Morálně špatný stav společnosti a hledání východisek z něj

   Současná společnost se nachází v nesmírném úpadku. Můžeme si ho ilustrovat jedním, možná banálním, ale výstižným příkladem, poukazujícím na hluboký hodnotový propad, k němuž došlo v poměrně krátkém časovém horizontu 20 -25 let.

   Když jsme se totiž před 20 - 25 lety zeptali nějakého malého dítěte, co dělá jeho otec, zpravidla odpovědělo: Můj otec je zedník, lékař, řidič, učitel a podobně. Jinými slovy, zabývá se nějakou činností, kterou přináší do společnosti určité užitečné hodnoty.

   Když však tuto otázku položíme menším dětem dnes, mnohé z nich odpoví: Můj tatínek vydělává penízky.

   O čem to svědčí?

   O nesmírně hlubokém posunu směrem dolů, ve kterém se pro mnohé lidi stává nepodstatným vytváření užitečných hodnot pro společnost, ale za jednu a jedinou hodnotu považují pouze peníze. Peníze, které se koneckonců dají získat také jinak, než poctivou prací. Jen ať jsou a ať jich je dost.

   Uvažme však, že pokud jsme se takto hodnotově hluboce posunuli směrem dolů v poměrně krátkém časovém rozmezí 20 - 25 let, co dokáží děti svým pozorovacím talentem reflektovat v jedné jediné výstižné větě, jak hluboko asi duchovně upadlo lidstvo v delším časovém horizontu 40. 50., nebo 70. let?

   Pouze postupné zužování duševního obzoru, které kráčí ruka v ruce s takovýmto katastrofálním duchovním pádem nám neumožňuje vnímat jeho hroznou hloubku. To je také důvod, proč mnozí lidé odmítavě kroutí hlavami, pokud se jim začne něco mluvit o duchovním úpadku.

   Většina z nich totiž zpravidla vnímá věci pouze povrchně, a proto, vida před sebou nejmodernější auta, neomezené možnosti cestovat, hezčí bydlení, internet a jiné technické vymoženosti, a ještě mnoho jiného, na základě třpytivého lesku všech těchto vnějších věcí nejsou jednoduše ochotni připustit, že by to snad mohlo být až tak špatné. Naopak, oproti minulosti se jim to jeví jako pokrok.

   Pokud se však podíváme na věci trošku hlouběji pod povrch, nelze si nevšimnout onen zmíněný, obrovský hodnotový propad v každodenních mezilidských vztazích, a to ve všech oblastech života. Lidé sice kdysi měli hmotně opravdu méně, ale byli mnohem srdečnější, vzájemně vstřícnější a ochotni si pomoci. Jednoduše řečeno, byli mnohem lepší. Za hmotný pokrok platíme příliš vysokou daň, kterou je ztráta lidskosti. Je pak opravdu takový pokrok možné vůbec nazvat pokrokem?

   Ano, lidská civilizace budí při povrchním pohledu zdání rozkvětu, ale ve svém nitru je zasažena rozkladem, nabývajícím doslova tragické rozměry. Naše civilizace se v skutku podobá nabílené, honosné a majestátně navenek působící hrobce, která je však ve svém nitru plná hniloby a nejrůznější nečistoty.

   Tak například konkrétně školství se stalo pouze bezduchým vymýváním mozků informacemi, z nichž se v praktickém životě využije pouze zlomek. Zdravotnictví se zvrhlo na tupé potlačování důsledků, bez poznání skutečných příčin nemocí. Jeho osobitou kapitolou je farmaceutický průmysl, jehož úkolem ve skutečnosti není léčit a vyléčit, ale co nejdéle udržovat při životě potencionální klienty, kteří se nastavením na určitý druh udržovací "léčby" stávají jistým zdrojem příjmů po celý jejich další život.

   Ale pojďme dále: Bankovnictví se snaží bezpracně vydělat co nejvíce tím, že se jiným půjčují půjčené peníze. Podnikatelská sféra je zkřivená snahou většiny takzvaných podnikatelů, vyždímat ze svých zaměstnanců co největší výkon za co nejméně peněz. Právní služby se staly sofistikovaným zlodějstvím, kde se namísto službě pravdě a spravedlnosti slouží tomu, kdo více zaplatí. A tak dále a tak dále. Pokřivené, znetvořené a základního rozměru lidství jsou ve skutečnosti a ve své skryté vnitřní podstatě zbaveny všechna odvětví lidské činnosti. Takové něco je však jistou cestou do záhuby.

   Jak tedy zastavit tento úpadek a nasměrovat společnost vzhůru?

   Já osobně vidím dvě cesty. První z nich je cesta osvíceného vládce. Není tomu totiž tak dávno, kdy se Tomáš Garrigue Masaryk snažil vybudovat společnost na respektování Zákonů Páně. A pokud odhlédneme od všech chyb, které se v daném období udělaly, úplně stejné tendence měl také první Slovenský stát.

