Po přijetí zákona, kterým se mají odstranit některé křivdy způsobené církvím a náboženským společnostem v době nesvobody, začala mediální kampaň proti tomuto zákonu. Její exponenti dobře ví, proč! Ví to stejně dobře, jako to po roce 1948 věděla KSČ. Proto byla spuštěna OPERACE K, kterou měla být v Československu zlikvidována církev, jako alternativa komunistické ideologie. Spolu s ničením lidských osudů tisíců církevních osob, došlo i k ničení církevních objektů, bez ohledu na jejich kulturní a historickou hodnotu.
I dnes může církev, s její vírou ve svobodného člověka, který si sám řídí život, znamenat pro vyznavače síly mas řízené jednotnou vírou, že nejlépe je, když všichni všechno mají dohromady nepříjemnost, která se nehodí.
Svůj dnešní boj proti církvím vyznavači společenského vlastnictví vedou pod zástěrkou péče o blaho lidu, kterému je upíráno jeho vlastnictví. Říká-li dnes někdo, že církvím se nemá nic vracet, protože jim nikdy nic nepatřilo, tak by bylo záhodno se zeptat, komu po roce 1948 brali komunisti majetek. To snad zestátňovali stát? Tomu se samozřejmě věřit nedá a ani nemá. Pravda je, že komunisti zlikvidovali, způsobem jim vlastním, ideologického protivníka a navíc získali obrovský majetek. Jak naložili s příslušníky církve a jak dopadl do té doby prosperující majetek, na to si může odpovědět každý sám, podle vlastních zkušeností.
Dnes se církvím vrací převážně majetek, který se velmi liší od toho, který jim byl sebrán. Jen málokdy jde o změnu k lepšímu. Vyzývat dnes církev, aby navrácený majetek využívala k charitativním a sociálním účelům, může jenom pokrytec nebo ten, kdo chce důvěřivé stavět proti věřícím. Zanedbanost církveních objektů jde do desítek miliard korun, vracené a převážně vytěžené lesy bude nutno znovu zalesňovat a revitalizace nevyužívané zemědělské půdy, bude také něco stát. Jistě vraceny jsou i výhodně umístěné stavební pozemky. Například klášterní řád v Řepích u Prahy jeden takový pozemek získal. Jde o církevní řád, kde řádové sestry do roku 1948 pečovaly o staré a nemocné občany. Po roce 1948 byl klášter zlikvidován, řádové sestry putovaly do věznic a na převýchovu, a z kláštera se stala traktorová stanice. Po roce 1989 se řádové sestry vrátily a s nimi se vrátilo i původní poslání kláštera, Dnes tam je zase pečováno o ty, o které se v jejich tíživé situaci neumí postarat stát. Zisk ze získaných pozemků byl použit na rozšíření lůžkové kapacity klášterního sociálního programu. K tomu je nikdo nemusí vyzývat a už vůbec ne ti, kdo výnosy z majetku získaného pro roce 1989 využívají zcela odlišným způsobem.
Levice v ČR nikdy neztratila svou sílu ani ambice. Levicový idealista s levicovým pragmatikem v čele nového státu hledali po roce 1989 třetí cestu mezi husitským ideálem občanské soudržnosti a socialistickým státem jako cesty k obecnému blahobytu. Nápady některých dnešních politiků, jak zásady socialistické státu implementovat do dnešní doby, jsou jenom důsledkem toho, že jsme nebyli schopni se jednoznačně vypořádat s tvůrci slepých uliček. Do toho zapadá i snaha o eliminaci všech ideologií, které stojí proti ideologii státního paternalismu, který rozhoduje o všem a za všechny. Tuto cestu jsme po roce 1989 opustili, abychom z ní nikdy definitivně nesešli.
František Mikeš
