Je Apokalypsa nevyhnutelná?

   Jednoznačná odpověď zní: Ne! Avšak spolu s tímto povzbudivým "ne" třeba zároveň bezpodmínečně vědět, co musí lidstvo podniknout, nebo lépe řečeno, jakým se musí stát, aby dokázalo těmto předpovídaným událostem zabránit.

   Křesťanství se obecně zvykne nazývat náboženstvím lásky, a třeba i slovo evangelium znamená: Dobrá zvěst. Nicméně paradoxně, celé novozákonní zjevení nakonec přece jen uzavírá spis s názvem Apokalypsa. Spis, při čtení jehož naskakuje husí kůže a lidí se zmocňuje strach.

   Ale pozor! Každý, kdo čte tyto řádky by měl vědět, že toto proroctví není žádným předurčením! Takovým zjednodušeným způsobem ho totiž absolutně nelze vnímat.

   Abychom si tedy tyto závažné skutečnosti lépe objasnili, vzpomeňme si na příběh jednoho ze starozákonních proroků, který byl poslán do jistého, zkažeností a nepravostí pověstného města, aby varoval jeho obyvatele před blížící se katastrofou. Katastrofou, která jako taková měla být v podstatě pouze nevyhnutelným důsledkem jejich odklonu od všech světlých hodnot.

   Obyvatelé města naslouchali varovným slovům proroka a velmi hluboce se jich dotkla jeho vize blížící se tragédie. Navzdory své zkaženosti si vše, o čem bylo mluveno, vzali hluboko k srdci. Pochopili totiž, že nadcházející zlo a utrpení, které je má zasáhnout, je skutečně jen zákonitým ovocem jejich vlastního, špatného a nesprávného jednání, které se příčí dokonalé a spravedlivé Vůli Tvůrce univerza.
 
   No a pod tlakem toho, co na nich mělo dolehnout, i pod tlakem poznání vlastní viny, došlo u nich téměř k okamžité, vnitřní změně a k pevnému předsevzetí polepšit se. Podobný, radikální zvrat, měl samozřejmě za následek, že prorokem viděno a předpovězeno neštěstí se nakonec nekonalo a město bylo zachráněno.

   No a úplně stejně bude všechno probíhat také v případě vize, zvané Apokalypsa, která však není určena jedinému městu, nebo místu na zemi, ale celému lidstvu.

   Toto proroctví přišlo zakrátko potom, když lidstvo surově zavraždilo Vyslance Světla, hlásajícího lásku k bližnímu, čímž až příliš jasně a zřetelně demonstrovalo svůj postoj k této nejvyšší hodnotě jeho učení. Apokalyptické události jsou tedy jen vizí toho, co prostě musí přijít, pokud se lidé nezmění a nenahradí své zažité, špatné a negativní vzájemné vztahy pravou, pomáhající láskou k spolu lidem.

   Opět ale připomínám: nejde o předurčení, protože každé skutečné proroctví není v podstatě ničím jiným, než jasnozřivým viděním cíle na konci cesty, na níž se lidstvo, nebo třeba i jednotlivec, v určitém období vývoje nachází. Pokud však u něj dojde k radikální změně myšlení a jednání, čili ke změně celkového směrování, nevyhnutelně a zcela logicky se musí změnit i cíl na konci této nově zvolené cesty. Změna myšlení a jednání tedy se sebou automaticky přináší i změnu konečného cíle.

   V této prosté zákonitosti spočívá také vysvětlení, proč se některá proroctví jednoduše nesplní. Samozřejmě, je třeba přitom brát v úvahu, že mluvíme jen a jen o pravých a skutečných proroctvích.

   Lidé totiž mají svobodnou vůli, s níž je třeba nutně počítat. Pokud se tedy i navzdory všem upozorněním a výstrahám rozhodnou nadále setrvávat ve svých špatných a nelaskavých vzájemných vztazích s bližními, nevyhnutelným důsledkem tohoto jejich rozhodnutí bude nakonec dění, popisováno v Apokalypse.

