Proč tentokrát podporuji snahu Vodafonu

Podle dostupných informací se telekomunikační operátor Vodafone snaží jednat s druhými dvěma operátory o svém vstupu do výstavby sdílených mobilních LTE sítí. Proč mu tentokrát přeji úspěch?

Výstavba mobilních sítí není věru levnou záležitostí. Podle odhadů může cena plnohodnotné tuzemské rychlé LTE sítě přijít až na 40 miliard korun. A přitom jestliže se v tuzemsku hovoří o čtvrté generaci mobilních sítí, ve světě se již objevuje pátá generace. Není tak divu, že se operátoři snaží všemožnými cestami srazit nutné náklady. Dělají tak i Telefónika O2 a T-Mobile, kteří se spolu dohodli o společné výstavbě a sdílení těchto sítí.  S výjimkou Prahy a Brna, kde každý pojede na svém písečku. Ve zbytku republiky T-Mobile zajistí oblast Čech, O2 pak oblast Moravy a Slezska.

 A co Vodafone? Ten dost výrazně zaspal, když se loni na stejném kroku nedohodl s O2. Nyní by tak měl svou síť vybudovat sám, což se mu zákonitě pranic nelíbí. A tak hledá cestičku, kudy se dostat zpátky do hry.

 Proč mu, i když není mým operátorem, přeji úspěch a dohodu? Z prostého důvodu. Pokud společnou síť postaví a budou využívat dva a třetí zůstane tak trochu na ocet, hrozí, že dříve či později tu budeme mít místo tří operátorů dva. A to pro konkurenční prostředí není zrovna dobré znamení. Ať už jde o rychlost budování, či o následnou cenu. Nemluvím zde o virtuálních operátorech, ti bojují až o koncového zákazníka. Ale i oni jsou závislí na provozovatelích sítí. A je lepší, když jsou provozovatelé tři než dva. Jinak nastane tlak na zvyšování cen, které se teprve nedávno podařilo snížit. A to zvyšování pro virtuální operátory a následně i pro koncové zákazníky.  Pokud ovšem nechceme jít cestou francouzské vlády, kterou tak vyděsil pád cen za telekomunikační služby, že v zájmu zachování pracovních míst tlačí na snížení počtu operátorů ze čtyř na tři.