Co nabízejí našim dětem dětské časopisy?

Svého času jsem napsal pod dojmem přehlídky jednoho z dětských časopisů otevřený dopis, určený pro rodiče a učitele. Ale v druhém sledu také pro redakce časopisů, které se obsahově věnují dětem a mládeži. Stálo v něm toto:

Vážení rodiče a pedagogové, prohlédli jste si někdy podrobněji časopisy, které kupujete svým dětem, nebo které si kupují ony samy?

Já osobně nedávno ano a upoutalo mě tam něco ne příliš pozitivního, na základě čehož vznikla nutnost napsat tento dopis. Co takového to bylo?

Na předposledních stránkách onoho časopisu mi „udeřili“ do očí dvě fotografie nějaké ze současných moderních zpěvaček. Takové fotografie můžeme vídat téměř ve všech časopisech, které ve snaze „držet krok s dobou“ velmi rády prezentují nejaktuálnější módní trendy odvážného odhalování tělesných vnad různých hvězd a hvězdiček současného showbyznysu. Nicméně se skutečností, že se s něčím podobným setkám také na stránkách časopisu určeného dokonce i nižším věkovým kategoriím dětí, s takovou skutečností jsem opravdu nepočítal. A navíc, pokud na jedné z fotografií byl vyzývavě smyslný vzhled zmíněné zpěvačky podpořen i její necudným gestem ruce!

Na základě takových skutečností si je člověk chtě nechtě nucen položit otázku, do jaké míry si pracovníci redakcí různých mládežnických periodik vůbec uvědomují svoji odpovědnost za vše, co prostřednictvím svých časopisů předkládají tvárlivým duším dětí a dorůstající mládeže. Je snad opravdu až tak moc nemoderní vyžadovat od každého, kdo má na mládež určitý dosah a vliv, aby ji ovlivňoval a formoval především hodnotami pozitivního a konstruktivního charakteru? Vždyť o co žalostnější a ubožejší je reální, žitá skutečnost, o to intenzivnější a cílevědomější by mělo být úsilí všech lidí, zodpovědných za výchovu dětí a mládeže, aby se do nich všemožným způsobem vštěpovaly pouze vyšší ideály hodné pojmu „člověk“, s jejichž naplněným nitrem by ve své dospělosti změnily tento zkažený svět k lepšímu.

No a kromě nezbytné čestnosti, laskavosti, lidskosti a mnoha jiných dobrých vlastností, které musí být v dětech podporovány a rozvíjeny, by tam určitě neměla chybět ani mravnost! Mravnost, jako úcta, v tomto konkrétním případě k ženě, jejíž tělo by rozhodně nemělo být dráždivým a smyslným způsobem vystavováno na odiv nejnižšímu, přímo živočišnému zájmu opačného pohlaví.

Z tohoto pohledu je opravdu sporné, zda podobné ušlechtilé ideály může našim dětem nabídnout pěvecká hvězda, která sice na jedné straně obsazuje přední místa hitparád, ale na druhé straně buduje svůj „image“ na provokativním odhalování vlastního těla.

A pokud bychom měli být opravdu upřímní, takovýto ostrý rozpor mezi perfektními profesionálními výkony a nezřízeným osobním životem, vulgárním vyjadřováním i celkovým chováním se projevuje u mnoha „hvězd“ současného show byznysu. Z takového, hlubšího pohledu, je opravdu málokterá z nich ve skutečnosti hodna toho, aby se kolem ní vytvářela gloriola „hvězdy“, jejíž fotografie si budou děti jako nějaký ideál a vzor lepit do svého pokoje.

V podceňování těchto skutečností je skryté hluboké podceňování osobnosti dítěte, protože dítě je mnohem vnímavější než se domníváme. Je totiž schopné vyciťovat i věci skryté hluboko pod povrchem a spolu s prezentováním osob, v nějaké činnosti výjimečných, přijímá i vše ostatní, co s danou osobností souvisí. Tímto způsobem se mu přímo do krve dostává pokřivený model struktury lidské osobnosti, u níž je prvořadý úspěch, a to za každou cenu.

