Bývá těžký osud oprávněný?

   Vnímavý člověk nejednou velmi soucítí s lidmi kolem sebe. Je mu líto v jakých chudých, ba někdy až nuzných poměrech musí žít. V jakých podmínkách a za jakou mzdu musí pracovat.

   Pro ilustraci uvedu konkrétní příklad ze závodu nedaleko místa mého bydliště. Je to klasická, narychlo smontovaná "plechová bouda", jejíž součástí je podle platných předpisů také klimatizace. Ta tam reálně je, ale ještě nikdy nefungovala, protože to stojí peníze a zvyšovalo by to náklady.

   Přes léto, když je venku 30 a uvnitř 40 stupňů se proto čas od času stává, že to někdo nevydrží, zkolabuje a odveze ho sanitka. Lidé jsou však ticho a jsou rádi, že mají práci.

   Není to na politování? A podobných případů jsou stovky. Vždyť to je také jeden z důvodů, proč k nám přichází množství takzvaných zahraničních investic a investorů, kterým je legálně dovoleno ždímat lidí různými formami a způsoby.

   Toto je jedna strana mince, která vzbuzuje soucit, lítost a zároveň touhu po změně poměrů.

   Ale mince má také svou druhou stranu. Je jí soukromý a osobní život lidí mimo svého pracoviště. Přesněji řečeno hodnoty, kterým žijí a které uznávají.

   Mezi nejčtenější noviny a časopisy patří ubohý bulvár. Mezi nejsledovanější televizní programy zase filmy plné násilí a tělesnosti, nebo levné seriály plné mělkých vztahů a prázdných, nikdy nekončících konfliktů. Velká nákupní centra se pro mnohé staly chrámem, ve které vykonávají kult nakupování. Pouze jíst, pít, mít a užívat si! Nic víc! Pouze prázdnota, plytkost, povrchnost a degradace člověka na inteligentního živočicha. Takoví jsou lidé a takové jsou "hodnoty", které uznávají. Čest výjimkám!

   Vše na světě však bývá propojeno a jedno vždy vychází z druhého a s nim souvisí. Vnější poměry, ve kterých musíme žít jsou vždy jen odrazem hodnot, které uznáváme. Mezi kvalitou hodnot a reálnými vnějšími poměry vládne přímá úměrnost.

   Na jedné straně tedy, pokud vidíme bídu, nedostatek, utrpení a špatné životní podmínky, musíme lidi litovat, avšak na druhé straně jsou právě tyto nimi prožívané vnější poměry tím nejspravedlivějším odrazem hodnot, které tito lidé uznávají. To je Zákonitost! Proto dokud nezměníme svou hierarchii hodnot, dotud budeme muset žít právě v takových podmínkách, které nám naše hodnoty vytvářejí.

   V pochopení uvedené Zákonitosti spočívá například vysvětlení, proč nebyl dobrý komunismus a proč není dobrý ani kapitalismus, který upadá a směřuje ke zhroucení.

   Komunismus chtěl změnit život k lepšímu násilnou, revoluční změnou vnějších poměrů a násilím tuto změnu také udržoval. Kapitalismus se naopak marně snaží zlepšit, upravit, reorganizovat a reformovat vnější poměry do ideální a fungující podoby, co se mu nepříliš daří.

   Oba způsoby jsou však nesprávné, protože se zaměřují pouze na to vnější. Oba systémy svorně nepochopily, že vnější poměry, které jsou přímo úměrné vnitřním hodnotám a z nich vyrůstají, lze opravdu měnit k lepšímu pouze změnou těchto hodnot.

   Hodnoty, které jsou dnes světově uznávanými směřují celý systém k absolutnímu kolapsu. Ke kolapsu, který nelze zvrátit žádnými finančními, ekonomickými a hospodářskými opatřeními, protože tyto jsou ve skutečnosti pouze marnou snahou o reformování něčeho, co je zvenčí nereformovatelné. To, co je třeba od základu změnit a zásadním způsobem reformovat jsou především hodnoty, dnes všeobecně uznávané.

   Co tedy může světu, společnosti i celému našemu národu přinést změnu k lepšímu? Uznávání jakých hodnot? Jsou to čest, spravedlnost, jednoduchost, skromnost, přirozenost, úcta k člověku i k přírodě, a v neposlední řadě snaha o poznání a naplnění skutečného smyslu života na zemi. Pokud nedojde k všeobecnému přeorientování lidí právě na tyto hodnoty, žádná vnější změna nic nevyřeší, nebo vyřeší jen dočasně a krátkodobě. Za daného stavu může lidstvo kráčet kupředu pouze čistě rozumově a technicky, ale nikdy ne morálně. A nakonec právě na své morální zkaženosti padne! Padne tak, jak tomu bylo doposud vždy s každou civilizací v dějinách.

   Změna hierarchie vlastního hodnotového systému je však to poslední, co lidé považují ve svém životě za důležité a čemu přikládají nějakou váhu. Právě na této, z jejich hlediska "nepodstatnosti" však bude muset všechno padnout, protože právě tyto "hodnoty", kterým dnes lidé věří přivolávají katastrofy, a nakonec také způsobí definitivní pád. Definitivní pád, pokud tyto základní souvislosti nepochopíme a nezměníme se.

Autor: František Skopal | pátek 16.4.2021 16:14 | karma článku: 10,91 | přečteno: 216x