Naléhavá slova o cestě k vnitřnímu míru

Víte proč se lidé stále dívají na televizi, poslouchají hudbu, nebo surfují na internetu? Protože prostě nedokážou vydržet sami se sebou!

Protože pokud by si dopřáli klidu a ticha, velmi jasně by ve svém nitru pocítili přítomnost určitého neklidu. Podvědomého neklidu, který v nich touží po čemsi blíže neurčeném a nespecifikovaném. A právě tento neklid se snaží zapudit vnějším hlukem.

Je to něco, co člověka nutí neustále cosi hledat a o cosi usilovat. A když to, co hledá a o co usiluje nakonec dosáhne, neklid duše se po nějaké době ozve zas. Zdánlivě jakoby nebylo zcela ničeho, čím by se dal uhasit. Ba časem, s přibývajícími léty se jakoby ještě více stupňoval a přerůstal až v drásající pocit nenaplněnosti bytí.

Lidé se snaží zahnat a přehlušit onen tajemný neklid svých duší různými způsoby. Jeden se dá na alkohol a druhý zase na drogy. Další se stane workoholikem a jiný usiluje o peníze, moc, slávu, nebo o kariéru. Jiní se zase oddávají smyslným vášním, další cestují, nebo pěstují sport, či různé koníčky. A jiní se zase naplno oddají rodině a dětem. A všechno z toho, co bylo zmíněno, má schopnost na určitý kratší nebo delší čas, nebo i relativně na dost dlouhou dobu překrýt a zapudit onen neurčitý neklid duše, který se však nakonec přece jen opět vynoří.

Co to je? Co nám to bez ustání zneklidňuje naši duši?

Odhalením jednoho z velkých tajemství lidského bytí je poznání, že tento neklid byl do naší duše vložen záměrně. Do nejhlubší podstaty naší duše byl záměrně vložen proto, abychom nenašli klidu a spočinutí, dokud nenajdeme Boha! Přesněji řečeno, dokud nenajdeme spojení se Světlem Nejvyššího.

Tohoto si tedy buďme dobře vědomi. Pochopme, že právě toto je skutečnou příčinou neklidu naší duše. Darmo se ho proto budeme snažit přehlušit tisícerými způsoby. Dosáhnout požadovaného vnitřního klidu a míru můžeme jedině v nalezení spojení se Světlem Stvořitele. K němu nás žene onen tajemný neklid. Tlačí nás ke snaze o poznávání Nejvyššího a o stále větší přibližování se k Němu.

Můžeme se klamat čímkoliv chceme, můžeme se namáhavě pachtit za jinými cíli, a když je nakonec dosáhneme, naše uspokojení nebude nikdy trvalé. Uspokojení z dosažení nějakého cíle můžeme totiž cítit třeba i delší dobu, avšak nakonec, i kdyby to snad mělo být na samém sklonku našeho života nás o to intenzívnějším způsobem zasáhne neklid  duše, která zůstala hladovou a žíznivou po poznání Nejvyššího.

Žel tisíce, ba miliony lidí takto promarňují svůj život a nakonec odcházejí z tohoto světa v bouři vlnobití duševního neklidu, prorůstajícího až do zoufalství. Prorůstajícího do zoufalství v nesmírně bolestném tušení a uvědomění si promarnění svého života, ve kterém nebylo učiněno to nejpodstatnější a nejdůležitější. Ve kterém nedošlo k nalezení spojení se Světlem Stvořitele prostřednictvím jejich vážné snahy o jeho poznání.

Snaha o poznávání Pána! Snaha o poznání jeho Vůle, která se v tomto stvoření projevuje ve formě Zákona. Ve formě Zákona, čili prostřednictvím Zákonů, které stvořením hýbou. Zákonů hmotných, jakož také Zákonů duchovních. Obojí reprezentují Vůli Nejvyššího a jsou její živým odrazem. Jsou životem samotným v jeho duchovních a hmotných zákonitostech. Kdo se snaží poznávat tyto Zákonitosti a vidět je takovými, jaké opravdu jsou, ten poznává Stvořitele v jeho díle. Ten poznává Vůli Nejvyššího, a tím se stále více přibližuje k poznání Tvůrce samotného, navazujíc stále užšího spojení s jeho Světlem. Pokud by za tímto účelem byli lidé ochotni vynaložit tolik námahy a tolik úsilí, kolik jsou ho ochotni vynaložit na mnohem podřadnější cíle, pak by nutně museli dříve nebo později, zrajíc v poznávání Vůle Nejvyššího, najít živé spojení s Jeho Světlem, ve kterém by našli onen toužebně hledaný cíl své duše. Našli by onu vodu živou, která by navždy uhasila jejich vnitřní žízeň a ukojila jejich vnitřní hlad.

Ať hluboký mír naplní duše lidí této země! Klid a mír, pramenící z poznání Páně! Z poznání jeho Vůle a jeho Zákonů, protože neklidná lidská duše může najít spočinutí jedině v blízkosti svého Boha!

Toto je onen tajemný a neznámý cíl, který každá duše podvědomě a nevědomě hledá. Avšak hledá jej v tisících různých věcech, které jí nabízí tato země, ale které jí ho nikdy nemohou přinést. Neboť skutečný mír nachází duše pouze v Bohu. Dokud toto lidé nepochopí, budou se svými životy neustále štvát a plahočit plní neklidu, který byl do jejich podstaty vložen záměrně. Záměrně, aby byl člověk nucen hledat, dokud pravý klid a mír nenajde.

Kdo hledá najde! Kdo prosí dostane a kdo tluče, tomu bude otevřeno! Proto hledejme, prosme a usilujme o poznání Vůle Nejvyššího! Tak vážně a intenzivně, jak jsme toho schopni v tisícerých jiných věcech, které jsme dosud považovali za důležité. Pokud totiž takovéto vážné úsilí směrem k poznání Vůle Nejvyššího nevyvineme, nic nenajdeme. Nikdy však potom nenajdeme skutečný klid a nic jiného, v co marně doufáme nám ho nepřinese.

Pán, velký všemohoucí Bůh zjevil světu svou svatou Vůli, která je jedinou Pravdou! Její Světlo, Světlo Pravdy, záři to temnot této země jako maják. Kdo vážně hledá, může ji najít, poznat a pochopit. Ale opravdu jen ten, kdo vážně hledá! To je rozhodující podmínka! Všem ostatním zůstane jenom trvalá trýzeň neklidu jejich duše, která nikdy a v ničem nedokáže najít spočinutí, až se nakonec, v honbě za nicotnostmi uštve na smrt.