V souvislosti s rozhodnutím vlády ČR o odkoupení velkokapacitního vepřína v Letech u Písku se aktuálně vede spor mezi ministrem financí a ministrem kultury, zda jsou k dispozici na odkup finanční prostředky.
Zdá se, že ani informací o historii této části naší historie není tolik, kolik by bylo potřeba a to nejenom v souvislosti s vynakládáním finančních prostředků státu.
Vlastní tábor byl založen 8. srpna 1940 jako kárný pracovní tábor pro odsouzené vězně. Tábor měl českou posádku i velení, byl po celou dobu své existence provozován protektorátními úřady. Tábory (ještě tábor v Hodoníně u Kunštátu) podléhaly kriminálním ústřednám v Praze a v Brně, personál sestával z českých četníků a úředníků a z dozorců rekrutovaných z přilehlých obcí, kteří práci v táboře dostali rozkazem.
Od 9. března 1942 byli ve sběrném táboře a od srpna 1942 v cikánském táboře v Letech vězněni lidé považovaní protektorátními úřady za Cikány, tedy především čeští Romové poté, kdy 24. června 1942 nařídil protektorátní ministr vnitra Richard Bienert provedení soupisu českých a moravských Cikánů (na základě soupisu potulných cikánů, provedeného již mezi 1. červencem 1928 a 15. srpnem 1929) a jejich deportaci do táborů v Letech a Hodoníně. Soupis a deportace proběhly počátkem srpna 1942 (změna na cikánský tábor od 2. srpna 1942). Zaměření tábora se tedy změnilo. Ze 113 vězňů evidovaných v červenci 1942 v táboře zůstalo 20 vězňů, převážně romských mužů, kteří se okamžitě stali vězni cikánského tábora, aby byli nápomocni při rekonstrukci tábora pro nově příchozí z deportací. V prosinci 1942 rozhodla berlínská vláda postavit Cikány na stejnou úroveň s Židy a 16. prosince 1942 Heinrich Himmler nařídil jejich deportaci do vyhlazovacího tábora Osvětim - Březinka. Prvních 94 dospělých bylo deportováno do Osvětimi již 3. prosince, další deportace zdržela tyfová epidemie. Další deportace do Osvětimi - Březinky proběhly v březnu až květnu 1943, kde byla většina deportovaných v noci z 2. na 3. srpna 1944 povražděna. Zbylých asi 200 osob bylo z Letů propuštěno či přemístěno do jiných zařízení. 6. srpna 1943 byl tábor Lety oficiálně uzavřen.
V české interpretaci, reprezentované především historikem Ctiborem Nečasem, byly Lety nacistickým pracovním táborem a ti, kteří zde nezemřeli na tyfus, byli deportováni do Osvětimi. Internací v Letech prošlo celkem 1 309 registrovaných osob, dalších více než 1300 osob prošlo táborem v Hodoníně u Kunštátu. V Letech zemřelo nejméně 326 osob, v Hodoníně 194, z toho část v důsledku tyfové epidemie. Z 30 v táboře narozených dětí nepřežilo žádné.
V těsném sousedství a na části bývalého tábora byla v padesátých letech minulého století zřízena velkovýkrmna vepřů, jejíž budovy stojí na jeho menší části.
Historii tábora náhodně objevil v roce 1992 americký genealog Paul Polansky a na jistou dobu tím vyvolal bouřlivou diskusi, jejímž výsledkem bylo odhalení památníku v Letech za účasti prezidenta Václava Havla 13. května 1995, a vyplacení malého odškodného dosud žijícím obětem. Od té doby se také datují snahy vepřín odstranit a na jeho místě vybudovat památník obětem tábora.
V 90. letech 20. století byl na bývalém pohřebišti, vedle nynějšího vepřína, zřízen památník. Památník byl v roce 1998 prohlášen kulturní památkou. V roce 2009 převzal jeho správu Památník Lidice. V roce 2010 byla provedena rekonstrukce a rozšíření památníku v hodnotě 9,685 mil. Kč. Byly vybudovány přístupové cesty, malý amfiteátr, parkoviště pro autobusy a osobní vozy, lavičky, informační tabule a dřevěné boudy dle původní technické fotodokumentace, ve kterých je umístěna stálá expozice. V areálu je návštěvníkům k dispozici sociální zařízení. Expozici navštíví ročně asi 10 tis. návštěvníků.
V červenci 2013 vyzval Výbor OSN pro lidská práva Českou republiku, aby uzavřela vepřín, který byl v 50. letech minulého století postaven na místě bývalého sběrného tábora pro Romy, a který je nyní ve vlastnictví soukromé společnosti. Vláda ČR v roce 2017 rozhodla o odkoupení areálu vepřína a ministr kultury vyjednává se soukromými vlastníky o ceně, za kterou stát vepřín převezme a jeho zařízení zlikviduje. Cena je zatím v utajení.
Uvolněný prostor by měl být využit pro vybudování památníku, který by připomínal osudy mnoha stovek Rómů, kteří byly od poloviny roku 1942 až do poloviny roku 1943 internováni na tomto území.
Mapka na další stránce.