Dítě si nakonec uvědomí, že k cestě k úspěchu je možné bez zábran využít všeho, co se nabízí. I nemravnosti, jako na oněch zmíněných fotografiích „hvězd“, i vulgárnosti, i egoismu, nečestnosti, lži, podvodu a podobně. Ne, děti nejsou hloupé! Citlivě vnímají skutečnost v její komplexnosti takovou, jakou ona opravdu je! Pouze dospělí je zvyknou podceňovat.

Copak opravdu něco takového má být cílem dětských a mládežnických časopisů? Snad není povinností jejich redakcí být stejně citlivými ve vnímání reality jako děti samotné, pro které je časopis určen? Nebylo by naopak mnohem přínosnější odkrývat a demaskovat mělkou prázdnotu uctívání „hvězd“, které si to jen velmi málo zaslouží?

Samozřejmě, že není možné a není to ani chtěné, abychom mládeži nemluvili o realitě takové, jakou je, nicméně je nanejvýš nezodpovědné, když se řekne „A“ a neřekne „B“! Neboť právě toto by mělo být náplní mládežnických časopisů – nabízet skutečnou pravdu o životě, vniknout pod povrch, odhalit prázdnotu, strhnout falešné, třpytivé pozlátko a ukázat skutečné, pravé ideály a kvality, opravdu hodné následování. V tomto se skrývají obrovské, ale žel nevyužité výchovné možnosti dětských a mládežnických časopisů, jejichž povinností by mělo být ovlivňování vývoje mladé generace směrem k pozitivnějším hodnotám.

Vždyť v podstatě duše dítěte je jako úrodné pole, do kterého máme právě my dospělí povinnost zasít to nejkvalitnější osivo, které čisté dětské nitro, jako úrodná zem příjme a umožní mu růst, aby po letech, až nastane čas, přineslo bohatou úrodu, přinášející radost vychovatelům, učitelům, rodičům a celé společnosti.

Je však vrcholně nezodpovědné, pokud do této panenské půdy dětských duší sází někdo, ať již z nevědomosti, nebo ignorance plevel! Takové něco je doslova zločin, neboť tato úrodná půda příjme všechno stejně, dobré i špatné, a vše v ní pak roste, aby přineslo své plody. Dítě totiž ještě nemá vybudovanou pevnou hierarchii hodnotového systému a absorbuje v prosté důvěře všechno.

Prvořadou povinností lidí, kteří mají možnost formovat osobnost dítěte, je jednoznačně napomáhání ke správnému vývoji jeho tvořící se hierarchické hodnotové struktury, schopné reálně rozpoznávat správné od nesprávného a dobré od zlého. Toto je prvořadou a nejzásadnější povinností nás dospělých ve vztahu k dětem!

Vše, o čem bylo mluveno samozřejmě nesouvisí jen s nějakými inkriminovanými fotografiemi, nacházejícími se v určitém konkrétním mládežnickém časopise. Souvisí to s celkovou koncepcí, obsahovou náplní a grafickou úpravou všech časopisů, určených dětem a mládeži, které by v žádném případě neměly odrážet současný úpadek, ale aktivním způsobem vést děti a mládež ke skutečným, vysokým lidským hodnotám.

Zbývá tedy doufat, že přece jen dojde k hlubšímu zamyšlení kompetentních, k přihlédnutí na výše uvedené skutečnosti a ke kvalitativnímu posunou obsahové struktury mládežnických periodik směrem nahoru. Tím bude moci dojít k tomu, že vysoká a vědomě udržována míra pozitivity jejich obsahu bude pozitivním způsobem ovlivňovat vývin, správné formování a zdravý osobnostní vývoj dětí i dorůstající mládeže. Právě toto je totiž cíl, o který bychom měli my dospělí ve vztahu k naší mládeži s plnou zodpovědností usilovat. Jinak budeme dávat kameny místo chleba!