V současném, absolutním odtržení lidstva od přirozené podstaty fungování universa, nejsme již téměř schopni zdravě uvažovat ani o těch nejzákladnějších souvislostech, týkajících se skutečné kvality našeho života na zemi.
Vždyť si jen uvědomme, že pokud přineseme palmu z Afriky a zasadíme si ji doma v zahradě, s nadcházejícím podzimním chladem nám bude stále více chřadnout, a po prvních mrazech určitě vyhyne. A úplně stejně se povodí také borovici, zasazené v oáze na Sahaře, protože každá rostlina se může plně, zdravě a do vší krásy rozvinout pouze v prostředí sobě vlastním. V prostředí, svými podmínkami plně odpovídajícím jejímu druhu.
A nejinak je tomu také u člověka. Také on je svým způsobem "rostlina", zasazená účinky univerzálních Zákonitostí na zcela konkrétní místo na zemi, které mu poskytuje ty nejvhodnější podmínky k jeho osobnostnímu růstu a plnému duchovnímu rozvinutí.
Avšak lidé se sami od sebe domýšlivě pasovali za moudřejší, jako přirozené dění. A tak se realitou dneška stává vystěhovalectví a celosvětová migrace za prací. Všechna média i politické garnitury mají plná ústa pojmů, jako pracovní mobilita, využití pracovního trhu v rámci Evropské unie a mnoho jiných, podobných frází.
A tak tu tedy stojí proti sobě na jedné straně naprosto přirozené a univerzálním Zákonitostem odpovídající dění, a na druhé straně lidský rozum, jeho "moudrost" a jeho vlastní priority, s jejichž nejdůležitější jsou samozřejmě peníze.
Ano, a jsme u kořene problému! Peníze a honba za nimi jsou v podstatě tou jedinou, hlavní příčinou současné nezdravé, nesprávné a Zákonitostem ve stvoření odporující, celosvětové migrace. Ale protože naše společnost, jakož také všechny národy země, naivně uvěřila, že právě ekonomické a finanční hledisko představuje jedno z nejdůležitějších kritérií kvality lidského života, široké veřejnosti se prezentuje zmíněná, všeobecná celosvětová migrace za penězi a pro peníze jako mimořádný pokrok, jako něco žádoucího a souvisejícího s dnešní moderní dobou.
A tak jsou ve jménu "pokroku" a "moderního civilizačního trendu", ale ve skutečnosti pouze ve jménu peněz a stále větších zisků, uměle vytrhávány desetitisíce lidí z půdy, která jim byla určena někým Vyšším, a která je tedy pro ně osobně tou nejvhodnější. No a tito lidé musí potom podobně jako rostliny, přesazené do cizorodých podmínek, celkem zákonitě postupně chřadnout, živořit a zakrňovat, co v praxi znamená, že je jim znemožňován zdravý a plnohodnotný osobnostní a duchovní rozvoj.
Jelikož však žijeme v době paradoxů, právě mnohé ze zmíněných obětí doby se budou snažit za každou cenu přesvědčit sebe sama i ostatní, že ony přece v žádném případě nechřadnou a neživoří, ale právě naopak! Daří se jim mnohem lépe, než v jejich vlasti. Vydělávají nesrovnatelně více a mohou si tedy dovolit to, co by si nikdy doma nedovolily, nejednou dělajíc kariéru, o jaké by se jim opravdu ani nezdálo.
Ubozí nevědomí a politováníhodní, snažící se být chytřejší než Zákony, spravující univerzum. Vždyť pokud by měli žít v zemi, kterou tolik opěvují, proč se v ní nenarodili? Jednoduše proto, že tam nepatří!
A pokud půjdeme do důsledků, je snad opravdu jediným smyslem lidského života vydělávat pouze co nejvíce peněz a moci si pak za ně co nejvíce "užít"? Pro miliony povrchních a mělkých lidí zajisté ano, alespoň oni sami jsou o tom skálopevně přesvědčeni, avšak je podobné pojetí "smyslu života" také ve skutečnosti jeho smyslem? Copak jsme se opravdu narodili pouze pro toto? Jsou peníze a možnosti, které nám jejich vlastnictví poskytuje, skutečně tou nejvyšší metou, o jakou máme v našem životě usilovat? Ale v čem bychom se pak radikálně lišili od zvířat, pokud by naším cílem mělo být pouze dobře jíst, množit se a ve volných chvílích si co nejvíce "užívat"?
Ne, tisíckrát ne, i když se nás o tom všichni snaží přesvědčit na každém kroku. Skutečný smysl našeho bytí na zemi spočívá v osobnostním a duchovním dozrávání, jehož konečným cílem je získání a osvojení si těch nejušlechtilejších lidských hodnot: osvojení si skutečné lidskosti - pravého lidství. To je směr, kterým se ubírá vývojový proces na planetě Zemi a blízká budoucnost nám o tom vydá hmatatelné svědectví.
