Provokace? Určitě ne
Vzpomínáš si ještě o čem jsem ti vyprávěla posledně? Jsem si jista, že ano. A tak trochu se k tomu ještě jednou vrátím. Vrátím se k tomu, co pocitu osamělosti předcházelo. A to jsem ti původně chtěla vyprávět o něčem jiném. Nebudeš se na mě zlobit? Doufám, že ne. Tak poslouchej!
Poslední dobou se mi stává docela často, že objevuji objevené. Tedy to, co o sobě už dávno vím. Kladu si proto otázku, proč to tak je. Odpověď na ni jsem ještě nenašla. Ale jsem si jista, že když ti to povím, mnohé si ujasním.
Momentálně mám pocit, že se v mém životě mnohé opakuje. Je tu něco známého. Je to takový podivný kruh. Uvědomuji si známé. Ale možná konečně nastal ten správný čas uvědomit si a pochopit právě tyto maličkosti. Proč? Nevím. Ale poslouchej dál.
Na počátku léta jsem si uvědomila, že jsem takový docela zvláštní solitér. Přišlo to nečekaně. Ve velké skupině lidí. Překvapilo mě to. A to i přesto, že to o sobě už dávno vím. Dávno? Nějaký čas určitě. A o čem to vlastně mluvím?
Nejsem nijak výjimečná. Ale přesto ve skupině lidí vyčnívám. Zvláštním způsobem. Jdu proti proudu. Ač nechodím, jsem osamělým běžcem.
Nevím, proč to ty sudičky vložily do kolébky zrovna mně.
Měla jsem s tím problém od dětství. A táhne se to se mnou dodnes. Něco podobného jako kukačka nebo bílá vrána. Prostě někdo, kdo působí rušivě. Všude tam, kde jsem byla nebo dosud jsem součástí celku, jsem takto vnímána. Zdá se ti, že něco podobného není možné? Ale ano. Vycítím to. A nemýlím se. Bohužel. V rodině, škole a dnes i církevním společenství.
A asi právě proto stále přitahuji jednotlivce, kteří mají potřebu mě klepnout přes prsty. Umravnit mě. Vychovat. Zaškatulkovat. O to víc pak zvedám hlavu. Stávám se tím pomyslným červeným hadrem. Mám k tomu důvod.
Škatulkování a vychovávání nemám ráda. A na výchovu už jsem přece jen poněkud stará. Budu se tomu bránit vždycky. Důvod? Ten mám. Ve svém životním prostoru si potřebuji jeho hranice hledat sama. Rozumíš mi? Jsem přesvědčena, že ano. Právě pro to, že jsem ti už tolikrát vyprávěla. Už mě znáš. Nemůžu tě překvapit. Sebe ano. Ale tebe ne.
Vzpomínám si, jak mi při hledání hranic v prostoru a životě pomohli přátelé, kteří upozornili, že jsem něco přehnala. Pamatuji se, jak se mi to nelíbilo. Ale velmi rychle jsem pochopila, že mají pravdu.
Svým způsobem vyčnívám i v tomto domě. A na základě tohoto zjištění ti vlastně dnes vše vyprávím. I zde jsem součástí celku. Ale je to jiné. V čem? Hned ti to prozradím. Vydrž! zde musím dodržovat určitá pravidla. Ale rozhoduji se o všem sama. I o tom, s kým se budu potkávat a bavit. Mohu zde naprosto svobodně dýchat.
Jak jsem ti dnes vyprávěla, pochopila jsem... Je to můj povahový rys. Patří to ke mně. Není to o tom, že bych se chtěla nad někoho povyšovat. Prozradím ti, co bych se chtěla naučit. Ale nevím, jestli to zvládnu. Zatím si nejsem jista. Nevnímat to, jak mě samotnou vnímá okolí. Získat ten potřebný nadhled... Chápeš? Tak mi drž palce, prosím.
Pro dnešek jsem na konci svého vyprávění a doufám, že jsem se příliš neopakovala. A kdyby přece jen, tak je to jedno. Píšu to tobě, deníčku.
Vladimíra Frančáková
Nepřenosná zkušenost
Deníčku můj, ani tentokrát jsem na tebe nezapomněla. To opravdu nelze. Jen se mi ten čas koulí moc rychle. Nestíhám. Ale to k přibývajícímu věku asi patří.
Vladimíra Frančáková
V kruhu
Deníčku můj, už dlouho vím, že jsi nejen dobrý přítel, ale hlavně posluchač. A z toho důvodu jsem si jista, že si pamatuješ mou nedávnou zmínku o smutku. Ten trvá. Mám ho hluboko uvnitř. A nejen to. Mám v sobě i bolest.
Vladimíra Frančáková
Podivný prosinec
Deníčku můj, myslím, že si tentokrát nedokážeš ani představit, jak jsem šťastná, že ti budu zase něco vyprávět. Chtěla jsem začít mnohem dříve. Vlivem okolností vše dopadlo jinak. Ale podstatné pro mě je, že jsem tu.
Vladimíra Frančáková
Spěch
Deníčku můj, jedno ti povím. Je neuvěřitelné, jak ten čas letí. Zanedlouho budeme znovu psát nový letopočet. Připadá mi, jako by se něco podobného odehrálo teprve včera.
Vladimíra Frančáková
Moje hranice
Deníčku můj, ani tentokrát jsem na tebe nezapomněla. Nemusíš se bát. Chybíš mi. Už bych ti ráda znovu něco nového vyprávěla. Ale v hlavě mám momentálně pusto a prázdno.
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Na Chebsku vjel vlak do spadlého stromu a vykolejil, provoz na trati stojí
Uzavírka trati u Plesné na Chebsku, kde ve čtvrtek odpoledne v úseku mezi Velkým Luhem a Skalnou...
Zloději stačila otevřená větračka. Z přízemních bytů kradl šperky i elektroniku
Policisté dopadli v Ostravě recidivistu, který se krátce po propuštění z vězení vrátil ke svému...
Vagony po nehodě u Klínce odklidí dopravce. Policie zahájila úkony trestního řízení
Policie prověřuje čtvrteční vykolejení osobního vlaku bez strojvůdce poblíž Klínce u Prahy pro...
Zdravotnictví čeká kolaps, věští analýza. Chybí 3000 lůžek, péče se nadužívá
V českém zdravotnictví hrozí bez přijetí potřebných opatření vyčerpání zdrojů. Systém není podle...
Prodej bytu 1+kk, 35 m2, Praha, ul. Mařatkova
Mařatkova, Praha 4 - Kamýk
3 790 000 Kč
- Počet článků 54
- Celková karma 17,34
- Průměrná čtenost 215x