Supermatka

V srpnu jsem se vdávala a v červnu rodím. Bystrý čtenář tedy hbitě spočítá, že jsem sotva stačila vystřízlivět po svatební hostině. A že to bylo vystřízlivění, jak se patří.

S hlavou v odpadkovém koši před solidárně čekajícím autobusem číslo 135 plným lidí nalepených na skle jsem na jednoho říjnového rána usoudila, že něco nehraje. Mžourala jsem pak v práci s otevřenou pusou na těhotenský test a přemýšlela, co si počít. Počato ale už jaksi bylo!

Výsledek nevinné manželské dohody „necháme tomu volný průběh“ se pokojně buněčně dělil v mém břiše, kterým jsem v předvečer prohnala notnou dávku rulandského. Mě zase dělilo pět měsíců od advokátních zkoušek a pět minut od nejbližšího jednání. Když jsem se pak bláznivě smála u jednoho rutinního odstavce smlouvy, načež mi do očí vyhrkla slza dojetí, musel si klient myslet, že jsem naprosto vyšinutá.

Nadšený manžel ovšem začal neprodleně snášet domů všechno možné, samozřejmě opět s výjimkou květin a šperků. Během dvou dnů jsem tak dostala těhotenský polštář se slůňaty, žehličku, ponožky, zvlhčovač vzduchu a knihu pro matku a dítě, v níž je tak naturalisticky vylíčený a nafocený porod, že bych jí doporučovala číst až v důchodu.

Otěhotnět na podzim má vůbec spoustu výhod! Především neznám lepšího dárku pod stromeček pro famílii než je snímek z ultrazvuku. Jsem ale těžce nemateřský typ, a proto chvíli trvalo, než členové rodiny na snímku namísto žlučníku identifikovali dítě. S generačním posunem se ale někteří z nich smiřují jen opravdu neochotně. Můj otec například, svalnatý to lékař a motorkář, na mě tuhle hodil zlé oko, když jsem mezi dveřmi provokativně řekla břichu „zamávej dědovi“.

To adeptka na prababičku, ta si to užívá. Se slzou na víčku dojatě hledíc z okna mluví jako Jiří Wolker: „Renatko, počkej, až ucítíš pohyby děťátka. Je to jako dotyk motýlích křídel, kterým Ti říká: Maminko, tady jsem….“

A já se těším na "dotyk motýlích křídel" a pořád nic. A pak Vám takhle stojím v lednu na zastávce a najednou takový výkop, že mi leknutím vyskočí žvýkačka z pusy. Od té doby se mimino výborně zorientovalo v břiše, protože dnes už neomylně pozná, kdy a kam je třeba matku nakopnout. Zvláště pak po obědě nebo v krajní toaletní nouzi jsou údery obdivuhodně anatomicky přesné.

A tak chodím plavat, protože v bazénu spí jako mimino do vody hozené. S velkým břichem ve sportovních plavkách s červenou gumovou čepicí s číslem z triatlonu vypadám jako reklama na prezervativ.

Výborným argumentem je břicho i ve vztahu k různým úchylům. Tuhle na mě jeden dotíral v metru. Halekal přes vagón, lákal mě na panáka, a když ke mně vratkým krokem doručkoval po tyči, napadlo mě rozepnout kabát a mlčky ho rozevřít. Překvapeně chudák zavrávoral, zamával mi rukama před břichem a vyprsknul: „jo tak to prdón, pani…prdón“ a disbalanc ho na Andělu vynesl z metra.

A protože jsem se rozhodla, že jsem supermanka, tak jsem v březnu třikrát za sebou ambiciózně vlekla dvacetikilový kufr plný chytrých knih a lejster na advokátní komoru s odhodláním vyždímat ze sebe zbytky energie a složit advokátní zkoušky. A když jsem tak po poslední písemce vlekla dotyčný kufr po zasněžených schodech, uštvaná a vystresovaná jsem si najednou uvědomila, že supermaTka a supermaNka není totéž a skloubit se to prostě nedá a že využívat oněch pár výsad vyhrazených ženám s bubnem není slabost ale moje svaté právo!

A proto jsem na třetím schodu na Karláku dvanáct týdnů před porodem KONEČNĚ zastavila, pravou rukou výmluvně objala břicho, levou opřela hřbetem o čelo v teatrální póze a vydala hlasitý mateřský vzdech. V tu ránu přiskočil jinoch a nadšeně vynesl kufr po schodech, načež mě vytlačil do tramvaje, kde jej vystřídal další, který mi uvolnil místo.

A od té doby jsem oficiálně těhotná, mluvím s břichem, hraju mu na piano, skáču na těhotenském míči a v dopravních prostředcích se nebojím vlastním břichem vyšťouchat mladíky ze sedadel. V gynekologické čekárně jsem ale pořád jediná, která si čte zákon o podnikání na kapitálovém trhu.

Řeknu Vám, chvílemi se těším, až budu číst Tři malá prasátka :)

PS: Napsáno pro Ona Dnes v hluboké solidaritě se všemi pracujícími a studujícími matkami!