Chceme služební zákon? Použijme právo útrpné

A už se nám pase páni poslanci a dámy poslankyně hádají, předvádějí obstrukce a všelijaké jiné roztodivné tanečky. Prostě bude po jejich, anebo nebude nic. Tentokrát je to o služebním zákoně, příště to bude třeba o barvě psích plemen.

Jak na to, aby naši poslanci pracovali efektivně? Jak je přinutit, aby se shodli na nějakém všeobecně přijatelném kompromisu? Zabrousil bych do středověku, jenž nám kromě jiného zanechal i jednu z účinných metod – právo útrpné. Jistě, jsem humanista, takže pohled na poslance svíjejícího se v palečnici či natahovaného na žebřík, o pálení ohněm ani nemluvě, mně uspokojením nenaplňuje. Ale již církev římskokatolická používá při volbě své hlavy docela účinnou metodu nátlaku na rychlé jednání. Prostě pány kardinály zavře do Sixtinské kaple a ven se nedostanou, dokud není jejich nová hlava zvolena.

 To by asi na naše poslance zase až tak moc neplatilo. Takže je třeba tuto metodu trochu upravit. Třeba zkřížit zavření a jinou metodou, známou z Dumasova Hraběte Monte Christa. Konečná podoba tak vypadá následovně:

 Zavřít všechny poslance do sněmovny bez možnosti úniku ven. Sebrat jim veškerou hotovost, mobily apod. Každému přidělit třeba tisícikorunu na stravu, cigárka, panáčka a podobné vymoženiny. Všechny ceny v parlamentních vyvařovnách a jiných osvěžovnách zvýšit minimálně pětinásobně. A čekat, až se dohodnou. Počítám, že už třetí den už by řada jinak silných osobností byla velmi náchylná k jakékoliv dohodě a pět dnů vydrží už málokdo. A pokud vydrží, slabší jedinci jej jistě za pomoci předem připravené silné sukovice donutí k souhlasu.

 Jsem sadista? Možná. Ale je to metoda veskrze účinná. A také by se tím vyhovělo předvolebním slibům mnoha kandidátů zapřísahajících se, jak jsou ochotni se pro blaho národa obětovat a přijmout onu přetěžkou řeholi poslaneckou. Tak jim vyhovme.

Přeji všem příjemný a úspěšný den. Trocha úsměvu na tváři nikdy neuškodí.