Kristus nepřišel zemřít na kříži!

   Je doslova trestuhodné a nepochopitelné, jak mohou v lidech ještě v dnešní době některá náboženská dogmata doslova přehlušit a otupit jejich osobní schopnost zdravého úsudku a samostatného myšlení.

   Bývá to někdy až tak vypouklé, že si je třeba položit otázku, zda dotyční lidé zmíněnou schopnost zdravého úsudku a samostatného myšlení vůbec někdy využívali.

   No a jednou z takovýchto dogmat je již dále neudržitelná a vykonstruovaná teorie nutné oběti Krista na kříži, který, jak se všeobecně tvrdí, přišel na zem hlavně proto, aby se za nás takto obětoval a tím nás vykoupil.

   Je to však bezprecedentní omyl, který nemá obdoby! Pán Ježíš přišel proto, aby nám přinesl Slovo, obsahující lidmi ztracené Poznání o tom, jak máme správně žít. Čili cítit, myslet, mluvit a jednat, abychom mohli prožít šťastný pozemský život, a abychom se svým bytím stále více přibližovali ke Světlu.

   K spáse a vykoupení vede tedy jen jediná cesta, spočívající v poznání, akceptování a dodržování Slova Pravdy, přineseného Ježíšem Kristem. Jiného způsobu a jiné cesty k vykoupení pro nikoho z lidí není!

   Smrt na kříži byla obyčejnou vraždou! Bylo to odmítnutí nauky i osoby Vyslance ze Světla! Byla to jednoduše vzpoura lidí proti jejich Tvůrci! Tímto činem nedošlo ke smíření Stvořitele s lidstvem ale naopak. Bůh se lidstvu ještě více vzdálil, nebo přesněji řečeno, lidstvo se vzdálilo od Něho.

   Podívejme se na celou věc trošku detailněji a zkusme o všem hlouběji, a hlavně samostatně uvažovat. Židovskému národu, jako jednomu z duchovně nejvyspělejších národů tehdejšího světa, bylo ze Světla zaslíbeno pozemské zrození Mesiáše v jeho řadách.

   Úkolem a posláním povolaného národa bylo poznat přicházejícího Mesiáše, přijmout jeho učení a svým životem ho proměnit v čin. Povolanost židů spočívala v tom, že se měli stát prvním národem, žijícím podle vůle Nejvyššího. Měli vytvořit živý vzor dokonalé, harmonické společnosti, který by svým zářivým příkladem postupně strhl k jeho následování všechny národy světa. Příchod Mesiáše měl být tedy počátkem velké, celosvětové duchovní revoluce.

   Ježíš přišel na zem budovat a ne dát se zavraždit! Pokud by to byla pravda, je namístě otázka, co pak bylo vlastně posláním povolaného národa? V čem spočívala jeho úloha? Copak snad opravdu v tom, že když přijde Mesiáš, budou ho nenávidět, pronásledovat a nakonec ho surově zavraždí?

   Určitě ne, protože něco podobného nemá žádnou logiku. Pojem "povolanost" bývá totiž vždy zpravidla spojen s pojmem "čin", čili - povolanost k činu! Tím činem však neměla být vražda, ale budování říše štěstí a míru na zemi.

   Vždyť se jen například podívejme, jaké obrovské schopnosti má v sobě ještě i v dnes tento bývalý povolaný národ, jehož příslušníci, jak se zvykne říkat, patří mezi nejvlivnější lidi světa. A teď si zkusme představit, že by tito, tak mnoha dary a schopnostmi obdarovaní lidé, přijali Kristovu nauku, přetvořili by podle ní vlastní život, a své výjimečné schopnosti by využili k prosazení těchto hodnot v celosvětovém měřítku. Kdyby tak byli tehdy učinili, dnes už určitě máme ráj na zemi.

