Proti Zákonitostem stvoření se neproviňuje nikdo, kdo odchází do zahraničí a stráví tam určitý krátkodobý pobyt, ať již za poznávacím, studijním, pracovním, nebo odpočinkovým účelem.
Podobné pobyty mohou totiž rozšířit obzor dotyčného člověka v různých oblastech, mohou ho v mnohém obohatit a dát mu hodně ceněných životních zkušeností, které pak zužitkuje ve své domovině. To vše je v naprostém pořádku.
Avšak není již v pořádku, pokud se člověk rozhodne pro vysloveně dlouhodobý pobyt, nebo trvalou a dlouhodobou práci v někde v zahraničí. Při tomto jeho rozhodování totiž narážíme na starý známý problém většiny lidí, kteří se při vážných životních rozhodnutích řídí především svou vlastní vůlí, svým vlastním chtěním a ani je nenapadne vnitřně si položit otázku, jaké má s námi plány Vůle Vyšší, a zda to, co se hodláme vykonat, je opravdu chtěno.
Pokud bychom totiž takto uvažovali, museli bychom si okamžitě uvědomit, že ve vší prostotě, přirozenosti a jednoduchosti nám bylo právě místem našeho zrození velmi jasně ukázáno Vyšší Vůlí přesně to místo, nebo oblast, ve které máme žít.
Tímto místem se samozřejmě nemyslí to, že bychom měli vysloveně žít pouze tam, kde jsme se narodili, ale přibližně v této zeměpisné oblasti.
Ano, je také správné i tvrzení, že každý člověk má plné právo žít v lidsky důstojných poměrech, avšak má se o to usilovat úplně jiným způsobem, než se to děje dnes. Nemáme totiž za tímto účelem utíkat do zahraničí, ale máme se naopak ze všech sil usilovat o to, abychom změnili k lepšímu životní poměry ve své vlastní, rodné zemi.
Pokud tedy zatím u nás nebyly vytvořeny vyhovující podmínky, je právě naší povinností, abychom o ně bojovali a ne pouze čistě poživačně za nimi odcházeli do zahraničí. Neboť pokud je nevybojujeme my, kdo to udělá za nás?
Když se totiž modlíme: "Přijď království Tvé", vůbec to neznamená, že máme pouze čekat a ono zaslíbení k nám přijde samo. Naopak! Tato slova jsou slibem a závazkem! Slibem, že my lidé, vynaložíme takové úsilí a vyvineme takovou snahu, aby se jednou zem opravdu mohla stát odleskem toho, co lze nazvat "rájem". Učinit to a vybojovat to je tedy naší vlastní povinností A každý musí začít právě na místě, nebo v oblasti, kde se narodil!
Pokud to mám tedy shrnout, lidsky důstojné životní podmínky mají být pro nás výzvou a cílem, avšak k tomuto cíli nesmíme kráčet cestou lehčího odporu, protože jinak lze hovořit pouze o poživačnosti a o zbabělosti.
Představme si rytíře, který přichází na bojiště, a přestože vidí sílu nepřítele a snad i jeho převahu, nepoddává se strachu. Je totiž odhodlán zvítězit, protože jasně cítí, že bojuje za správnou věc, a je tedy rozhodnut dovést boj do vítězného konce.
No a přesně jako tento rytíř je také každý z lidí postaven na bojiště, které představují životní podmínky na místě jeho narození. Podmínky nejednou tvrdé a těžké, ale podmínky, kterých se nesmíme zaleknout a utéci před nimi. Je totiž naší nejzákladnější povinností přetvářet je a měnit k lepšímu. V tom spočívá náš "boj" a naše životní poslání! A v tomto boji za dobro a za to, aby bylo lépe na kousku země, kde jsme se narodili, právě v tomto boji dozrává naše osobnost a jedině prostřednictvím něj se nakonec bude moci postupně zlepšovat také život kolem nás.
