O nebezpečí, číhajícím na bohatých

Ekonomicky je náš svět rozdělen zvláštním způsobem. Podíl západních států tvoří asi 20 procent celosvětové hospodářské produkce. Zbytek světa se na ní účastní 80. procenty. Paradoxně je ale spotřeba těchto zdrojů zcela obrácená.

80 procent totiž využívají západní státy, zatímco na zbytek světa připadne zůstatek, čili oněch 20 procent.

A podobný, nezdravý poměr panuje také v naší společnosti, v níž se stále více rozmáhá arogance bohatých, majetných a vlivných. Nevyváženost přerozdělení všemi lidmi vytvořených prostředků nemůže nechat lhostejného žádného člověka se smyslem pro spravedlnost, který by však neměl zůstat pouze při kritice, ale měl by se sám přičinit o hledání cest ke změně a zlepšení situace.

Jednou z hlavních příčin tohoto stavu je především žalostně chybějící, elementární lidská snaha pomáhat bližním. V této skutečnosti lze hledat jádro celého problému. Jádro problému, spočívající v celospolečenském preferování „šikovnosti a úspěchu“, založeném pouze na schopnosti získávání peněz. „Šikovnosti a úspěchu“, měřitelných pouze výši konta, luxusními domy, dovolenými, nebo auty.

No a většina lidí, uznávajících podobné „ideály“ a investujících všechno své životní snažení do získávání peněz zůstává lhostejná vůči pojmům, jako je porozumění, úcta a soucit k bližnímu, který není snad až tak „chytrý a úspěšný“, jako oni sami. Není totiž místa, vůle ani času pro porozumění, úctu a soucit k bližnímu, protože ať má člověk jakkoli tučné konto, stále se dá být ještě bohatším, ať má jakkoli moderní auto, o rok, o dva je už staré a třeba jej vyměnit, a tak dále. Hmotným a nenasytným touhám bohatých lidí není konce.

No a naše společnost se tváří, že takovýto způsob myšlení je úplně v pořádku. Že čím více bude „bohatých a úspěšných“, tím bude společnost lepší, krásnější a spokojenější. Jednoduše, podobný trend se obecně považuje za zdravý a úplně normální.

Ale opak je pravdou! Jde zde o jednání, které je v rozporu s vyššími, univerzálními zákonitostmi, co musí mít zdrcující a tragický dopad na každého, kdo jedná v duchu takovýchto „hodnot“. Už totiž velmi dávno bylo na adresu podobných lidí řečeno, že dříve projde velbloud uchem jehly, než bohatý do království nebeského. Tím bylo všem, v současném pojetí „úspěšným“ lidem dané jasně najevo, že nesprávný – čili egoistický způsob nakládání s nabytými prostředky se jim nakonec stane prokletím, neboť jejich nejvyšším ideálem byl vždy jenom vlastní, osobní hmotný prospěch a celoživotní honba za ním.

„Běda vám, co se nyní smějete, neboť budete plakat! Běda vám, co jste sytí, neboť budete hladovět“ – zní opět výstražný hlas, určen všem „bohatým a úspěšným“, kteří snad ani v tom nejhorším snu netuší, že v nejchudších bezdomovcích mohou vidět obraz sebe sama po odchodu z hmotného těla. Protože jejich celoživotní úsilí bylo pouze hmotného druhu, se zaměřením pouze na získávání čistě osobního, materiálního prospěchu, přicházejí většinou na „druhou stranu“ s prázdnýma rukama, jako ti nejubožejší žebráci.

Tito lidé by proto měli být pravdivě informováni o skutečnostech, přesahujících hmotnou rovinu bytí, aby si uvědomili, že pozemskou „šikovností“ v nabývání majetků není možné uplatit, obejít, ani oklamat zákony univerza, které dříve, nebo později naměří každému přesně podle jeho skutečné vnitřní hodnoty. A sice, hlavně podle jeho vztahu k ostatním lidem.

Na základě tohoto poznání o neúplatné a železné spravedlnosti, panující ve vesmíru, by snad mohlo dojít ke změně myšlení alespoň některých z těch, kteří jsou spoutány egoismem a mamonem. Ke změně těch, ve kterých se ještě najde alespoň špetka citu a smyslu pro spravedlnost, a kteří prostřednictvím svého znovu probuzeného soucítění s bližními začnou shromažďovat „kapitál“ také na „druhém břehu“, kam jednoho dne bude muset odejít i ten nejbohatší.

Změna myšlení jako důsledek poznání toho, co mě čeká, pokud se svým majetkem a bohatstvím nebudu zacházet správně! To je to, k čemu by měli dospět ti, kteří se nacházejí v nebezpečí bohatství. Měli by pochopit, že v železné spravedlnosti vyšších zákonitostí nemůže nikdo uniknout přísné odplatě za čistě sobecké využívání vlastního majetku pouze ke svému vlastnímu prospěchu. Tito lidé by se měli začít zajímat o to a snažit o to, jak by mohli být prostřednictvím svých hmotných prostředků a osobnostních předpokladů alespoň v něčem nápomocní k pozvednutí kvality života bližních.

Není tím samozřejmě myšleno nějaké jednorázové rozdání všeho co mají, což by bylo naprosto nesprávné. Člověk však má se svým majetkem hospodařit nejen ke svému prospěchu, ale také ke prospěchu svého okolí, protože kdo hodně dostal, do toho bude také hodně požadováno.

Změna myšlení! Změna myšlení společnosti, podnikatelské sféry, bankovního sektoru, vlády, různých úřadů, institucí a podobně. Všichni musí být konfrontováni s pravdou. S realitou takovou, jaká skutečně je a ne jako by ji oni sami rádi viděli, aby se každý z nich mohl rozhodnout, zda zůstane i nadále věrný „ideálům“ dnešní doby, nebo se stane člověkem, uvažujícím po novém. Člověkem, využívajícím své schopnosti a majetek nikoli pouze na úzce osobní a egoistické účely, ale ku prospěchu všech a k pozvednutí celé společnosti.

Pokud se totiž právě takovýmto nestane, jeho další osud na takzvaném „druhém světě“ bude tak hrozný, že si to neumí představit ani ve svém nejhorším snu. A to je ono velké, tajemné, skryté, ale nanejvýš reálné nebezpečí, které číhá na všech bohatých.