Co člověk zasel, to musí také sklidit! Jak se do hor volá, tak se z hor ozývá! Boží mlýny melou pomalu, ale jistě! Tato stará lidová úsloví jsou pohledem prostých lidí na podstatu fungování bezpodmínečné spravedlnosti.
Jaká je akce, taková bude reakce – mluví k nám zase fyzika svým moderním způsobem o naprosto stejném, velkém vesmírném zákonu železné spravedlnosti.
V zákoně zpětného účinku, ve svém fungování totožném se všemi, výše uvedenými příklady, se tedy každému z nás zaručeně vrátí spět všechno to, co jsme svým předchozím jednáním rozsévali. Dbejme proto, aby naše „sklizeň“ mohla být pouze dobrá! Abychom se jednoho dne, až přijde zúčtování, nemuseli zřítit pod obrovským břemenem zla, které jsme na sebe naložili svým neuváženým jednáním.
A když jsme již začali lidovými příslovími, budeme pokračovat: Kdo se směje naposled, ten se směje nejlépe!
S vědomím poznání železného fungování zákonů, přesahujících hranice tohoto viditelného vesmíru musí člověk pouze se soucitem a politováním hledět na všechny zesměšňující úsměvy těch, kteří sice konají zlo, ať již ve svých myšlenkách, citech, slovech, nebo činech, ale stále se jim zatím dobře daří.
Jsou to však lidé, kteří lžou sami sebe, protože o co pevnější je jejich přesvědčení, že se jim nic nestane a že za své konání nebudou nikým bráni na zodpovědnost, o to děsivější bude jejich konečná konfrontace se spravedlností, která bude mít přece jenom poslední slovo! Pak si s hrůzou uvědomí, že všechno je jinak!
Běh času totiž nelze zastavit! Jednou, na konci našeho života, se každý z nás ocitne před realitou nezbytného kroku do neznáma! Do neznáma, odkud se doposud nikdo nevrátil! V bázni a v úzkostlivém tušení spravedlnosti, nepodléhající současným lidským kritériím, se nám pak budou jevit všechny věci v úplně jiném světle, než je vnímáme nyní. Najednou se již nebude možné zaštítit silou peněz, nebo společenského postavení! Výškou úrovně vzdělání, nebo velikostí moci a vlivu! Člověk zůstane nepatrný a sám, a bude posuzován pouze na základě jeho vlastní, osobní odpovědnosti.
Co tedy ještě dnes na mnoha tvářích vyvolává úsměv, to se pak změní na zděšení. Zděšení z toho, jací jsme ve skutečnosti měli být, ale jací jsme nebyli! Ale nic již nemůže být opraveno, nebo vzato zpět! A bolestné vědomí nemožnosti nápravy všeho námi způsobeného zla, bolestné vědomí promarněného života pouze ještě více znásobí naši úzkost ve finále života, ke kterému se každou hodinou, každou minutou, ba každým nadechnutím nezadržitelně přibližujeme!
Bodejť by nikdo z nás nikdy nemusel prožít nic takového!
Proto se snažme již teď žít tak, abychom nemuseli nic v budoucnosti litovat! Snažme se být dobrými lidmi, usilujícími o dobro ve svých slovech, citech, myšlenkách a činech. Lidmi, kteří jako spravedlivou odezvu za své jednání nemohou v chodu železných Zákonů univerza očekávat nic jiného, než dobro. Nebo sklidit budeme muset vždy jenom pouze to, co jsme zaseli!
