Zkusme logicky uvažovat. Československo bylo součástí východního impéria, nelegální překročení hranice do toho západního se tvrdě trestalo. Trest smrti znamenal, že režim se s člověkem nemazlil.
Vládla jedna strana. Systému se dnes říká totalitní, neboť šlo o totální moc. Demokracie neexistovala.
A teď si představte, že na ulici napochodují 20 letí studenti, na balkónech se objeví nějací starší páni, kteří budou křičet, mluvit a deklarovat nějaká hesla, tedy něco hezké na povzbuzení stojících studentů (například jaká je demokracie fantastická). Sem tam si zazpívají a to je vše, nic jiného se nedělo, žádné krvavé násilnosti. Proto se tomu říká "něžná revoluce".
Na dnešním fotbalovém utkání je často více násilí, než ukazuje těch pár násilných televizních záběrů z těchto manifestaci. A najednou systém, lépe řečeno lidé stojící za tímto systémem, pod tlakem těchto klidně shromážděných studentů prostě rezignují. Chápete?
Systém, který měl v sobě zakotven trest smrti, systém, který s člověkem nemazlil, systém, který tvrdě během celé své existence potlačoval jakékoli nepřátelství, nyní si jen tak jednoduše, při pohledu na klidné studenty řekne "neumím se jim ubránit, ať se nenáviděný kapitalismus chopí moci".
Je vůbec možné, aby komunistický systém ze své povahy vždy bojující proti kapitalismu a demokracii, jen tak bez jakéhokoliv odporu, něžně, sametově nechal sám sebe padnout a pustil do vlasti protichůdnou ideologii? To je absolutně vyloučeno kromě jednoho jediného případu. A ten se také stal. Tehdejší mocenská elita prostě nechala celý systém povalit. Něžná revoluce je jen zastírací manévr, nimi více nebo méně organizovaný, tak jako vždy s využitím koho jiného, než mladých, po ideálech toužících lidí, kteří představují nejsnadněji manipulovatelnou, akční skupinu populace. Těchto manifestaci se zúčastnilo také množství jiných hodnotných lidí, netušíc nitky v pozadí.
Co tedy sledovala tehdejší mocenská elita? Logicky vzato, pokud by opravdu mělo dojít k převzetí moci někým jiným, a v tomto případě dokonce ideovým nepřítelem, tak nasadí i armádu. Pravdou je, že ideový nepřítel se sice chopil moci, ale ty ideje převzaly po převlečení kabátů tehdejší mocenské elity a reálnou moc převzaly rovněž. Právě oni celou transformaci systému zorganizovali.
Duševní atmosféra byla nasycena změnou, která byla nejen žádoucí, ale také nezbytná. Mocenská elita starého režimu, stojící na nových pozicích vznikajícího kapitalizmu stála před otázkou, jak bude řídit tento nový systém. Inu, po bezmála 30 letech vidíme výsledek, který zde zběžně popíšeme.
Když je ve válce nějaký stát poražen, tak nastane asi takováto situace: poražený stát odevzdá svůj strategický průmysl, zemědělství, armádu a finance vítěznému státu. To, co se dobrovolně neodevzdá se zlikviduje. Lidé musí pracovat a výsledky své práce odvádějí vítězům. Ti jim nechají jenom drobky, aby jejich otroci nezemřeli hlady.
Armáda víceméně neexistuje, neboť takový stát se nesmí vědět bránit. K tomu patří také potravinová nesoběstačnost. Musí poslouchat, jinak nebude co jíst. Vítězný stát dosadí na čelo poraženého své lidi, jinak řečeno politiky z poraženého státu, loajální a sloužící vítězům, kteří za finanční odměnu zrazují svůj lid. Toto silným způsobem připomíná Česko i Slovensko v současnosti.
Vždyť si jen vezměme fakt, že k dnešnímu dni (píše se rok 2018) jsme potravinově nesoběstační, přičemž před Něžnou revolucí jsme mohli ještě i vyvážet. Průmysl je zlikvidován, vše se dováží. Přičemž před 89 rokem jsme si téměř vše dokázali vyrobit. Vše! Víte si to vůbec představit?
Dnes snad nekoupíte ani jen děravé ponožky vyrobené v Čechách, nebo Slovensku. Armáda prakticky neexistuje, je zrušena povinná vojenská služba, což znamená, že pokud bychom byli napadeni, neumíme se bránit. Před 89 rokem naše armáda vzbuzovala respekt. Ta část průmyslu, která se nezlikvidovala, přešla do rukou cizinců. Třeba Němci se chválili, že koupě Slovenských telekomunikací byl jejich nejlepší obchod všech dob. Samozřejmě, pro Slováky ten nejhorší. Diamantový důl, je pryč.
