Náhod není!

   Malá je planeta Země, vznášející se v nedozírných dálavách vesmíru. Planeta, na níž rozkvetl dar života. Byla to však pouze "náhoda"?

   Při věcném a kritickém zhodnocení současných vědeckých poznatků byli nuceni mnozí, dokonce také materialisticky orientovaní lidé přiznat fakt, že počínaje formováním naší sluneční soustavy, přes vznik a vývoj planety Země, první, nejjednodušší formy živých organismů, až po objevení se lidského druhu, by muselo jít o absolutně neuvěřitelné množství po sobě následujících "náhod", nebo dějů, jejichž počet už z povahy věci nelze zahrnout do pojmu náhoda.

   Ne, náhod není! Jako není možné, aby se po výbuchu tiskárny, plné tisíců kovových matric jednotlivých písmen, tyto samy od sebe seřadili do smysluplného textu velkého rozsahu, třeba románu, tak prostě není možné, aby se podobně čistě náhodným způsobem zformovala beztvará hmota od "velkého třesku" až do současné podoby nesmírné rozmanitosti forem života.

   Podle vyhraněného přístupu lidí k uvedené problematice zvykneme označovat všechny, kteří uznávají princip náhody jako materialisty a lidi, kteří vnímají působení inteligentního Tvůrce jako věřící. Ve skutečnosti je však v jistém smyslu věřící také materialista, protože věří teorii o náhodném sledu událostí od velkého třesku až po život v současné podobě. Tento život však nevznikl bezhlavým působením náhod, ale pomocí logického sledu Zákonitostí, které umožnily zrod a trvání všeho kolem nás.

   Již od dávné minulosti lidé toužili vniknout do podstaty těchto Zákonitostí a rozluštit záhady vesmíru. Ale v jejich snahách pronikat stále hlouběji do poznání přírodních zákonitostí, pochopit a využít jejich účinky ve svůj prospěch, co nám v posledním století přineslo obrovský technický pokrok, přece jen vždy jaksi chybělo to nejpodstatnější. A sice, snaha o pochopení Zákonitostí, které fungují stejně věcným a logickým způsobem také v oblasti psychiky a duševna. Respektování těchto zákonitostí na materiální úrovni nám totiž přináší vědecký i technický pokrok a blahobyt, avšak respektování těchto zákonitostí na duchovní úrovni nám přináší klid duše, mír, radost a štěstí.

   Historie nám sice říká, že sporadicky se o to pokoušeli různé filozofické směry a zejména náboženské systémy, ve kterých však byl jasný a čistý prvotní impuls vždy velmi brzy stržen do různých nevěcností a nelogičností, znemožňujících pochopení skutečně prostých duchovních Zákonitostí.

   A přitom vše je až dětsky jednoduché. Vezměme do dlaně kámen a pírko, a z balkónu je pusťme. Kámen spadne dolů a pírko se bude vznášet. Tak se projevuje působení prvního ze základních Zákonů stvoření - Zákona tíže. Zákona, který platí nejen ve světě hrubé hmoty, ale naprosto stejným způsobem také v jemnějších oblastech – v úrovni citů, myšlenek a slov.

   Špatné, nízké, nečisté a nepoctivé city, myšlenky, slova i činy nás stlačují a ubíjejí. A naopak, ušlechtilost, dobrota, spravedlnost a čistota nás povznášejí, přinášejíc vnější vzestup i vnitřní štěstí, protože podle Zákona tíže, vše lehké a světlé stoupá vzhůru a vše těžké a temné klesá dolů.

   A opět, vezměme zrnka pšenice a zasaďme je do země. Stejně udělejme také se semeny bodláku a pozorujme, co nám vyroste. Ze zrnek pšenice to bude patrně pšenice a ze semen bodláku bodláky.

   Co zasejeme, to sklidíme! Takto se ve stvoření projevuje druhý Zákon - Zákon zpětného účinku, působící opět nejen ve hmotě, ale rovněž v jemnějších úrovních. Co tedy zasejeme svým cítěním, myšlením, slovy a činy, to budeme s bezpodmínečnou jistotou jednoho dne sklízet. Kdo rozséval dobro, sklidí dobro, a kdo rozséval zlo, zase zlo! S plnou odpovědností si proto třeba uvědomit, že nikdo jiný, pouze my sami jsme strůjci svého vlastního osudu.

   "Vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá!" Toto rčení je vyjádřením třetího Zákona - Zákona stejnorodosti. Stejné přitahuje stejné. Tvůrce špatného cítění, špatných myšlenek, slov a činů k sobě přitahuje, nebo on sám je přitahován k lidem podobného druhu. Za všechna trápení, bolesti a strasti, které pak v jejich blízkosti prožívá, by tedy neměl obviňovat jiné, ale především sám sebe. Měl by raději věcně a kriticky zhodnotit reálný stav svého vnitřního života, na jehož základě byl on k nim, nebo oni k němu přitažení.

   Platí to samozřejmě také opačně. Ušlechtilost, čestnost, spravedlnost a dobrota k nám, nebo nás automaticky přivede k lidem s podobnými kvalitami, čímž se logicky stává náš život lepším, krásnějším a světlejším.

   Ne, ještě jednou a do třetice třeba zopakovat, že lidmi vymyšlený pojem "náhoda" nemá ani na Zemi, ani v celém Stvoření své opodstatnění!

   Nezbývá nám nic jiného - a týká se to zejména těch, kteří jsou věční pochybovači a pesimisté - pouze pochopit a v hloubi duše si uvědomit, že všechno co prožíváme, nebo teprve budeme prožívat, ať již dobré nebo špatné, je pouze zákonitým důsledkem našich vlastních citů, myšlenek, slov a skutků. Čistota našeho chtění určuje kvalitu všech těchto atributů a v konečném důsledku tvoří náš osud. Proto pouze poznání, respektování a správné využití těchto skutečností nám může zaručit tolik hledaný klid, mír a štěstí. Ať již v našem vlastním nitru, nebo ve vzájemných vztazích mezi lidmi.

    A žel, jakákoliv jiná, domnělá cesta ke štěstí, ignorující účinky zmíněných Zákonitostí, se dříve nebo později ukáže být cestou naplněnou pouze strastmi a utrpením. Cestou která nevede k vytouženému cíli - k plnosti lidského života na Zemi.