Boj dobra se zlem

    Dobro a zlo! Na kterou stranu se přiklonit? Každý z nás zná bez zaváhání ihned správnou odpověď. A přece většinu lidí jaksi stále více přitahuje to špatné. 

Pokud ne přímo tím, že by se oni sami vydali na cesty zla, tak určitě nepřímo tím, že se dostatečně vážně, silně a intenzivně neusilují k dobru. Že v tomto směru zůstávají vlažní.

Zlo je však temnota a dobro je světlo! A temnota může houstnout pouze tam, kde není světlo. Kde však září světlo a nabírá na stále větší intenzitě, tam nemá temnota šanci. Je to nanejvýš prostá a jednoduchá zákonitost.

Zlo tedy může pronikat vším na Zemi jenom proto, že v lidech není vážného úsilí o dobro. Temnotě se totiž může dařit pouze tam, kde světlo nesvítí dostatečně silně. Příčinou existence všudypřítomnosti zla, které lidi na Zemi tísni a znepříjemňuje jim život je to, že právě tito samí lidé nikdy s vážným nasazením a nanejvýš důsledně neusilovali o konání dobra. Neboť pokud by se sami stávali světlými a šířili by světlo kolem sebe, temnota a zlo by přece neměli žádnou šanci se přiblížit. Odpudilo by je to tak, jak světlo odpuzuje tmu.

Při zběžném surfování na internetu může člověk spatřit a poznat ty nejfantastičtější formy zla, které proniká naších světem. Může vidět mrtvoly civilistů, roztrhaných střepinami v různých vojnových konfliktech. Může spatřit popravu dvanáctiletých dětí v Sýrii, nebo trest za čtení Bible v Saúdské Arábii – ruku rozsekanou tak, že se po takovémto zákroku stává nepoužitelnou. Může se dozvědět o lékařce v Číně, která vylákala dítě na opuštěné místo, vyloupla mu obě oči a vyňala z nich rohovky na prodej. Může se dozvědět o drogování vojáků nasazených v různých bojových operacích, z nichž většina se po skončení aktivní služby stává psychiatrickými pacienty. Může se dozvědět o tisícerých jiných zvrácenostech, o kterých neměl ponětí, že vůbec existují.

Ano, propastné jsou hlubiny zla, které proniká tímto světem. Člověk na to hledí a je z toho zděšen. Ale to je tak všechno! Všechno skončí pouze u konstatování zla a při zděšení nad jeho projevy. Dále než potud se už průměrný člověk nikdy nedostane! Už se nedostane k tomu, aby se nad tím hlouběji zamyslel a vyvodil z toho nějaké důsledky ve vztahu k sobě samému. Důsledky v tom smyslu, že by si položil otázku: co mohu já osobně udělat proto, aby bylo na světě lépe?

Ano, většina lidí se omezuje pouze na konstatování zla a své rozhořčení nad ním, avšak bez toho, aby začali hledat cesty, jak by oni sami mohli přispět k tomu, aby se věci zlepšily. Aby to všechno bylo jiné. Lidé ve své pohodlnosti totiž velmi rychle najdou sebe ospravedlňující argument, spočívající v tom, že přece oni sami jsou příliš nepatrní na to, aby mohli něco změnit. Že jsou příliš malí a bezvýznamní, a zlo příliš rozbujelé a velké na to, aby oni osobně mohli nějak přispět ke změně světa k lepšímu.

V takovémto postoji se však skrývá vina! Vina za zlo, které se bez odporu rozmáhá po Zemi. Vina proto, že zlu se nechává volné pole působnosti. Neboť člověk, vnímající zlo a jeho projevy, které ho obklopují, zůstává vlažným, apatickým a pouze nečinně přihlížejícím. A právě takovýto postoj umožňuje bujení zla!

Člověk by proto měl reagovat úplně jinak! Měl aktivně odpovědět vlastní, stále silnější touhou po dobru a po tom, aby on sám byl lepší. Na neúnavnost zla, jehož projevy vidí bujet kolem sebe by měl reagovat vlastní neúnavností a odhodlaností v konání dobra. Na houstnoucí tmu přece reaguje každý normální člověk tak, že zapálí světlo. Zapálí a svým příklonem k dobru neustále rozšiřuje světlo v sobě a kolem sebe.

Zlo, které vnímáme, má být tedy pro nás zvýšeným impulsem k tomu, abychom konali dobro! Abychom se ještě silněji sami upnuli k dobru a rozvíjeli jej! Jedině tím přispějeme k tomu, aby bylo na Zemi více světla. A čím bude více světla, tím bude méně temnoty, čili zla.

Pokud tedy člověk vidí zlo, jak ustavičně bují, má se mu to stát popudem k ještě většímu zvýšení vlastního úsilí o dobro. Bujení zla se pro nás musí stát popudem k zesílení dobra. Pokud totiž budeme takto konat, dobro nakonec zvítězí!

Protože ale zatím vítězí zlo znamená to, že naše úsilí o dobro není dostatečné! Že jsme v něm vlažní a svou lhostejností přenecháváme zlu prostor. V tom spočívá naše vina! V tom spočívá naše míra odpovědnosti za katastrofální stav výšky morální úrovně naší civilizace.

Vladimír Visockij kdysi řekl: „Pravda jednou určitě zvítězí, ovšem jen tehdy, když dokáže totéž co lež.“

Vzhledem k našemu tématu můžeme jeho slova parafrázovat takto: „Dobro jednou určitě zvítězí, ovšem jedině tehdy, když dokáže totéž co zlo. Když neúnavnost, s jakou se dnes na Zemi rozmáhá zlo, bude nahrazena stejnou neúnavností a neutuchající odhodlaností v konání dobra.“

Takovýmto způsobem je se tedy třeba dívat na zlo, se kterým se setkáváme. Třeba se na něj dívat jako na impuls k našemu zvýšení úsilí o dobro.

Konstatování zla a nadávání něj je totiž tolik, jako nic! U piva, v autobuse, ve vlaku a ještě na mnoha jiných místech může člověk často slyšet, jak lidé nadávají na zlo, které se jich dotýká. A tím to pro ně také končí. Uleví si a to jim stačí. Nechápou, že pokud se oni sami nevydají na cestu k dobru, svou lhostejností pouze podporují rozpínání zla, které jim ničí a znepříjemňuje život.

To, jaký bude život na Zemi má tedy každý z nás ve vlastních rukách. Každý z nás se totiž mírou svého vlastního příklonu k dobru může stát světlem, které potlačí sílící temnotu. Pokud to však neuděláme, temnota nás nakonec spolkne! Zhltne nás samotné i celý svět, a udusí všechno světlo na naší Zemi.

Zaměřme se proto k dobru se vší silou své bytosti. Ať jsou jedině dobru, ušlechtilosti a spravedlnosti podřízeny všechny naše myšlenky a slova. Staňme se služebníky světla! Staňme se bojovníky světla, které nakonec porazí temnotu a zlo na této Zemi.