Když dva dělají totéž, sice nemusí, ale bývá to také totéž. Jestliže podání v nějaké věci obdrží dva různé subjekty, tak lze předpokládat, že objektivně musí dojít ke stejnému výsledku.
Česká televize odvysílala rozhovor s předsedou mandátového výboru Poslanecké sněmovny poté, kdy se seznámil se zprávou OLAF v kauze Čapí hnízdo. Pan poslanec mj. řekl, že ve zprávě OLAF není nic jiného, než to, co je v policejním spisu. Televizní redaktorka ihned řekla, že jinými slovy to znamená… a přidala svůj názor. To zřejmě není tak úplně v souladu s novinářskou etikou, ale je to její způsob novinářské práce a může to mít vliv na přijímání informace. O to sice jde, ale není to úplně podstatné. To je věc její a jejích nadřízených. Podstatné na sdělení poslance Grospiče je potvrzení souladu obou dokumentů. Protože podání Policii ČR i do Bruselu pochází z jednoho zdroje, bylo by s podivem, kdyby se výstupy nějak zásadně lišily. To je potřeba brát v úvahu, když je o vyšetřování řeč.
Občas lze slyšet, že závěry Policie ČR při vyšetřování financování projektu Čapí hnízdo, potvrzuje „bruselská autorita“. Může být, že pro někoho to autorita bez výhrad je, jiný zase zvažuje, jaké autority jsou z jednotlivých zemí do Bruselu vysílány, aby mohl brát všechny výstupy bez výhrad za své.
Po ukončení vyšetřování bude soudu státním zástupcem předložen spis se všemi důkazy, jejichž hodnocením dospěje soud k rozsudku jménem republiky. Jak dlouho to bude trvat a jak budou všechny znaky domnělého trestného činu hodnoceny v souvislostech, je teď těžko předvídatelné.
Možná stojí za připomenutí, kolika lidem působícím ve veřejné zprávě znepříjemnily orgány činné v trestním řízení život, žalováním samosprávného rozhodování a jak dlouho soudům trvalo, než bylo ústavní právo na samosprávu pravomocným rozsudkem potvrzeno. Tímto prizmatem nahlíženo může být, že soudy budou rozhodovat velmi dlouho a výsledek nemusí být takový, jaký předpokládá část veřejnosti včetně té mediální.
Na rozdíl obecně platné právní poučky o presumpci neviny, lze u politiků připustit presumpci viny. Ale to jen v případě, že nemohou existovat jakékoliv pochybnosti nebo nejasnosti. To případ Čapího hnízda bohužel není. Už to, kdy k činu považovaném za trestný došlo, nejednoznačné označení objektivní a subjektivní stránky, jednání žadatele a toho, kdo o žádosti rozhodoval, využití přidělených prostředků nebo nutnost vrátit dotaci a jaká škoda, a zda vůbec, by vznikla veřejným financím. To všechno jsou velmi složité právní otázky, aby bylo možné je objasnit v deseti minutách v relaci 168.
Ten, kdo se nějakou dobu pohyboval ve veřejné správě a má nějakou zkušenost s právem, bude vždycky pochybovat o tom, co se v našem veřejném prostoru děje, a to až do doby, než budou jeho pochybnosti bez výhrad vyvráceny legitimní autoritou. Takové autority existují. Lze mít ale pochybnost, že to je dnešní naše politická nebo médiální sféra.