Tedy to dobré, co tu zůstalo a stále přináší zisk a co budovali naši otcové a dědové, za jejich mozoly a zdraví si teď klidně užívá nějaký Němec, Angličan, Francouz, Ital a Američan.
O Slovensku se třeba lichotivě říká, že je automobilovou velmocí. Toto je do nebe volající drzost, až je na zvážení, zda jsme při zdravém rozumu, že se necháme takto balamutit. Velmoc je něco zcela jiného. Ty automobilky by musely být ve slovenských rukou, tedy majitelem by musel být Slovenský stát, nebo nějaká slovenská společnost. Volkswagen patří Němcům, Kia Korejcům, Jaguar Indům a naši lidé jsou jen montážní levnou pracovní silou. Nic víc a nic méně. Před 89 rokem jsme zde měli Škodu a to byla opravdu naše značka. I ta už patří Němcům.
Můžeme se ještě divit potřebnému zdravotnictví? Potřebnému školství? Bídným důchodům? Bídným mzdám, které patří k těm nejmenším v EU? Divit se tomu může jen člověk, nechápající ekonomické děje. Vždyť stát, který více dováží než vyváží, stát kde zaměstnanci ve velkém pracují na cizího pána za almužnu, stát který si neumí vypěstovat ani jen mrkev a dováží ji z Holandska a nakonec stát, který si nechá vzít i půdu pod nohama, protože ji cizinci ve velkém skupují, zcela zákonitě musí ekonomicky strádat.
I vy byste strádali, kdyby vám někdo z vaší spíže vše ukradl, tak i náš stát a jeho obyvatelstvo zákonitě musí strádat, když mu už skoro nic nezůstalo. A protože mu nic nezůstalo, na scénu nastupuje zadluženost a smyčka na krku se přitahuje. Mladá rodina, pokud nechce bydlet pod mostem, v jeskyni, nebo v lese, si musí vzít úvěr na 30 let.
Tímto krádežím se mluvilo privatizace. To, co patřilo všem, odrazu patřilo jen někomu. Ať to byl náš občan a později zahraniční občan, stále je to krádež. Zde naše mocenská elita udělala podraz na všech lidech tím, že po převlečení komunistických kabátů za kapitalistické se hned chopila příležitosti, uzákonila privatizaci a nastal rozklad vybudovaného. Privatizace, tedy vlastně krádež, je vlastizradou.
Za socialismu u nás neexistoval vrchol nemravnosti - pornografie. To proto, že režim si ji nepustil do státu. Zřejmě cítil, že moudrost "pád mravů, předchází pádu civilizace" je pravdivá a tak chránil vlastní občany před mravním rozkladem. Po sametové revoluci naše mocenská elita zradila také v tomto směru. Nechala brány otevřené a valící se pornografie se dostala do republiky, do ložnic, obýváků, dětských pokojů, prostě všude. Jed se dostal do mozkových buněk jednotlivců, do jich duší a otrávil společnost. Výsledek? Stačí se podívat kolem sebe.
Pokud by někdo argumentoval pojmy "svoboda" a "cenzura", tak jak se to povrchně dnes dělá, musíme si ujasnit, co chceme. Třeba na Slovensku se velká část populace hlásí ke křesťanství. Právě tito lidé by si měli uvědomit, že do nebe se žádná nečistota nedostane a cenzura je tam ještě větší (vynucená dokonalými zákony Božími). Je tedy větší, než všechny cenzury na zeměkouli. Takže vhodná cenzura je pro blaho společnosti nezbytnou. Kdo tvrdí, že jakákoliv cenzura je nesvobodou, je na omylu. Nebo chce dotyčný říci, že svým dětem necenzuruje obsah, ke kterému se mohou dostat? Je mu jedno, na co se jeho pětiletá dcera dívá?
Takže co vlastně chceme? Zdegenerovaná mravnost a duše v troskách vytvořily podhoubí všech současných pochmurných jevů v národě. Drogy, bezdomovci, mládež bez cíle, zadluženost, lichva, bulvár a jiná pochybná žurnalistika, pochybná kultura, likvidace životního prostředí, vystěhovalectví, prostituce, práce za nízkou mzdu, dvojí kvalita potravin, kdy se k nám dováží odpad (doslovně), a dále netřeba pokračovat .
