Můžete mi prosím vysvětlit určitý rozpor v účincích Zákona zpětného působení, jehož prostřednictvím se ve stvoření naplňuje dokonalá a vyšší Spravedlnost?
Pro ilustraci uvedu dva popisy, které charakterizují tento Zákon, avšak které si podle mě vzájemně protiřečí:
První:
Už naši předkové říkali: „Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá!“ Nebo: „Boží mlýny melou pomalu, ale jistě!“ No a moderním způsobem je možné říci: „Jaká byla akce, taková bude reakce!“
Druhý:
Síla nezbytného zpětného zásahu bude ještě znásobena účinky stejnorodých forem, které byly k původní, základní formě připojeny během jejího putování stvořením. Proto platí, že co zasejeme – to také sklidíme! Když jsme tedy zaseli zrnko – sklidíme celý klas!
A teď moje otázka:
Jak může být reakce zároveň stejná i větší, než původní akce? Není v tom rozpor?
Odpověď:
V čem vidíte na první pohled rozpor, v tom ve skutečnosti žádného rozporu není. Proč? Neboť jste nevzal v úvahu časový faktor.
V Zákoně zpětného účinku se totiž vše vrací zpět buď po velmi krátkém čase, a mnohokrát se dá říci, že až téměř bezprostředně, nebo pak až po určitém delším časovém období – po letech, desetiletích, nebo ještě mnohem delší době.
Po „mnohem delší době“ může někdy znamenat až naše předchozí pozemské bytí, protože všeobsáhlý Zákon zpětného účinku nebere na zřetel pouze náš současný, krátký pozemský život, ale zohledňuje celé naše bytí. To znamená, naši existenci před tímto pozemským životem, jakož také po něm.
V rychlém zpětném účinku se nám tedy vrací odplata bezprostředně, téměř ihned. Proto odpovídá naprosto přesně tomu, co jsme svým konkrétním činem zaseli, a tím i bezprostředně vyvolali.
Čím však uplyne větší čas mezi činem a návratem zpětného účinku, tím více působí jiný Zákon, a sice, Zákon stejnorodosti, jehož prostřednictvím se každý jednotlivý zpětný účinek na své cestě stvořením postupně obaluje stejnorodostí, a tím stále více mohutní. Takto se ze zrna stává klas.
V poznání uvedené Zákonitosti se skrývá odpověď na otázku mnoha, kterým nedá spát fakt, proč existují zlí lidé, kterým se dlouhodobě, nebo dokonce celý život očividně daří. Pravda je však taková, že tito lidé ve skutečnosti vůbec nic nevyhráli a s ničím a nikým nevybabrali. Právě naopak!
Není totiž na světě člověka, který by dokázal uniknout působení Zákona zpětného účinku. Avšak o co přijde tento účinek později, o to větší sílu a údernost bude mít. A to proto, že zrnko, které člověk zasel, nakonec časem dozrálo v klas.
Každý z nás bude tedy jednoho dne muset prožívat ovoce všech svých činů. Tomu prostě nelze uniknout. Oč to však bude později, o to to bude silnější a intenzivnější.
