby však dokázali svůj přijímač přeladit na hodnoty vyšší frekvence, kdyby by se tedy dokázali vnitřně přeladit na principy dobra, spravedlnosti, cti, lásky a ušlechtilosti, kterým by podřídili svůj vnitřní život a své vnější jednání, po čase, dříve nebo později, by určitě začali vnímat vyzařování Stvořitele a pochopili by, že existuje. A zároveň by pochopili, že jedině lidský život, takovýmto způsobem vysokofrekvenčně naladěn, má skutečnou hodnotu. Pochopili by, že jedině v takovém druhu naladění spočívá plnocennost lidského bytí.

   Frekvence temna, na které je dnešní lidstvo zaměřeno, nás nevedou k ničemu jinému, než ke zkáze! Vedou jen k uboze nízkému promarnění našeho života a k jeho tragické neplnohodnotnosti. A je pak až směšné, když tímto způsobem duchovně neplnohodnotný jedinec namyšleně prohlašuje, že žádného Stvořitele není, protože jemu osobně to ještě prý nikdo hmatatelně nedokázal.

   Žel, za daného stavu jeho vlastního vnitřního naladění mu to ani nikdo nikdy nedokáže, a on bude muset dojít až na samotný konec cesty temna, kterou si vybral, a která se rovná záhubě. Rovná se záhubě a zničení jeho vědomého bytí, hodnotově, a tedy frekvenčně beznadějně vzdáleného od vysokého, vznešeného a ušlechtilého vyzařování Stvořitele.