   Skutečným posláním Mesiáše bylo tedy zvěstování Slova Pravdy, podle kterého se máme a musíme naučit žít, pokud chceme dojít k spáse a být šťastní už zde na zemi. Scestnou tezí o nutné oběti Krista na kříži byl však ve všech křesťanských naukách překroucený skutečný smysl příchodu Syna Nejvyššího na zem, protože tento smysl neležel v jeho oběti na kříži, ale, jak už bylo řečeno, v přinesení Slova Pravdy, ukazujícího jedinou cestu k vykoupení.

   Vždyť se jen zkusme důkladně zamyslet nad tím, jaký osobní dopad má na konkrétního jednotlivce Mesiášova smrt na kříži? Jakou formou a jakým způsobem vůbec může být člověk prostřednictvím této smrti vykoupen a spasen? Tato smrt sama o sobě nemůže nikomu nijak pomoci, pokud dotyčný nežije podle toho, co nám Kristus doporučoval. Jedině jednání podle jeho nauky nám může zaručit šťastný život na zemi a vykoupení. Mesiášova smrt sama o sobě však na to nemá vůbec žádný vliv, a ve skutečnosti nebyla nikdy Stvořitelem plánována ani chtěná. Ježíš neměl nikdy násilně zemřít!

   Vzhledem k nepříznivé situaci na zemi, spočívající v odklonu lidstva od Světla, bylo samozřejmě možné předpokládat úklady a nepřátelství vůči osobě nositele Pravdy. Ve vyhrocené podobě i úklady o jeho život! S vědomým tohoto rizika však přesto šel Kristus na zem, aby i za cenu své případné smrti pomohl lidem, a ukázal jim jedinou, pravou cestu k vykoupení. Vražda Mesiáše však nebyla nikdy Božím plánem! Byla to pouze zlovůle lidí. Tuto vraždu nelze proto v žádném případě zaměňovat s aktem vykoupení.

   Živým vzorem a zářivým příkladem cesty k vykoupení se měl stát povolaný židovský národ. Vzorem, hodným následování! Pod vedením Mesiáše měly být tedy vybudovány základy tisícileté říše štěstí a míru na zemi. Povolaný národ však vraždou Krista katastrofálně selhal! Nepoznal totiž Mesiáše, nepochopil své poslání, nestal se národem učitelů Slova Pravdy, ani budovatelem říše míru na zemi.

   Jen pár jednotlivců, mám tím na mysli učedníků, bylo schopných plnit tento úkol. A podívejme se, co dokázali! Rozšířili Kristovu nauku do celého světa. Představme si však, kdyby podobným způsobem jednal a působil celý židovský národ. Muselo by to být vskutku něco strhující. Něco, co by nevídaným způsobem změnilo tvář celého světa. A přesně takto to bylo ze Světla chtěno a očekáváno.

   Židovský národ jako celek ale selhal! Nerealizoval to, co bylo od něj očekáváno! Jeho úloha zůstala tedy dosud nesplněna. Tato nesplněna úloha však zůstává velkou výzvou pro celé lidstvo. Ze Světla bylo už tehdy, před 2000 lety, a dosud stále ještě je očekáváno její splnění, protože pro jednotlivce není jiné cesty ke spáse, a pro celé lidstvo není jiné možnosti, jak vůbec přežít na planetě Zemi. Buď totiž společně dokážeme vybudovat zaslíbenou, pozemskou říši štěstí a míru, v níž se bude žít pouze podle Vůle Nejvyššího, nebo budeme tuto, již 2000 let starou výzvu a úkol ignorovat tak, jak je tomu ještě dnes, což však bude mít za následek duchovní, morální, ekologický a ekonomický rozvrat, ke kterému v současnosti lidstvo spěje.

   Slova: "Přijď království Tvé! Buď Vůle Tvá, jako v nebi, tak i na zemi" neměli nikdy zůstat pouze modlitbou, určenou nejednou jen na bezmyšlenkovité odříkávání. Jsou to slova, která nám měla a neustále mají připomínat naši velkou, dosud nesplněnou úlohu, kterou je vybudování harmonické společnosti, žijící podle Vůle Stvořitele, schopnou žít na zemi ještě tisíce let. Dokážeme to?