Je dopoledne před zápasem Švýcarsko-ČR. Bydlím s Vláďou Šmicrem na hotelu a po snídani přemýšlíme, co budeme dělat, než to celé vypukne. Příprava je hotová, televizní technika vyzkoušená a otestovaná, nakonec tedy vítězí výlet do centra Basileje.
Už na zastávce před hotelem poznává Šmícu asi dvacetiletý domácí fanoušek a žádá o první dnešní podpis. Klasicky rozesmátý Šmíca samozřejmě nemůže odmítnout. V tramvaji směrem do centra přidává další dva podpisy a k tomu dvě společná fota, navíc mu asi sedmdesátiletý český fanda dává křížový výslech.
Vystupujeme z tramvaje a potkáváme první větší českou skupinku, která je slyšet hodně daleko. Kdo neskáče není Čech! Šmíca se dostává do neskutečného kolotoče. Během několika minut rozdá deset podpisů a nafotí téměř jedno domácí fotoalbum.
Uvažujeme co dál? Takhle bychom se moc daleko nedostali. Šmíca tedy navrhuje koupit čepici s dlouhým kšiltem. Souhlasím, i když bych ho raději viděl s kapucí.
Nová čepka s emblémem Eura, ale nezabírá. Už v obchodě ho poznává fanda v italských barvách a dokonce turista z Japonska. Vracíme se do kolotoče podpisů a fotografií. Občas mě do toho našinec zatáhne také, ale v hlavní roli je možná nejúspěšnější fotbalista české historie. S Liverpoolem vyhrál Ligu mistrů a další pohárové trofeje, ve Francii získal titul a byl u všech velkých triumfů naší reprezentace.
Moc jsme toho neviděli, ale fotbalovým fanouškům naše návštěva centra Basileje rozhodně udělala radost. Tedy moje moc ne, ovšem stále dobře naladěného Vladimíra Šmicra určitě.
Ze střelce důležitých gólů, ale nemají radost jen fanoušci. V tiskovém středisku dělá rozhovory dokonce s reportérem z Číny, a když stojíme těsně na ploše stadionu a chystáme se na úvodní povídání před zápasem Švýcarsko-ČR, populární „Štístko“ si to pět minut před naším vstupem, střihne naostro ve francouzštině ještě pro televizi z Ruska.
I tak vypadá fotbalová popularita. Večer mi Šmíca říká, že tolik rozhovorů a fotografií nedělal, ani když byl v základní sestavě nároďáku. Já se nedivím. Je jedním ze dvou mužů, kteří dokázali dát gól na třech po sobě jdoucích ME a to má zvuk. Tím druhým úspěšným kanonýrem je Jűrgen Klinsmann a ten rozhodně nemá pořád tak dobrou náladu, jako Šmíca.
Radek Macháček
Basilej