Drogy za socialismu neexistovaly. Neberme nyní v úvahu nějaké výjimky. Také výše zmíněné, negativní jevy u nás existovaly, ale byly vytěsněny na okraj společnosti, kde se realizovaly v minimální míře. Dnes není problém sehnat drogu, dokonce někdo chce zlegalizovat také marihuanu. Její legalizace je další zradou na národě. Jedinec závislý na droze udělá vše proto, aby si na její koupi opatřil peníze. Proto narůstá kriminalita v tom národě, ve kterém se drogy drží. A proč se u nás stále drží? Proč nechytí jejich uživatele a nenaléhají na nich, dokud neřeknou jméno prodávajícího?
Lichva za socialismu neexistovala. Půjčka i úrok sice byly, ale úrok nebyl tak vysoký a člověk měl zabezpečenou práci. Půjčku zajišťovala státní pokladna. Dnes při hypotéce se člověk zadlužuje zahraničnímu kapitálu na 30 let a práci má nejistou. Pokud onemocní smůla. Proplacení bývá i 90 procentní, při jiných půjčkách i 100 procentní. Je to způsobeno tím, že lichva v našem zákoně není definována. Jen si vzpomeňme, byly za socialismu ty různé nebankovky, které nyní starým lidem, nezaměstnaným, ale také zaměstnaným, komukoliv nabídnou půjčku, aby mu za půl roku vzal exekutor střechu nad hlavou? Vpuštění lichvy do našeho systému je dalším činem vlastizrady.
Odchod do důchodu je třešničkou na dortu tohoto systému. Dnešní důchodci jsou právě těmi, kteří celý ten socialistický systém budovali a kteří se od mocenské elity dočkali "díků" v podobě nízkých důchodů a prodlouženého odchodu do důchodů. Pokud byl kdysi odchod stanoven těsně po padesátce, tak dnes se spekuluje o pětašedesátce.
Takový pozdní odchod nemá negativní vliv jen na samotného důchodce, ale na celou společnost. O starého člověka, který se dostal do takové nouze, kdy je potřebná zvýšená péče (připoutání na lůžko, alzheimer a jiné) se nemá kdo postarat, neboť jeho šedesátileté děti musí chodit do práce. A ti to tedy vyřeší tak, že ho odloží do zařízení pro seniory. V tomto směru jsme se opravdu přiblížili k západu, kterému se lidskost vzdaluje. A to není všechno. Starý rodič se nejen dokázal postarat o rodiče, ale věděl zaopatřit i vnoučata. Ať už je vypravil do školky, do školy, nebo spolu trávily čas přes prázdniny, a tím si i rodiče mohli odpočinout, nebo kdykoliv, když si máma potřebovala něco vyřídit, tak babička vnouče pohlídala, protože už nechodila do práce, ale i přesto byla užitečná a budovala vztahy. Dnes tato babička neexistuje, neboť je zaměstnána jiným způsobem, odvádí daně státu, za které stát buduje jesle a zařízení pro seniory. Další vlastizrada!
Člověk už ani nemá chuť pokračovat v analýze dalších podrazů. Lidé, podívejte se kolem sebe. Je toto, co vidíme, ten svět, o kterém nám v 89 řečnili z tribun? Není. Tehdy to byly jen květnaté vzdušné zámky. Dnes žijeme v rozvalinách.
Naléhavou otázkou je, co s tím?
Jak se říká "pomoz si člověče i Bůh ti pomůže." To znamená, že prvotní impuls ke změně k lepšímu musí vyjít od člověka samotného, až pak se ukáží různé neočekávané pomoci. Člověku je pak nápadné, že je zde přítomna nějaká vyšší moc, je svědkem náhlých zásahů shora. Každý to už zažil. A jaký by měl být ten první krok, který by měl jednotlivec udělat?
Je to velmi jednoduché, tak jako všechno. Už 3200 let je na Zemi přítomno Desatero, již 2000 let je zde Slovo, doslova návod na život přinesen Synem Božím. Účinky tohoto Slova se nacházejí také v lidové moudrosti, nebo v pohádkách. Každému musí být nyní jasné, co má sám dělat, aby mu život přinášel radost. Když těchto jednotlivců bude ve společnosti více, tak se to přenese na celek, tedy ke blahu celého národa a nakonec i lidstva.
Když to ale neuděláme a vnitřně a hodnotově se neobrodíme, tenhle nelidský systém nás zničí! Zničí nás, zničí Zemi a nakonec také sám sebe!
F. Skopal ve spolupráci s Martinem Hruštíncem
