Nastala doba, v níž už lidé prostě nemohou nadále setrvávat v krásných, hřejivých, ale nesprávných a nereálných představách, mezi které patří také víra ve vzkříšení těla, odporující dokonalým Zákonem Páně.
Všechny zázraky, popsané v starém Zákoně, i zázraky učiněné Ježíšem, se udály v rámci těchto Zákonů, které jsou dokonalé, a proto neměnné. Lidé mohou o zmíněných skutečnostech uvažovat tak nesprávně, jako dosud uvažovali pouze proto, že absolutně nejsou schopni pochopit pojem - DOKONALOST.
Představme si nějakého cestovatele, který by přišel s puškou, fotoaparátem, dalekohledem a jinými výdobytky moderní techniky mezi domorodce v amazonských pralesích, kteří se ještě nedostali do styku s naší civilizací. Pro tyto lidi se budou činy, provedené "bílým člověkem" s jeho technickými pomůckami, rovnat zázrakům. My však víme, že o žádné zázraky nejde.
No a podobně je to také se zázraky, popsanými v Bibli. Lidé je vnímali jako zázraky právě proto, že neznali, a ani dosud neznají Zákony stvoření, jeho základní stavbu, a také nevědí absolutně nic o existenci a schopnostech malých a velkých přírodních bytostí - bytostných sil přírody.
No a navíc si je třeba ještě zvlášť uvědomit, že v osobě Ježíše Krista šlo o výjimečné vtělení bezbytostné podstaty Stvořitele do těla pozemského člověka, což umožňovalo dělat opravdu neuvěřitelné a obdivuhodné věci, které by obyčejný lidský duch nebyl schopen provést. Proto tedy mohl Kristus darovat zrak slepému od narození, vyléčit chromého, atd.
Nicméně všechny tyto zázraky se děly vždy pouze v rámci dokonalých Zákonů Tvůrce univerza, protože nic jiného v jeho stvoření ani není vůbec možné. Ale všechno má zároveň také své meze, pevně stanovené týmiž dokonalými Zákony Nejvyššího.
No a právě proto je jednou ze základních povinností každého člověka, žijícího ve stvoření, poznávat svou domovinu, poznávat Zákony, které v ní vládnou, a naučit se je také uplatňovat ve svém životě. Tak se pak stane postupně schopným neomylně rozpoznávat vše, co je v jejich rámci ještě možné, a naopak, také vše, co je již nezdravým výmyslem, naivní fantazií, nebo škodlivým bludem.
Podle dosud obecně zažitého názoru vstal tedy Pan Ježíš tělesně z mrtvých, a pokud to domyslíme do konce, ve svém hmotném těle žije stále až dosud, to znamená, už 2000 let. No a na základě této víry doufají také všichni křesťané ve vzkříšení svého pozemského těla a ve věčný život v hmotném těle.
Pokud se nad tím skutečně samostatně a neovlivněně zamyslíme, musí nám něco nesouhlasit, a zároveň musíme zapochybovat, zda je to vůbec možné.
A teď tedy ke konkrétním slovům z Lukášova evangelia, kde Ježíš říká učedníkům, že není žádný duch, ale má tělo a kosti.
Pozemský člověk se skládá ze tří základních částí, nebo úrovní. Z hrubohmotné - to je jeho fyzické tělo, z jemnohmotné - to je jeho duševní tělo, a z duchovní - to je zase jeho duchovní tělo.
Pokud člověk pozemsky zemře, automaticky přechází do jemnější úrovně a ocitá se ve svém jemnějším, duševním, nebo jemnohmotném těle. V něm pak žije v jemnohmotné úrovni, která je však pro něj stejně pevná a "hmotná", jako pro fyzické tělo hmotné prostředí.
Duše má tedy také své tělo a pohybuje se v prostředí, ve kterém jsou stejně, jako na zemi, stavby, příroda, stromy, zvířata i lidé. Toto prostředí je tedy pro lidskou duši stejně hmotné, jako je pro nás naše prostředí na zemi. Je pouze jiného, jemnějšího druhu.
Pan Ježíš po své smrti definitivně opustil své fyzické, pozemské tělo, a učedníkům se zjevoval ve svém duševním, jemnohmotném těle. Prostřednictvím osobní, citové vazby, prostřednictvím vnitřní čistoty a prostřednictvím intenzivního duchovního růstu se totiž stali učedníci schopní vnímat tuto jemnější realitu a setkání s Pánem, aniž by o tom oni sami vůbec něco věděli, vnímali právě na této jemnější úrovni.
Proto tedy učedníkům mohl Ježíš říci, že má tělo a kosti, to znamená, že není žádný duch, čili přelud. Měl totiž zcela reálné a hmatatelné tělo, pouze jemnohmotného druhu.
A právě, jak již bylo řečeno, na této jemnější úrovni se uskutečnilo celé, v Bibli zmiňované setkání i celá vzájemná komunikace, což následně učedníci, ještě neznalí jednotlivých úrovní stvoření, ztotožnili s úrovní hmotnou, jak nám o tom píše Lukáš.
Zůstává totiž například otázkou proč, pokud Pan Ježíš vstal tělesně z mrtvých, se neukázal třeba Pilátovi, židovské veleradě, nebo ostatnímu lidu. Jednoduše proto, že to z hlediska jemnohmotné podstaty jeho těla už nebylo možné. Tuto jemnější podstatu, nebo úroveň, byli schopni vnímat pouze jeho nejbližší, citově a duchovně na něj navázání, kteří na základě dlouhodobé duchovní přípravy dokázali vnímat jemnější realitu přesně tak, jako vnímali realitu pozemskou.
Naděje ve vzkříšení těla je tedy chiméra, která se nikdy nemůže naplnit, a lidé v dnešní době by už opravdu neměli věřit v neproveditelné přeludy a chiméry.
Neboť v době velkých proměn, která se nezadržitelně blíží, bude každý z nás potřebovat opravdu pevnou oporu, aby vůbec dokázal obstát. A tou jedinou pravou a pevnou oporou se nám může a má stát znalost, a poctivá snaha o každodenní žití v souladu s dokonalými Zákony Tvůrce univerza, ve kterých se po celé věky a beze změny naplňuje jeho neotřesitelná Spravedlnost a nevyčerpatelná Láska.
A na závěr ještě odpověď na přímou otázku, proč našla Marie Magdaléna prázdný hrob, když Pan Ježíš nevstal tělesně z mrtvých. Proto, že na přání matky Marie nejvěrnější z učedníků tajně vzali jeho tělo a pohřbili ho na jiném, lidské nízkosti vzdáleném místě.