   Pokud však ale pochopí nesprávnost své dosavadní cesty a dokáží se odpovídajícím způsobem změnit, katastrofa bude odvrácena.

   Proto když nám bylo před 2000 lety doporučeno, abychom se vynasnažili milovat svého bližního jako sebe sama, dnes se tato slova mění v zákon přežití, který zní: Pomáhej bližnímu! Lidé se prostě už jednou musí naučit pravé, vzájemné, pomáhající lásce vůči ostatním lidem, jejímž prostřednictvím zmenší své nadměrně, ba až chorobně rozvinuté "já".

   Ještě stále je čas! Čas, kterého však s největší pravděpodobností již nebude až tak mnoho, a který právě proto musí být bezpodmínečně využit k požadované změně našeho nitra a celého našeho životního snažení, které se má dostat do souladu s tolik zmiňovaným a tak důvěrně známými kritériem pomáhající lásky vůči spolu lidem.

   Každý z nás tak musí učinit na místě a v povolání, ve kterém se právě nachází. Prodavačka v obchodě, zdravotník v nemocnici, učitel ve škole, podnikatel ve své firmě, politik ve formování zákonů, ekonom ve způsobu hospodaření, bankéř v principu fungování peněžního systému, vůdcové států ve způsobu vládnutí a všichni společně doma v rodinách a v mezilidských vztazích ve svém nejbližším okolí.

   Neboť pouze takovýmto způsobem, čili radikální změnou, můžeme ještě v poslední chvíli změnit nesprávný směr, kterým kráčí naše "civilizace". Nesprávný směr, o kterém bylo již před 2000 lety předpovězeno, jako o jisté cestě k hrůze a děsu.

   Pokud tedy nebudeme vidět podobnou změnu ve vzájemném chování mezí lidmi ve všech oblastech společenského, hospodářského, politického, kulturního a osobního života, do té doby bude nad celým lidstvem jako meč neustále viset hrozba katastrofické vize, obsažené v Apokalypse.

   Pokud se však v každodenním životě začneme stále více setkávat s pomáhající láskou lidí k lidem, se zlepšováním vztahů v rodinách, na pracovištích, nebo kdekoliv jinde, jen potom, ano, pouze pak můžeme oprávněně doufat, že se zmíněné předpovědi nenaplní. Určitě není člověka, který by si to nepřál. Tak proč se o to nepokusit a proč o to ze všech sil nezabojovat?

   Neboť poctivé úsilí každého jednotlivce, který pochopí nesmírnou vážnost současné situace a ze všech sil se vynasnaží změnit své vlastní, dosavadní nesprávné vztahy vůči bližním, takové úsilí se stává nesmírně cenným přínosem do rámce celkového dění. Stává se jakoby jedním z mnoha drobných závaží, která však všechny společně budou mít přece jen schopnost převážit misku vah osudu tohoto lidstva ze strany zničení a záhuby, na stranu skutečného a plnohodnotného života ve stvoření.

   No a samozřejmě, na druhé straně je obrovská škoda všech, kteří ve svém zahloubení do každodenních starostí a problémů odmítají uvěřit, že by se právě dnes rozhodovalo o tak nesmírně vážných věcech. A aniž by si to oni sami vůbec uvědomovali, ve svém nepochopení, lhostejnosti, nezájmu a pohodlnosti se nevědomky přidávají k těm, kteří tlačí misku vah osudu lidstva směrem k záhubě a zničení.

   Každý z nás se tedy může svobodně rozhodnout, na kterou stranu se postaví, protože svobodná vůle nebude nikomu upřena ani při takovémto vážném rozhodování. Pokud by se ale lidé nad uvedenými skutečnostmi opravdu hlouběji zamysleli, určitě by si ihned uvědomili, že pokud opravdu nechtějí křečovitým setrváváním ve svých dosavadních, nesprávných postojích přivolat celosvětovou katastrofu, pak přece jen mají pouze jednu, jedinou možnost. Jedinou a jednu z posledních možností, která právě proto musí být bezpodmínečně využita.