Teď je pro každou vládu doba těžká. To platí i pro tu českou. Zděděná nerovnováha způsobená zejména obřími výdaji na kompenzace covidových opatření je zátěží. Ale v opozici byl čas připravit se na vládnutí i v těžkých dobách.
Premiér Petr Fiala přednesl projev k národu. Učinil tak několik dnů před tím, než bude Česká republika stát v čele Evropské unie. Někomu se projev líbil, někomu ne. Tak už to v životě chodí. Jedna věc však možná stojí za větší pozornost.
Česká republika vykazuje asi největší míru inflace mezi členy Evropské unie. Příčiny inflace jsou teoreticky objektivní, ale jejich interpretace v daném místě a daném čase je už politicky subjektivní.Dnes někteří politici u nás mluví o tom, že jí způsobují ceny energií jako důsledek ruské agrese na Ukrajině. Jenže! Vysoké ceny skoro všeho, tedy i energií, jsou změny relativní, neboli jde o změnu cenové struktury. Musíme tedy mluvit o zdražování! Inflaci způsobují ceny absolutní, způsobené měnovou a fiskální expanzi! Jde vždy a za všech okolností o záležitost měnovou, která není v rukou obchodníků, jako je tomu v případě změn cenové struktury, ale tu mají v rukou centrální banky a ministři financí. Tedy naši volení politici nebo lidé politiky vybíraní či jmenovaní.Když se teď hodně mluví o změnách ve vedení ČNB, tak i proto, že změny v úrokových sazbách budou mít na inflaci zásadní vliv. Centrální banka zvyšováním úrokových sazeb se snaží inflaci brzdit, ale vláda, i když se slovně hlásí k eliminaci finanční nerovnováhy, připravuje rozpočty, které jsou pro inflaci spíš akcelerační.Ani státem organizovaná regulace cen a mezd není cestou ke zmírnění inflace, protože řeší následky nikoliv příčinu. Příčina inflace, je v tištění peněz, aby bylo na pokrytí výdajů státu, které neodpovídají jeho ekonomické výkonnosti, a také v posilování měny přes intervenční nákupy. Tedy, jak již bylo řečeno, v expanzivní měnové a fiskální politice. Inflaci tedy má plně v rukou Centrální banka a vláda. Centrální banka určité kroky činí. Měla by je dělat i vláda. To by ale vlády musela chtít (možná i umět). Pravda je, že v současné vládě není žádný erudovaný (nebo alespoň nějaký) ekonom. Víc vládní aktivity směrem k řešení množících se problémů (a je to nejenom inflace) možná vyvolá blížící se předsednictví EU. Teprve pár dní před převzetím vedení EU vystupují někteří členové vlády jakoby z ilegality, a veřejnost získává představu o tom, kde by se měla EU nacházet po skončení českého předsednictví. Do této doby se ze Strakovy akademie moc informací do veřejnosti nedostávalo. Z vyjádření některých evropských politiků se zdá, že informace postrádají i evropští partneři českých vládních úředníků. Ukrajina je jistě důležité téma, ale nemůže být jediné. Životní prostředí, zásobování energiemi, elektromobilita, rozšiřování EU a NATO atd., je také něco, o čem se ve veřejném prostoru hodně mluví, a jistě i ve vládě, takže větší informovanost by uvítali občané i zahraniční partneři našich ministrů.Pokud jde o rozšiřování EU o další státy, tak prioritu dostala Ukrajina. S ohledem na splnění kritérií pro přijetí, to bude v případě Ukrajiny dlouhodobý proces. Odhaduje se 15 až 20 let. Ale už teď je dobré být připraveni na to, že o vstup se uchází čtvrtý nejlidnatější stát. To se samozřejmě promítne i do hlasování a rozdělování peněz do jednotlivých programů (Česko se stane čistým plátcem). Navíc na jihovýchodě je Ukrajina obydlena převážně ruskojazyčným obyvatelstvem. To se může projevit i v některých dalších ukrajinských volbách, a to i ve volbách do Evropského parlamentu.Vláda České republiky to skutečně nemá lehké. Proto je škoda, že její členové se tak málo ukazují veřejnosti s tím, co jednotlivé rezorty konkrétně připravují, aby premiér mohl vystoupit tak, aby vyzněním nebylo, že to, co dostanete, si také zaplatíte. Tak je to sice při nakládání se státními prostředky vždycky, ale nemuselo by to být tak drahé.
