Právě jsem dokoukala Stepfordské paničky. Je to úděsný film o městečku, kde vládnou muži a ženy proměněné v roboty je obskakují, leští nábytek, usmívají se a příležitostně jim z úst lezou peníze jako z bankomatu. Musím uznat, že kdyby mi příležitostně lezly z pusy peníze, vůbec bych se nezlobila, ale ten zbytek „barbínoidní" fasády mě fakt děsí. Před pár dny mi bylo 26, což už je blíž třiceti než dvaceti, a já mám pocit, že nejsem ještě ani v polovině mladické nerozvážnosti a dětinského dovádění!
Z několika zdrojů mi ale bylo v poslední době naznačeno, že bych se měla naučit krotit svůj koňský smích, chodit pravidelně ke kadeřnici, servírovat čaj a vařit tradiční domácí pokrmy. Smrdí to dospělostí a nudou. Bohužel zjišťuji, že na to být dospělá, nestačí chodit do práce, včas platit složenky a ve volném čase štupovat ponožky. Chce to rozvážnost a jakýsi vnitřní poklid, který Vám ve vyhrocených situacích zabrání jednat instinktivně, ale donutí Vás reagovat jako dáma.
Jako třeba při setkání s blbcem. Ve středu jsem se pachtila o obědové pauze na Anděl do Mladé fronty, abych absolvovala online rozhovor. Naivně nadšeně. Vpochodovala jsem prosklenou recepcí ke slečně recepční, nonšalantně se opřela o pult a nenuceně mávla zápěstím jako správná mediální hvězda:"Francová, mám tady nějakej onlajn!"
Slečna mě chvíli hledala v lejstrech, pak zalomila rukama a poslala mě do útrob výtahu. Tam jsem sice zmáčkla tlačítko, ale nepřiložila propůjčenou magnetickou kartičku, takže se se mnou výtah v přízemí třikrát pomalu otevřel a zavřel před venku čekající skupinou lidí, což mi poněkud zkazilo hvězdnou fasádu.
K počítači mě posadili minutu před začátkem rozhovoru, protáhla jsem si prstíky nad klávesnicí a těšila se na svých pár minut slávy.
„Masturbujete?", rozblikalo se mi před očima a mně zaskočilo hvězdné presso s mlíkem v krku.
„Teď?" odpálila jsem na smeč a klikla na další otázku
„Chci být vaším gynekologem!" objevilo se vzápětí. (A když jsem gynekologa hledala, tak nebyl!)
A pak už byly milé a dojemné vzkazy od čtenářů prokládány ujištěním několika obšourníků, že aktivně sledují porno, což bylo sice opravdu zajímavé, ale co na to chcete napsat? Jeden z nich přispěl svou troškou do mlýna sdělením, že sleduje porno dokonce 10 hodin denně, což mě doslova ohromilo a mrzí mě, že utekl dřív než mi vysvětlil, co na to jeho zaměstnavatel.
Jo, každý máme nějaký koníček. Já píšu. Trochu se to zvrhlo, a tak jsem vydala knihu. Kniha se musí pokřtít, propagovat a všechny ty serepetičky kolem. Jsem plachá, jako malou mě děti ve školce utiskovali a v přestřelkách jsem vždycky hrála nacistu. Stát před lidmi mě upřímně děsí a nejvíc se bojím, že mě na ulici někdo pozná! Osmého prosince jsem hodinu na jevišti šaškovala před plným divadlem DISK. Měla jsem spolupracovat se studenty DAMU a vymyslet zábavné představení k pokřtění knihy. Na přípravu byl čas odpoledne před představením.
Mladého iniciativního režiséra Tomáše u sklenky vína políbila múza, vstal a hlubokým hlasem zahleděn někam mimo časoprostor za divoké gestikulace pravil: „Vidím to plasticky před sebou...uděláme to jako pohřeb klasické literatury. Němcová hoří, Jung hoří...pak bude hudebník něco hrát, ty Renato přiběhneš, sebereš mu kytaru a roztřískáš jí na jevišti!" Osvícen zespoda lampou naháněl režisér hrůzu, divadlo vyprodané, do křtu zbývalo pár hodin a já dostala při pomyšlení, jak třískám kytarou a skáču do davu diváků, nervový tik.
Nakonec se docela normálně improvizovalo, herci četli z knížky a já jsem ve žlutých šatech z představení „Spalovač mrtvol" bouchala šampaňské, vytírala podlahu, pucovala sklenice a obtěžovala lidi i herce, což mě bavilo částečně i díky solidní hladině alkoholu v krvi.
A tak jsem přežila online rozhovor, plné divadlo, přežila jsem i to, že mi na Jižní spojce visí billboard s mojí gigantickou hlavou, přežila jsem i závan studu, když jsem na Kladně objevila v knihkupectví svojí knížku vedle Václava Havla a Boženy Němcové. Přežila jsem i svoje bídné narozeniny, které ze mě dospěláka už zase neudělaly. A Vy ostatní hlavně přežijte předvánoční stresy a o Vánocích si pěkně hoďte nohy nahoru, ať už u pohádek nebo u porna.
