Neuhasitelný vnitřní neklid!

   Je v každém člověku a probouzí se v nás v období dospívání. Je to určitá touha po něčem neznámém, po něčem naplňujícím, čistém a velkém, co by dokázalo nasytit náš vnitřní hlad.

   Co by dokázalo uhasit naši, čas od času propukající, palčivou vnitřní žízeň.

    Aniž by lidé vůbec pochopili, hledali a zkoumali, o co vlastně jde a k čemu je to neustále žene a pudí, místo toho se nevědomky a s vnitřně nevyjasněnými nadějemi naplno noří do všech radostí života, a plnou náručí berou všechno to, co jim nabízí.

   Berou, poznávají a ochutnávají podvědomě doufajíc, že právě tímto způsobem najdou to, co by uhasilo onen, pro ně neznámý a nedefinovatelný vnitřní neklid, a do jejich nitra by přineslo štěstí, mír a naplnění.

   Jedni to hledají v lásce, v partnerském vztahu a v dětech, jiní v práci, kariéře, sportu a v různých koníčcích. Další v penězích, moci, slávě a majetcích. A zase další v alkoholu, v drogách, v nevázaných vztazích, v tělesnosti a podobně. Těch možností a cest, které se nám nabízejí, je obrovské množství. Každá z nich však může pouze na určitou delší, nebo kratší dobu uhasit, nebo lépe řečeno, pouze dočasně umlčet onen naléhavý vnitřní neklid, který se po čase vždy znovu a znovu ozývá, a to zejména ve chvílích ticha a samoty.

   Mnozí lidé dnešní doby však nechtějí slyšet tento tichý hlas, tu naléhavou touhu po nezbytnosti hledání něčeho neznámého. Nechtějí, aby je to stále otravovalo a proto se snaží unikat před tichem a samotou. Noří se do hudby, zábavy, sportu, sledování televize, do internetu a ještě mnoha jiných věcí.

   Nic z toho však nemůže natrvalo umlčet tento hlas! V zábavách, nebo pod návalem různých povinností, ať už pracovních, rodinných, partnerských, nebo jiných na něj možná pouze na čas zapomenout, ale natrvalo umlčet se nedá nikdy! Tu moc nemá ani ten nejkrásnější partnerský vztah, ani ty nejpovedenější děti, ani ta nejúžasnější kariéra, ani to největší bohatství, sláva, nebo cokoliv jiného.

   Tento hlas v nás bude neúnavně vyvstávat, dokud nedospějeme k pochopení toho, o co tu vlastně ve skutečnosti jde, co je od nás požadováno a po čem to tak velmi toužíme.

   Vše v tomto stvoření povstalo z Pravdy a z Pravdy povstal také člověk. Její nesmazatelnou pečeť nese ukrytou hluboko v sobě, ve svém nejhlubším nitru. V nejhlubším nitru každého z nás je skrytá drobná, malá jiskřička pravdy, která v nás naléhavě touží po Pravdě. Po Pravdě, z níž kdysi vyšla a kterou chce znovu najít a vnitřně se s ní zase spojit. Žádný člověk nemůže a nebude mít klid, dokud toho nedosáhne!

   Ano, to nedefinovatelné nutkání po něčem neznámém, tajemném, velkém, nádherném, ušlechtilém, čistém, naplňujícím a oblažujícím je touha po Pravdě! Touha po nalezení Pravdy, po znovu spojení se s Pravdou a po životě podle Pravdy. Po životě v souladu s jejím zákonitosti, kterým nevědomě toužíme přizpůsobit své cítění, myšlení, řeč i jednání. Ano, právě po tomto touží malá jiskřička pravdy v nás a tuto její žhavou touhu nelze uhasit ničím jiným.

   No a skutečná Pravda, která jako jediná je schopná uhasit naši palčivou vnitřní žízeň, tato Pravda na zemi skutečně existuje! Ta jediná, velká, čistá, univerzální, ušlechtilá a dokonalá Pravda opravdu existuje na naší zemi! Je tu mezi námi! Je dostupná všem bez rozdílu! Bez rozdílu rasy, pohlaví, náboženství, nebo politické příslušnosti! Je tu mezi námi, avšak najít ji a dopracovat se k ní mohou pouze vážně hledající! Upřímná, čistá, vážná a pokorná touha po Pravdě jsou těmi nejzákladnějšími předpoklady pro její nalezení.

   Říká se, že stejné přitahuje stejné. Pokud budeme čistě, vážně a upřímně toužit po Pravdě, touto svou vnitřní touhou se staneme s Pravdou alespoň do určité míry vnitřně stejnorodými. No a právě na základě této stejnorodosti budeme pak schopni k Pravdě také reálné dospět. Kdo hledá, najde a kdo ještě dosud nenašel znamená to, že vážně nehledal. Zákonitost vzájemné přitažlivosti stejnorodého totiž funguje neomylně.

   Kdo však opravdu vážně hledá, musí jednoduše najít! Jinak to ani není možné! Po delší, nebo kratší námaze musí najít Pravdu, po které tak naléhavě touží jeho nitro a která je skrytou personifikací všech jeho dosavadních tužeb. Pravdu, která ho nasytí, oblaží a vnese do jeho duše vnitřní mír. Teprve tehdy člověk konečně ucítí hluboký klid a mír duše, která konečně našla to, co tak dlouho hledala.

   Pokud nám samým na sobě opravdu záleží, měli bychom vykročit na cestu hledání Pravdy, ke které nás po celý náš dosavadní život ustavičně nabádala a bude dále neúnavně nabádat ona, doposud nedefinovatelná a neznáma vnitřní touha. Naplňme to, po čem tak naléhavě touží naše nejhlubší nitro a najděme Pravdu, která na této zemi vskutku existuje.

   Mám být konkrétní? Mám konkrétně ukázat a říct, kde se Pravda nachází? Ne, protože se zcela spoléhám na dokonalý zákon stejnorodosti. Na základě zákona stejnorodosti totiž každý člověk se silnou touhou po Pravdě k Pravdě také nakonec dospěje. A ten, kdo k ní ještě dosud nedospěl, prostě nesplnil podmínky, určené vesmírným zákonem stejnorodosti, a proto si znát Pravdu ještě nezaslouží. Neboť jeho nejvnitřnější touha ještě není tak opravdová, aby toho byl hodný. Hodným toho se však může stát každý! Jen když poctivě chce!