Šok? Pouze na první pohled.

Včera večer jsem byl z komentátorského stanoviště (asi 10 metrů od trenéra Hiddinka) svědkem utkání Nizozemsko – Rusko, které mělo dle výsledků a předvedené hry ve skupinách mít jasného vítěze, mužstvo Nizozemska. To, proč těmto prognózám neodpovídal výsledek, ale především předvedená hra bude určitě předmětem úvah fotbalových odborníků, ale vzhledem k několika aspektům i psychologů a fyziologů. Ve fotbalu jsem toho zažil již hodně, proto se nebojím považovat za fotbalového odborníka. Pokusím se tedy vypracovat vlastní analýzu příčin tohoto, pro mnohé šokujícího výsledku.

Nemusíte mi to věřit, ale již před utkáním jsem nepovažoval Nizozemce za tak velké favority, jak to bylo všude vnímáno. Po shlédnutí utkání Rusko – Švédsko jsem věděl, že Rusové jsou velmi rychlí, že jim ohromně prospěl příchod Aršavina, který nemohl nastoupit první dvě utkání pro disciplinární trest. Viděl jsem, že všichni umí nejen rychle běhat, ale také rychle kombinovat a zbytečně neztrácí míče na soupeřově polovině. Říkal jsem si, že pokud bych byl doma a šel do sázkové kanceláře, bál bych se vsadit na postup Nizozemska, ale i Ruska.

Nizozemská vizitka měla tuto podobu. Jasný vítěz skupiny, krásný fotbal, týmové pojetí, velká podpora obrovského množství příznivců na stadionu i v centru města, stabilizovaná sestava i herní systém v rozestavení 4 2 3 1. Výhodou měla být i menší únava, protože trenér šetřil ve třetím utkání skupiny s Rumunskem hned devět hráčů elitní jedenáctky.

Na druhou stranu málokdo si uvědomil, že hernímu stylu Nizozemců, tj. rychlá přechodová fáze při hře do volných prostorů na soupeřově polovině, vyhovovalo, že ve všech předchozích utkáních se dostali poměrně brzy do vedení, z toho 2x po standartní situaci. To nutilo soupeře hrát útočně a tento prostor jim poskytovat. S Ruskem dlouho branka nepadla a naopak později museli oni dotahovat vedení soupeře. To se jim v závěru utkání podařilo právě ze standartní situace. Jenže k tomu jim pomohla tradiční pasivita mužstva, které vede a obává se, že o vedení přijde a hlavně absolutně nezvládnuté bránění standartní situace soupeře (v tomto utkání hned několikrát). Přes toto vyrovnání bylo evidentní, že Rusové se celé utkání lépe pohybují, jsou dříve u odražených míčů a tím pádem aktivnější. V nadstaveném času se projevila naplno jejich lepší fyzická kondice a zaslouženě rozhodli o svém postupu. Jednoznačně klíčovým hráčem byl Aršavin, který byl stálým nebezpečím pro branku soupeře, přímo se podílel na 2. a 3. brance a navíc pomáhal často i v defenzívě. Pro hru Nizozemců bylo nepříjemné i to, že Rusové ve svém herním schématu s rozestavením 4 1 3 1 1 měli tzv. „štítového záložníka“ Semaka, který operoval v prostoru těsně před obrannou čtveřicí a tím eliminoval přínos Van der Vaarta pro hru Nizozemska. Jejich souboje patřily k ozdobám utkání a většinou je vyhrával právě Semak. Útočná tykadla Aršavina a Pavljučenka výborně doplňovali ze středu hřiště Sajenko, Semšov a Zyrjanov a Semak jim kryl záda.

Otázky, které by měli odpovědět psychologové: Ublížila mužstvu osobní tragédie obránce Boulahruze? Přehnané sebevědomí nebo naopak obava z kvalit soupeře? Vědomí, že trenér Hiddink je dobře zná?  Nepříznivý vývoj utkání, který poznali na turnaji poprvé? Já bych řekl, že z každého něco.

Otázky pro fyziology: Únava z celé sezóny? (Rusové jsou na začátku sezóny, u nich je odehraných teprve 11 prvoligových kol, což lze považovat za výhodu). Ztráta rytmu poté, co hráči vynechali utkání s Rumunskem? Pravděpodobně také z každého něco.

K zamyšlení je i fakt, že nepostoupil zatím žádný vítěz skupiny, tzn. mužstvo, jehož trenér ve třetím utkání šetřil hráče elitní sestavy!       

Vlastimil Palička, spolukomentátor TV Prima