V dnešní době si mnozí myslí, že mít hodně peněz je nejlepším předpokladem štěstí. Banka je místo, kde se točí hodně peněz, a proto se dá předpokládat, že zaměstnanci, tam pracující, budou dobře vydělávat.
Jejich úsměvy, kterými nás v bance vítají, jsou přece očividným svědectvím toho, jak dobře se jim daří.
Není to však tak, jak se na první pohled jeví. Úsměvy v bankách nejsou výrazem štěstí a spokojenosti jejich pracovníků!
V jistém osobním rozhovoru se jedna paní, zaměstnána v bance své známé svěřila, že se už ani neví dočkat důchodu, a to vzhledem k novým poměrům, které zavládly na jejich pracovišti.
Jednou z těchto novot byla povinnost usmívat se na zákazníky. Její plnění, ba doslova vynucování, bylo dohnáno ad absurdum. A sice, kontrolami nadřízených v přestrojení. Zaměstnanci, kteří se na takového nestandardního zákazníka - provokatéra, patřičně neusmívali, byli následně zavolání svými vedoucími na osobní pohovor.
Časem si pracovníci na podobné kontroly zvykli a již podle oblečení i chování dokázali vytušit, který ze zákazníků bude pravděpodobně takovou kontrolou.
Ale na vedoucích místech to bylo myšleno opravdu vážně, a protože se již téměř nikoho nepodařilo delší dobu přichytit, kontroloři změnili taktiku a přišli oděni jako bezdomovci. A hurá, podařilo se! Opět nachytali některých, jejichž úsměv nebyl zcela podle předpisu.
Toto vyprávění, které zní téměř neuvěřitelně, mi určitým způsobem připomnělo doby dávno minulé. Doby prvomájových průvodů, na kterých museli lidé před tribunami povinně prezentovat svou radost, spokojenost a úsměv. Naštěstí to bylo pouze jednou v roce, zatímco chudáci, dnešní bankovní úředníci, se musí pokrytecky a z povinnosti usmívat každý den.
Ano, různé společenské systémy v dějinách se snažily a snaží, nebo alespoň tak to navenek deklarují, o vybudování natolik harmonické společnosti, v níž by se spokojený a šťastný úsměv stal naprostou přirozeností.
Tento cíl má také naše současná společnost a její elita, čili politici, bankéři, ekonomové a podnikatelé, kteří se nás snaží přesvědčit, že jim právě o dosažení takovéto harmonické společnosti všemožně jde.
Jak však ale vidět v praxi, ve většině národa i tak bouří nespokojenost a onen šťastný úsměv není přirozeností ani u bankovních úředníků, kteří mají k tomu určité hmotné předpoklady.
Kdo totiž zná moudré Zákony, panující v univerzu ten ví, že v žádném případě nemůže být šťastný a vnitřně spokojený ten, kdo slouží zlodějskému systému. A současný bankovní systém je žel, jedním obrovským zlodějstvím!
Uveďme pouze jeden z příkladů: bankovní lobby v celém takzvaném průmyslově vyspělém světě prosadila bezhotovostní výplatu mzdy. Peníze již tedy nedostávají lidé přímo v hotovosti, ale na své osobní účty. Téměř každý občan státu má tedy svůj vlastní účet, jehož zpráva je samozřejmě zpoplatněna a zpoplatněny jsou také mnohé jiné věci, související s našim účtem. V celostátním a celosvětovém měřítku jsou to obrovské finanční prostředky, o které banky každodenně, zdánlivě legitimně okrádají občany. Skutečným účelem přesazení bezhotovostní výplaty mzdy byla tedy pouze vidina obrovského, bezpracného zisku, založeného na systematickém okrádáni klientů, a ne bankami navenek prezentována služba a pohodlí při vyřizování.
Avšak ten, kdo okrádá druhé, nemůže být nikdy skutečně vnitřně vyrovnaný, spokojený a šťastný! Podle vyšších Zákonů, které vládnou v tomto univerzu, to prostě není možné! No a protože je to ve skutečnosti nemožné, musí být iluze štěstí a spokojenosti vynucená prostřednictvím interních nařízení a pod hrozbou sankcí z neplnění povinností.
Podobný represivní způsob však vede k pokryteckému rozdvojení osobnosti. Vede k rozporu mezi tím, co člověk vnitřně cítí a tím, jak se musí navenek tvářit. A pokud jsme to nuceni dělat dlouhodobě, může to vést také k případnému poškození duševního zdraví.
K přirozenému úsměvu, plného skutečného, trvalého a hlubokého lidského štěstí, lze dospět jedině prostřednictvím upřímné a nezištné snahy pomáhat jiným, a prostřednictvím dodržování čistoty a ušlechtilosti vlastního vnitřního života. Tedy úplně jinou cestou, než jakou kráčí současný bankovní sektor.
Kdo má tedy v sobě pevnou vůli k dobru, čili k pomoci svým spolu lidem a snaží se o dodržování čistoty vlastních myšlenek, ten dříve, nebo později dospěje k vnitřní harmonii a štěstí, které bude potom zcela automaticky doprovázet také úsměv, spontánně vyvěrající z hloubky a podstaty jeho bytosti.
Samozřejmě, že přiměřené materiální zabezpečení má pro život člověka na této zemi své nezanedbatelné místo, a proto by měl mít každý člověk tolik hmotných prostředků, aby mohl lidsky důstojně žít.
Nicméně jakékoliv nadměrné hmotné vlastnictví samo o sobě nemůže udělat člověka opravdu šťastným, pokud nebude ve svém životě zohledňovat zmíněné, vyšší morální kritéria.
Pokud tedy půjdete někdy do banky a uvidíte všechnu tu neupřímnou vstřícnost a úsměvy z povinnosti, ať je vám to živou výstrahou a zároveň připomenutím toho, že získání skutečného lidského štěstí přece jen nespočívá pouze v penězích.
