... a snad i vyznavači politické korektnosti, kteří se pohybují ve výšinách všeobjímajícího multikulturalismu, už procitají při nárazu na tvrdou půdu evropské reality.
Hrdinové televizní zábavy, která se tváří jako publicistika, stále ještě zlehčují reálně hrozící nebezpečí muslimské kolonizace Evropy poukazováním na to, že k migraci docházelo i v minulosti, ale už se míjí s většinovým názorem nejenom v této zemi.
Poukazování na to, že k migraci docházelo i v minulosti je sice pravda, ale to, co se děje dnes, má v historii snad jen jedinou obdobu. To když severní Ameriku začali kolonizovat Evropané a jako vitálnější populace kontinent totálně ovládli. To, že původní obyvatelstvo skončilo v rezervacích, byl následek jiného způsobu života nových obyvatel.
Srovnávat migraci v posledních např. 40 letech s dnešním masovým pohybem lidí, který je vyvolán příčinami souvisejícími jednak s náboženskou nesnášenlivostí obyvatel států, ze kterých uprchlíci pochází a také z vnějšku vyvolanými změnami ve vedení těchto států, je jenom uhýbání před realitou. V minulosti nikdy nešlo o jednorázový příliv stovek tisíc až milionů lidí na jedno místo, ale o postupný nárůst, tedy příchod jednotlivců nebo malých skupin lidí, přicházejících za prací v rozmezí desítek let. Dnešní masový pohyb lidí z úplně jiného kulturního, sociálního a náboženského prostředí je, v mnoha případech, za blahobytem, který jim někdo slíbil. Jak slib naplnit, může být problém. Z nenaplněných nadějí pak mohou vznikat frustrace, které mohou mít vnější vyznění odpovídající mentalitě toho, kdo takové frustraci byl vystaven.
Nelze zpochybňovat, že dnešní uprchlíci utíkají i před válkou. Utíkají ze zemí, kde válčí obyvatelstvo proti sobě a sami její obyvatelé si ničí svou zem. Jestliže pomáháme (myslím západní civilizace) při svrhávání totalitních režimů, musíme mít jistotu, že nenanstolujeme na daném území chaos. Už Machiavelli ve svém díle Vladař píše, že chceš li dobyté území ovládnout, musíš se tam usadit. Jestliže je výsledkem změny režimu masový úprk obyvatel ze zničené země, nebylo asi úplně dosaženo zamýšleného výsledku. Dnešních 20 milionů muslimů v Evropě sice není jenom následkem dnešního vývozu demokracie, ale hodně tuto menšinu(?!) zvětšuje.
V Česku máme s migrací dlouhodobou zkušenost. Žije zde několik stovek tisíc lidí, kteří sem, za posledních několik desítek let přišli z různých zemí, z různých příčin a s rozdílným očekáváním. Mají tady svá krajanská sdružení (je jich okolo dvaceti), která se zabývají problémy, které mohou mít jejich členové s většinovou společností a naopak. Soužití s cizinci může být vnímáno ve společnosti odlišně podle toho, jaké zkušenosti má ten který z nás s cizinci ve svém okolí. Ale jde o soužití nevyvolávající fatální konflikty a není provázeno permanentními násilnostmi, jak to vidíme v souvislosti se současnou migrační vlnou.
Naše země přijímala ve větší míře cizince zejména po skončen druhé světové války, kdy jimi byla částečně nahrazena ztráta původního obyvatelstva v pohraničí. Jsou integrováni do společnosti a soužití s nimi je vyrovnané.
Zastánci multikulturalismu poukazují na společenskou různorodost lidstva a na to, že ve světě není jen naše euroamerická civilizace, že existují i jiné kultury a tradice. Je to názor i odpověď. Náboženství, kultura a tradice jsou většinově přijímané životní hodnoty jen v určitém historickém prostředí. Všude jinde budou s jejich většinovým přijímáním problémy. Už vůbec nesmí být jiné hodnoty vnucovány násilím, jak jsme toho svědky dnes a denně okolo nás.
Evropané začínají být zajatci ve vlastních zemích. Ozbrojený doprovod začíná být realitou našeho pohybu po vlastní zemi a na cestách za její hranice. Zlehčovat hrozící nebezpečí tím, že se nenecháme zastrašovat, může platit až do doby, kdy se dotkne nás nebo našich blízkých.
Že se integrace lidí jiného náboženství a jiných životních návyků většinově nedaří je fakt, který by měl být brán na vědom a Evropa a Amerika by se měla začít zabývat příčinami uprchlické krize a jejich eliminací v místech odkud lidé prchají. Každý člověk se nejlépe cítí doma. Pokud ho tam nikdo neohrožuje a pokud tam má zajištěny důstojné podmínky pro život.
Řešit vylidňování velkých území tím, že stanovíme kvóty pro jejich rodělování na území, které na to není připravené, není k ničemu.
František Mikeš
