Intenzivně prožívejte každý okamžik! Neodcházejte ze země chudí!

   Nejdůležitějším v našem životě je intenzivní prožívání všeho, čemu jsme v každé jednotlivé chvíli vystaveni. Jinými slovy řečeno, máme být vždy vnitřně naplno v každém okamžiku přítomné chvíle.

   Neboť jedině to, co se do našeho nitra a do naší osobnosti zapisuje každým takovým autenticky prožitým okamžikem nám přináší to nejcennější, kvůli čemuž jsme na zemi. A to je skutečné prožívání života!

   Jedině tímto způsobem můžeme mít ze života takový užitek, jaký máme mít. Proto nám také kdysi Kristus doporučil, abychom se snažili být jako děti. To znamená, abychom absolutně všechno bezprostředně prožívali tak, jako ony.

   Žel, tuto nejjednodušší a nejprostší věc však už lidé nedokáží. Jsou totiž přesvědčeni, že ze života budou mít mnohem víc, když to, co jich potkalo, dokážou podrobně zanalyzovat. A to ať již ve vztahu k minulosti a k tomu co bylo, nebo ve vztahu k budoucnosti a k tomu, co bude. Touto analýzou, kterou mnozí považují za nejdůležitější esenci života, se však stavíme mimo autentické prožívání.

   Žádné analýzy minulosti, ani prognózy budoucnosti nejsou totiž tak důležité a rozhodující, jako bezprostřední, intenzivní a dětským způsobem spontánní prožívání každého okamžiku. Do této pozice a do tohoto stavu se je proto potřebné usilovat vědomě dostat, abychom měli z vlastního života užitek. Abychom svůj život skutečně žili a nestali jsme se jenom jeho pozorovateli, kterým skutečný život uniká mezi prsty.

   A když z něj nakonec jednou odejdeme a odložíme své fyzické tělo, spolu s jeho zánikem zaniknou také všechny naše rozumové kalkulace o životě, protože všechny myšlenky a analýzy jsou produktem materiálního rozumu a spolu se smrtí materiálního těla zanikají.

   Zbývá pouze to, co bylo bezprostředně prožito a svým intenzivním prožitím se zapsalo do našeho ducha. Jedině toto nám zůstane, a to si náš duch odnese se sebou, jako zásadní esenci naší pozemské existence.

   Snažme se být tedy jako děti a prožívat všechny okamžiky života tak intenzivně a bezprostředně, jako ony. Třeba si totiž velmi hluboko uvědomit, že mnohem hodnotnější život prožívá ten, kdo se dokáže upřímně radovat z louky květin, jako ten, kdo dokáže všechny tyto květiny druhově zařadit a zná také jejich latinské názvy.

   PS. Samozřejmě, že se můžeme poučit z toho, co jsme prožili v minulosti a také můžeme myslet na budoucnost a plánovat si ji. Ale přítomný okamžik by se pro nás měl stát dominantní. A to kvůli tomu, abychom ze svého života opravdu něco měli. Aby z něj něco měl náš duch, který si může všechno přivlastňovat pouze prostřednictvím autentického a bezprostředního prožívání.

   Proto mu to dopřejme! Aby jednou nakonec nemusel odjet na druhý břeh chudý na prožití, a nemusel se kvůli tomu pak ještě jednou vrátit na zemi a dohánět zameškané.