Je to zvláštní, ale lidé dneška žijí v představě, že dobrá zábava je totožná z dvojsmyslnosti a obscénností. Přesně tomu také odpovídá zábava v mnoha televizních pořadech.
A diváci, čili lidé před televizními obrazovkami, se bezmyšlenkovitě smějí a baví, a nevidí v tom všem nízkost a bahno. Nevidí v tom veřejnou manifestaci vlastní vnitřní ubohosti bavičů a různých takzvaných osobností, které se takto prezentují.
Nad vším bahnem nízkosti, podporovaném lidmi však trůní Čistota. Čistota jasná, ušlechtilá, nádherná, vznešená, křišťálová a nedotknutelná. Čistota, která je jako bezpodmínečný požadavek vtlačena železnými Zákony do chodu univerza. Jde o nezbytný požadavek vůči všemu, co smí být a existovat. O požadavek vůči všem tvorům, a tedy také vůči člověku.
Projevuje se to tak, že všechno to, co ve svém nitru, ale také ve svém vnějším jednání usiluje k Čistotě, je železnými Zákony tohoto univerza pozdvihováno, povznášeno, podporováno a zahrnováno pomocí.
Nicméně všechno to, co k Čistotě neusiluje, co je nečisté, kalné, nízké a temné je stejnými železnými Zákony stvoření odsouváno bokem od pomoci a ochrany, je tísněno, zraňováno a zatlačováno dolů, do oblastí nízkosti a temnoty, kam to podle druhu své stejnorodosti také skutečně patří.
Na základě práva vlastního svobodného rozhodování mohou lidé kráčet buď k Čistotě, nebo k nečistotě. Cesta Čistoty a k Čistotě je cestou nahoru, dokud cesta nečistoty a k nečistotě je cestou dolů. Jde vždy rozhodování mezi pokrokem, nebo úpadkem.
Kam spěje naše civilizace? Nahoru nebo dolů? I kdybychom teď nebrali v úvahu morálku a uznávání určitých vyšších duchovních hodnot, a zaměřili bychom se jen čistě na hmotu, čili na ekonomiku a hospodářství zeptejme se: Jde to nahoru, nebo dolů? A to již ani nemluvě o současné katastrofální pandemické situaci!
Odpověď je jednoduchá: Jde to přesně tím směrem, který jsme si vybrali svým všeobecným příklonem k nečistotě. K nečistotě vnitřku neboli vlastních citů a myšlenek, a k nečistotě, nečestnosti a nepoctivosti našeho vnějšího jednání.
Lidstvo si dobrovolně vybralo cestu do záhuby, po které lehkomyslně kráčí prostřednictvím svých nečistých citů, myšlenek a naivního přijímání všech vnějších nečistých podnětů, ať již prostřednictvím zábavy, televize, módy, internetu, časopisů, knih a mnohého jiného.
Bída, trápení, bolest, nemoc, úpadek a nakonec záhuba jsou však osudem všeho nečistého, které musí být nakonec zničeno. Musí se zhroutit v sobě. Tak to totiž nekompromisně vyžaduje princip Čistoty, vrytý do chodu tohoto stvoření jako Zákon! Jako základní uhelný kámen jediné možné správné výstavby! Jako uhelný kámen, jehož váha rozdrtí každého, kdo o něj zakopne. Běda proto všemu nečistému!
Každý z nás má právo vybrat si, kterou cestou se bude ve svém životě ubírat. Zda cestou zachovávání čistoty, jak vnější, tak i vnitřní, nebo cestou nečistoty. To, co si vybereme, se pak stane naším osudem. Osudem, přesně odpovídajícím druhu našeho rozhodnutí.
Ti, co chtějí žít i nadále tak jako dosud, v nekontrolované nečistotě vlastního cítění a myšlení, ať si jdou klidně svou cestou. V železných Zákonech tohoto univerza je již nachystána jejich odměna!
Nicméně pro ty, kteří chtějí mít přece jen naději na příznivější budoucnost, je tu jedna dobrá rada: Udržujete krb svých myšlenek čistý, neboť jedině takto vybudujete mír a můžete se stát šťastní.
