Požehnaný plod života mého

Dítě je prý požehnání a nic Vás nenaplní tak, jako mateřství. S tím by se rámcově dalo souhlasit! Proč mi ale také někdo neřekl, že první měsíce tzv. mateřské dovolené jsou jako výcvik elitní vojenské jednotky.

Nikdy bych nevěřila, že lidský organismus je schopen sedm měsíců přežívat v podmínkách, které jsou podle všech zákonů neslučitelné se životem.

Vážení pánové, milé matky spících andělíčků, představte si, že Vás 210 nocí v řadě v intervalech jedné hodiny budí vyčítavý řev půlmetrového spolubydlícího. Důvodem bývá vypadlý dudlík nebo jiná osobní tragédie. Mám pocit, že kdyby se mě teď nějaká rozvědka pokoušela mučit spánkovou deprivací a dostat ze mě jakési informace, naprosto by ostrouhala. Pud sebezáchovy mně totiž naučil spát i při chůzi s otevřenýma očima.

Moje dítě totiž spinká výhradně v kočárku na čerstvém vzduchu za předpokladu, že pod koly ubíhá dostatečně členitý terén. Není-li vzduch dostatečně čerstvý nebo terén dostatečně členitý, ozývají se z kočárku hlasité stížnosti a reklamace. V září jsem naivně zaparkovala u jedné lavičky, vybalila zákon o obchodních korporacích a s nohou na jednom kole simulující drkotání kočárku po dlažbě jsem se začetla do paragrafů. Probudila mě zima, řvoucí kočár a poslintaná lavička vytlačená na tváři. V naprosto stejné pozici o dvě lavičky dál spal bezdomovec, místo kočárku nákupní košík, místo korporací nedělní blesk a vydával blažené zvuky spravedlivého spánku. V tu chvíli jsem mu upřímně záviděla.

Kromě shora uvedeného se můj chlapeček vyznačuje několika zvláštními schopnostmi.

Moje děťátko je především velice skromné. Sveřepě ignorujíc interaktivního krokodýla za 1.400 Kč, mluvící knihy, dětské hudební nástroje, partu plyšáků a sadu kostek pro rozvoj inteligence je schopno se půl hodiny soustředěně píchat do oka ruličkou od hajzlpapíru.

Další zvláštností je, že ačkoliv neumí číst, má neobvykle přesnou ruku, co se týče výběru důležitých písemností v bytě ke skartaci. Během mé minutové návštěvy koupelny provedl lezoucí kojenec pečlivou lustraci jednoho z mých advokátních spisů a neomylně zneškodnil nejpodstatnější dokument.  Když mě ve dveřích obývacího pokoje přivítal utržený roh stránky s nápisem „zmocňuji tímto advok-„ začala jsem se zabývat myšlenkou, jestli se sedmiměsíční dítě dá ještě nacpat do babyboxu.

Podobným způsobem došlo k pečlivé skartaci jmenného rejstříku automapy společně s mapou Maďarska, kam jsme si na léto naplánovali cestu bez dítěte. Podle způsobu, jakým skončila předmětná mapa, soudím, že naše batole s cestou a související internací u babičky důrazně nesouhlasí. Syn totiž pro jistotu sežral i sousední Slovensko, kam jsme se chtěli stavit na zpáteční cestě.

Mezi další speciality patří přesná muška. Na lednový ples jsem se těšila už od října a plánovala si, jak vpluji do tanečního sálu jako labuť a rozkvetlá mateřstvím budu sklízet komplimenty. Kdybych si odpustila muchlání s nakrmeným batoletem bezprostředně před odchodem z bytu, nemusela bych si na Žofíně narychlo narvaná v historickém oblečku z tanečních na záchodě vymývat z vlasů krupicovou kaši.

Inu, mateřství je skutečně zkouška trpělivosti a schovívavosti a existují chvíle, supermatky odpustí, kdy mě od fyzické inzultace potomka skutečně odrazuje jen trestní zákoník.

I moje ženská identita mateřstvím paradoxně uvadá. Tuhle jsem u samoobslužné pokladny propípala tři tašky zboží a v mezičasech pacifikovala vzpurné mimino v kočárku. A jak Vám tak ověšená taškami tlačím kočár průchodem u metra s obřím paklem toaletního papíru pod paží, vrazím, samozřejmě, do mého dávného ex-přítele. Slušelo mu to, hochovi, v kravatě a kvádru. Teprve když jsem ho chtěla pozdravit, zjistila jsem, že mám v puse dudlík. Když jsem pak během rozhovoru v kulisách dětského hysteráku objevila, že mám na hlavě ne dva, ale dokonce tři culíky, začala jsem mít podezření, že mi bývalý přítel začne děkovat za to, že jsem ho tehdy pustila k vodě.

No a moje manželství? Paráda. Až budete někdy na návštěvě, ujistěte se, že Vaše intimní chvíle nesnímá videochůvička s mikrofonem a noktovizorem, jejíž monitor jste zapomněli zapnutý v obýváku Vašich hostitelů.

Ale tak požehnání to je, to zas jo :)