K této úvaze mne vede občasné nakouknutí do vysílání našich televizí. Neúcta k mateřskému jazyku, neznalost vlastní historie, obecné znalosti, za které by dnešní šedesátníci nepostoupili ani do "měšťanky", toho všeho je tam tolik, že televizní zábavy je třeba brát jenom po kapkách.
Konrád Paul Liessmann ve své knize Teorie nevzdělanosti popsal dnešní společnost docela výstižně a já bych si dovolil z jeho knihy citovat některé části:
"Žijeme ve společnosti vědění. Tato věta dává křídla politikům, pedagogům, reformátorům školství a evropským komisařům... Mnohé z toho, co se propaguje a proklamuje pod heslem společnost vědění, se při bližším pohledu ukáže jen jako rétorická figura, která je zavázána ani ne tak myšelence vzdělanosti, jako konkrétním politickým a ekonomickým zájmům. Společnost vědění není žádnou novinkou, ani nenahradí společnost industriální. Spíše je na místě konstatovat, že četné reformy školství směřují k industrializaci a ekonomizaci vědění, čímž se myšlenky klasických teorií vzdělání doslova obracejí naruby...
Dnes všudypřítomný termín "společnost vědění", používaný jako charakteristika přítomnosti, by mohl být důvodem k hrdosti a radosti... Společnost vědění ale není nijak chytrá společnost. Omyly a chyby, které se v jejím rámci dějí, krátkozrakost a agresivita, které ji ovládají, nejsou o nic menšínež v jiných společnostech...
Vědění, jak zní obvyklá definice, je informace nesoucí význam. Relativně bezstarostně se proto i v politické rétorice ztotožňují pojmy společnost vědění a informační společnost. Zpravidla se více zdůrazňuje informační společnost, protože informace se zdají bezprostředněji spjaté s digitálními médii, které novou společnost vědění udržují v běhu. Oblíbené tezi, že žijeme v informační společnosti, a tudíž ve společnosti vědění, lze z dobrých důvodů oponovat tezí, že žijeme v "dezinformační společnosti"... Informace nemají ještě s věděním a poznáním nic společného. Informace je rozdíl, který se při pozdější události jako rozdíl projeví... Prověříme-li nesčetné takzvané informace, které moderní člověk zkonzumuje v průběhu jednoho dne - včetně "zpráv" oficiálně tak nazývaných - z hlediska toho, zda dojde k jednání, které by bez nějaké zprávy nenanstalo, je okamžitě jasné, že většina takzvaných zpráv nejsou zprávy, a že zprávy, které obsahují nějakou odlišnost, tedy skutečně něco sdělují, jsou vzácné a ze záplavy informací se musejí zpravidla namáhavě odfiltrovat. Co se týká každodenních večerních televizních zpráv, jen jedna jejich součást skutečně zprostředkovává informace, které pro blízkou budoucnost téměř každého diváka znamenají rozdíl a tudíž mají význam. Je to předpověď počasí. Všechno ostatní, ať je jakkoliv vážné, je zpravidla zábava."
U nás hodně lidí nahradilo víru ve vyšší moc věřením mocným. Lidé v médiích patří v dnešní společnosti k těm nejmocnějším. Někdy to podle toho u nás vypadá.
František Mikeš