Takto je to chtěno! Nemáme tedy zbaběle utíkat někde do závětří a vyhýbat se boji, ale naopak, máme se odhodlaně poprat s tím, co nám život přináší. A to právě na místě, na které jsme byli dosazeni účinky vyšších Zákonitostí. Máme být tedy odvážnými bojovníky a ne padouchy, kteří utíkají z boje, nebo hledají způsob, jak se mu vyhnout.
A ještě pár slov o hrdosti. Myšlení a jednání lidí je žel ve své podstatě úplně stejné již po tisíciletí. Osobní egoismus a touha mít se dobře, byť na úkor jiných, způsobovaly během celé historie, že národy neváhaly zotročovat jiné národy. V dávné minulosti k tomu docházelo formou vojenských výbojů, jejichž účelem bylo drancování bohatství jiných národů a získávání levné pracovní síly: otroků. Takto se to praktikovalo ve starověku a téměř nic se na tom nezměnilo ani ve středověku. Dokonce ještě začátkem dvacátého století drancovalo a ovládalo pár koloniálních velmocí téměř celý svět. A vrcholem tohoto všeho byly dvě světové války, které vznikly ze snahy o přerozdělení si takzvaných sfér vlivu.
A nejinak je tomu také dnes! Jediné, co se změnilo je forma. Drsné, surové a otevřené sdírání a zotročování obyvatelstva jiných národů bylo nahrazeno skrytou, sofistikovanou formou sdírání prostřednictvím síly peněz a kapitálu. Předchozí, státně - vojensko - politický kolonialismus byl tedy nahrazen kolonialismem ekonomickým.
A přesně tak, jako kdysi pracovalo statisíce otroků na hrstku koloniálních velmocí, stejně také dnes pracuje tisíce otroků z celého světa na hrstku takzvaných průmyslově nejvyspělejších států, které prostřednictvím síly svého kapitálu zotročují celý svět.
Samozřejmě, nikde se o tom v tomto smyslu nemluví. Právě naopak! Cílenou propagandou je současným "otrokům" doslova vymýván mozek různými pěkně znějícími frázemi, jako volný pohyb na trhu práce, pracovní mobilita, zdokonalování se v řeči, využití nových a výjimečných příležitostí a podobně. A tato propaganda je opravdu až tak intenzivní, že nakonec i samotní "otroci" uvěřili v přínos a smysl jejich nynějšího postavení, a s nevolí nebo hněvem se obracejí na všechny, kteří se jim snaží říci pravdu a vysvětlit jim podstatu jejich nedůstojného moderního zotročení.
Neboť nejvíce zarážejícím faktem na celé věci je ona nepochopitelná dobrovolnost a nedostatek nejelementárnější sebeúcty, s níž se současní "otroci" stávají lidmi druhé kategorie. Dá se totiž říci, že až dvě třetiny z nich doma netrpí až takovou nouzi, aby na to byly vysloveně odkázáni. Avšak i přesto vyměňují svou hrdost a lidskou důstojnost za peníze a touhu po blahobytu.
A když jsme u peněz a u zdůvodňování, že prací doma si nelze vydělat na slušný životní standard, je třeba zvláště podotknout: všechno je pouze otázkou priorit.
V této souvislosti si opět vzpomeňme na jedno moudré doporučení: "Hledejte království nebeské a jeho spravedlnost a všechno ostatní vám bude přidáno".
Byla by nám tato slova řečena, kdyby to nebyla pravda? Určitě ne! Tato slova znamenají, že pokud své životní snažení nezaměříme pouze na hmotný prospěch, ale směrem k vyšším hodnotám, k hledání Pravdy a smyslu života, nebo k hledání různých forem pomoci pro naše spolu lidi, pokud za tímto účelem napneme všechny své síly a nasadíme všechno své chtění, pak se najednou, jakoby samočinně, začnou odpovídajícím způsobem upravovat také naše hmotné poměry.
Pokud bychom to tedy měli shrnout, ten, kdo se neustále stěžuje na nedostatek peněz a na zlé podmínky, ten v podstatě vydává svědectví o malosti a plytkosti svého chtění. Avšak ten, kdo zaměří své snahy směrem ke Světlu a Pravdě, tomu se dostane i doma tolik hmotných prostředků, aby mohl lidsky důstojně žít.