Neboť skutečně, v blízké, ve velmi blízké budoucnosti budou smět na zemi přebývat již pouze lidé, splňující zmíněná kritéria, protože svět jednoduše nepůjde dále tím směrem, jakým se ubíral doposud. Ano, nezadržitelně se blíží úsvit nového lidstva! Nedejme se proto zmýlit dnešní, od všech pravých hodnot odvrácenou dobou, neboť nakonec také ona samotná je se svou, k vrcholu se blížící pokřiveností všech věcí, znamením rozhodujícího obratu. Čím je totiž noc temnější, tím bližší je svítání! Také toto je v podstatě jeden z prostých, každodenně se opakujících, přírodních zákonů.
Náš život na zemi je tedy jakousi školou, v níž se máme naučit být skutečně lidmi. No a právě působením železných a neomylných Zákonů, usměrňujících správným způsobem všechno ve stvoření, se každý z nás rodí přesně tehdy a tam, kam podle své zralosti patří. Zde prožívá své dětství, dospívání a dospělost. Setkává se s lidmi, se kterými se setkat má, což opět není žádná náhoda, protože v nevyhnutelném styku právě s těmito konkrétními lidmi dochází k oboustrannému, vzájemnému obrušování a vyzrávání osobností všech zúčastněných.
Ale pozor! Neomylné, vyšší Zákony mají na zřeteli vždy jen to nejdůležitější: duchovní a duševní vzestup lidského jedince. No a na základě tohoto jednoho jediného, rozhodujícího kritéria se může stát, a také se běžně stává, že podmínky, do kterých se někteří lidé rodí bývají nepříznivé, tvrdé a často krát až nesnesitelné. Avšak vždy jsou přesně takové, jaké dotyčný potřebuje, aby duchovně pokročil a aby mohl, nejednou i v nesnadném prožívání odložit staré chyby, případně splatit nebo vymazat své dávno minulé, nevyrovnané účty.
Každý z nás je jiný, každý má za sebou jinou minulost, a proto také potřebuje úplně jiné podmínky ke svému dozrávání. Právě proto se někdo rodí zdravý a jiný nějakým způsobem zdravotně postižený, někdo dobrým a jiný zase méně dobrým rodičům, někdo v bohaté, jiný v chudé zemi a tak dále.
Zákony stvoření se nemýlí! Neomylně a spravedlivě dávají každému přesně to, co potřebuje. To, co potřebuje! Ne snad to, co by si on sám přál a co by mu bylo příjemné, ale jen a jen to, co je užitečné k jeho duchovnímu vzestupu, sledujícímu jediný cíl: dosažení požadované duchovní zralosti, která jediná nás bude opravňovat k životu v zmiňované, blížící se době nového lidstva.
No a každý člověk, kterému smělo být poodhaleno poznání pravého smyslu "školy života", musí pak s velkým smutkem v srdci pozorovat, jak tisíce mladých lidí, přesvědčovaných rodiči, učiteli, politiky i sebou samými, opouštějí svoji vlast a odcházejí, v podstatě pouze za penězi, do pro ně duchovně nepodnětného prostředí. Do prostředí, v němž ve skutečnosti nemohou správně duchovně růst, i když si snad ekonomicky velmi výrazně pomohou. Toto prostředí totiž není pro ně vhodné a nebylo pro ně ani určeno, a proto v něm musí zcela zákonitě duchovně i duševně živořit a chřadnout, jako rostliny, přesazené do nevhodného klimatického pásma. Tím však promrhávají drahocenný a neopakovatelný dar svého současného pozemského bytí, neboť jeho skutečný smysl vyměnili za peníze a hmotný prospěch.
Místo každého z nás je doma! Na rodné hroudě! Pouze zde můžeme naplnit své životní poslání! Nikde jinde ve světě se tak nestane, protože tam jednoduše nebudeme potkávat a poznávat lidi, které můžeme potkat a poznat pouze doma. Mimo své vlasti zůstaneme vždy jen cizinci. Zůstaneme vždy jen rostlinami, vykořeněnými z rodné země, které musí duchovně chřadnout a odumírat, i kdyby se jim snad hmotně mimořádně dařilo. Neboť tak, jako zákeřný jed postupně otravuje tělo, tak postupně a zákeřně je otravována naše duše v cizím prostředí.
Nezaprodávejme sebe sama za peníze! Nejsou toho hodné! Neboť nic nám nebude užitečné, kdybychom byť celý svět získali, pokud při tom uškodíme své duši.
A všichni ti, kteří po přečtení tohoto textu začnou okamžitě shromažďovat tisíceré argumenty proti, všichni ti se žel stanou pouze politováníhodným příkladem omezeného myšlení malých pozemských lidí, kteří se ve své domýšlivé rozumové snaze vědět všechno lépe, odvažují stavět proti přirozeným, jednoduchým a dokonalým Zákonům Páně ve stvoření.