   Snažit se vybudovat společnost na respektování Zákonů Nejvyššího! To je cosi nevídaného a v dnešní době přímo neuvěřitelného!

   Žel, od té doby lidstvo nesmírně hluboko duchovně upadlo, takže je skutečně otázkou, nakolik reálnou je objevení se osvíceného vládce v dnešní době. Každopádně ale tato možnost zůstává jednou z možností.

   Druhou, mnohem reálnější cestou je cesta zdola, spočívající v žití skutečných, pravých a budujících hodnot, jako je spravedlnost, čest, lidskost, srdečnost, vstřícnost a snaha pomáhat jiným. Jedině život v souladu s těmito hodnotami může totiž, jako to jediné, zastavit současný úpadek společnosti a nasměrovat ji nahoru.

  Neboť i přes zmíněný úpadek, který zhoubně zasáhl všechna odvětví lidské činnosti, v každém z nich se přece jen nacházejí lidé, kteří dokázali zůstat vnitřně věrní výše zmiňovaným ideálům. Lidé, kteří se cítí se ve svém okolí osamoceni, protože se nemohou ztotožnit s tím, co se děje kolem nich.

   Jsou to ale právě oni, co tuší velkou pravdu, spočívající ve faktu, že pouze život, ve kterém se lidé řídí vyššími hodnotami, může nasměrovat společnost k výšinám, ke skutečnému, reálnému a dlouhodobě udržitelnému rozvoji a pokroku. Že jedině takový život má skutečný význam a skutečnou hodnotu.

   Ano, je to přesně tak! Spravedlnost, čest, lidskost a snaha pomáhat jiným mají pro vzestup společnosti mnohem větší význam, než ten nejpřevratnější vědecký a technický rozvoj, bez elementárních mravních zásad.

   A pokud se život podle výše zmíněných, morálních zásad spojí s poznáním Zákonů stvoření, takovéto vzájemné propojení vytvoří pevný základní kámen nové, zdravé, prosperující a trvale se rozvíjející společnosti. Pod poznáním Zákonů stvoření není však myšlena příslušnost k nějaké konkrétní církvi, nebo jiné duchovní organizaci. Je tím myšleno objektivní, jasné a věcné poznání Zákonitostí, které hýbou univerzem.

   Jednoduše řečeno, obrození naší společnosti, obrození každého jednotlivého oboru lidské činnosti, spočívá v rukou jednotlivců, kteří jsou ochotni žít svůj život podle vyšších morálních zásad. Z nich, z těchto jednotlivců se totiž skládá společnost. Čím jich bude více, tím bude společnost lepší a zdravější. Je to opravdu velmi jednoduché.

   V souvislosti s předcházející hospodářskou krizí zaznělo například z úst mnoha politiků, dokonce na těch nejvyšších postech a ne jen u nás, ale také v zahraničí, že tato krize byla především krizí hodnot. To je skutečně pravda!

   Jak se ale tato krize nakonec řešila? Pouze čistě ekonomickými a hmotnými opatřeními, například šrotovným a podobně. To znamená, dílčím, nekomplexním, a tedy nedostatečným způsobem.

   Pokud totiž byla tehdejší krize opravdu krizí hodnot a pokud by byl vskutku zájem o její komplexní a úspěšné řešení, toto řešení by mělo vyplynout z velké celonárodní diskuse o nevyhnutelné změně hierarchie hodnotového žebříčku společnosti. Neboť právě ty hodnoty, které jsme dosud uznávali a preferovali, krizi ve skutečnosti způsobily.

   K něčemu podobnému však nikde na světě nedošlo. Všechna opatření proti krizi byla pouze ekonomická a svět obecně dále žije a věří těm hodnotám, kterým věřil a kterými žil dosud. A přestože ekonomická opatření mohou přinést určité částečné, krátkodobé, nebo byť i dlouhodobější řešení, podobný přístup je v podstatě pouze zárodkem nové, budoucí a pravděpodobně ještě mnohem větší krize.

   V současnosti nám tedy opravdu nezbývá nic jiného, než zmiňovaná cesta zdola, která však ani zdaleka není tak bezvýznamná a tak bez možnosti vlivu na dění ve společnosti, jak by se mohlo zdát. Vždyť například Kristus, který chtěl svým učením také obrodit tehdejší společnost, nešel cestou shora, čili přes elity a vládní posty společnosti, ale považoval za mnohem efektivnější cestu zdola, vedoucí přes prosté a jednoduché lidi, kteří by svým osobním, čestným a spravedlivým životem dokázali obrodit společnost zdola. Tato cesta je aktuální také dnes. Třeba jí pouze vykročit.