Jeden z úhlů pohledu na poslední soud

"Jak můžete mluvit o úctě a lásce k lidem, když v mnoha svých článcích píšete o jejich nízkosti, povrchnosti, plytkosti, egoismu, zkaženosti a vnitřní nečistotě? Snad lidi nenávidíte?"

"A když píšete o soudu, vypadá to jako vyhrožování a vyvolání strachu z toho, že nepřežijeme. Dá se však strachem vynutit cesta k lásce, spokojenosti a ke štěstí?

Co znamená být „čistým“ člověkem? Co znamená duchovní záhuba?"

Odpověď:

Své texty píšu především proto, že mám lidi rád. Snažím se v nich poukazovat na současný duchovní stav naší civilizace, který není moc lichotivý, a usiluji se přesně pojmenovat a označit to, co je nesprávné a v čem děláme chyby. Co je nesprávné a v čem děláme chyby podle Zákonů vyšších – podle Zákonů stvoření.

Na druhé straně se však vždy zároveň snažím ukázat možné východisko z daného stavu. Východisko, které spočívá jedině v zohlednění a respektování zmíněných Zákonů stvoření.

Pokud tedy někdo poukazuje na různé chyby a omyly, kterým holduje pozemské lidstvo neznamená to, že takový člověk nemá lidi rád. Takový člověk pouze jedná v duchu zásady, že ten, kdo se zlu neprotiví, se proviňuje.

A mimochodem, pokud mluvíme o nedostatku lásky k lidem, který mi vytýkáte, vaše tvrzení se s velkou pravděpodobností opírá o všeobecně nesprávně chápaný a zkřivený pojem Láska. Vesmírný princip univerzální Lásky si totiž lidé představují pouze jako nekonečné odpouštění a až slabošskou změkčilost.

Skutečná Láska Boží je však úplně jiná, než to, co z ní udělali a jak ji vnímají lidé.

Vždyť si jen například vezměme Krista, který byl ztělesněním této Lásky a představme si ho, jak s bičem v ruce vyhání z chrámu překupníky a převrací jim stoly. Není v tom vůbec žádná změkčilost a nekonečné odpouštění!

A tento jiný, skutečný Kristus, hovořil také o posledním soudu a o dnech velkého účtování. Mluvil o tom, že jednou přijde čas, kdy bude na pozemské pláni sklizena úroda lidských duší, přičemž zrno bude shromážděno v sýpkách, zatímco plevel bude spálen v ohni.

Kdo chce, může najít v evangeliích ještě další a další popisy dní velkého účtování, které se také vůbec neshodují s obecně zažitým, nasládlým a slabošským vnímáním Lásky nejvyššího.

Říkat lidem o těchto vážných věcech není žádnou snahou o vyvolávání strachu. Je to realita, která jednoho dne přijde, a na kterou bychom se proto měli zodpovědně připravit tak, aby náš osud nebyl osudem plevelu.

Osobně proto považuji za velmi škodlivé všechny snahy o utajování těchto skutečností, které lidi pouze podporuje v jejich duchovní lenosti a ve falešné domněnce, že vše půjde i nadále a donekonečna tak, jak to šlo dosud.

Kdo však v iluzi bezpečí a falešné jistoty promarní poslední drahocenný čas, který měl využít ke změně sebe sama, a to do takové míry, aby byl schopen přestát spravedlivý soud nad celým lidstvem, ten přijde o celé své bytí.

To, zda projdeme nebo neprojdeme soudem ale není v rukou nikoho z lidí. Je to jedině v rukou Páně, jehož železná Spravedlnost přesně zváží míru dobra a zla, nacházející se v každém jednotlivci. Co převáží, to se stane naším osudem.

Čistý člověk je ten, kdo se snaží udržovat v čistotě svůj vnitřní život, čili své cítění a myšlení. Naše cítění a myšlení je totiž základem naší osobnosti, a pokud si je dokážeme udržet v čistotě, stane se čistým nejen naše nitro ale vše, co z nás bude vycházet. To znamená, také naše slova a všechno naše vnější jednání.

Co je duchovní záhuba? Člověku bylo dopřáno duchovně růst a vyvíjet se. Pokud by se učil poznávat Vůli Nejvyššího a podle ní žít, dospěl by na samém konci vyučovacího procesu – v den spravedlivého soudu, v zralou duchovní osobnost, podporující vše ve stvoření. Tímto způsobem by se stal jedním z užitečných a upotřebitelných malých kamínků v mozaice nádherného a velkolepého stvoření. Malým kamínkem, podporujícím celek, a proto celkem podporovaným.

Kdo však myslel stále jenom na sebe, kdo se nesnažil poznávat Vůli Stvořitele a podle ní žít, ten bude v soudu označen jako nepotřebný a celku škodící. No a takovému člověku, právě pro jeho dlouhodobou a trvalou neupotřebitelnost, pro jeho vnášení disharmonie do stvoření, a pro jeho neochotu podřídit se Zákonům Nejvyššího bude vzata možnost dalšího bytí, rovnající se věčnému zatracení.

I toto však bude aktem Lásky! Skutečné, pravé, přísné a spravedlivé Lásky, která nakonec odstraní všechno zlo a spolu s ním také všechny jeho přisluhovače, aby konečně ti, kteří chtějí žít podle Vůle Nejvyššího, mohli žít na Zemi v míru, štěstí a harmonii.