Měšťák nebo dělník - kdo je víc?

Ve vyspělých západních zemích se považuje majetek za měřítko úspěchu, schopností i společenského postavení. Dodává lidem pocit důležitosti a povýšenosti, a proto nižší příjmové skupiny trpí komplexem méněcennosti.

O. Formánek

Což potvrzují i výzkumy, které ukazují, že výběr jmen pro dětí ovlivňuje výše příjmů. Manuálně pracující vybírají často vznešeně znějící jména, středně příjmová skupina zas jména podle slavných osobností, lidé z nejvyšší příjmové skupiny a akademickým vzděláním dávají přednost klasickým tradičním jménům.

Výběrem vznešených jmen pro své děti se snaží nejnižší příjmové skupiny dodat povrchní lesk své obyčejnosti či nemajetnosti, jakoby se museli stydět za to, že dělají rukama.

Němci se dokonce často zadluží na celý život a radši strádají na jídle, jen aby si mohli postavit dům, či koupit auto jako má soused, nebo koupit značkové oblečení. Zkrátka, aby ukázali, že na to mají taky. Tak dohání svůj společenský handicap stylem Potěmkinových vesnic, zvenku vypadají bohatě a uvnitř mají prázdnou lednici. 

Pro nás, kteří jsem zažili dělnickou vládu ve stylu jsem dělník a kdo je víc?, se zdá komplex manuelně pracujících nepochopitelný. Střetávají se zde dva protiklady a každý z nich vytváří komplex méněcennosti určité společenské skupiny. Zatímco dělnická diktatura opovrhovala majetkem a boháče degradovala na nejnižší společenskou příčku, v dnešní demokratické společnosti stále převládá měšťácká morálka, kdy boháči jako lepší lidé se dívají na chudší z vrchu. Ti chudší trpí komplexem méněcennosti a snaží se jim často za cenu vlastního strádání vyrovnat, nebo povýšit svou nemajetnost volbou vznešeného jména pro své potomky.

I když v dnešním moderním světě by se mohla jevit povrchní měšťácká morálka jako přežitá, bohužel se stále nosí a ovládá hospodářsky vyspělé civilizované země. Je vidět, že hospodářky vyspělý a civilizovaný ještě neznamená společensky a rozumově vyspělý. Naopak touto povrchní měšťáckou morálkou se společenský vývoj vrací zpět do minulých století. 

V civilizované vyspělé demokratické společnosti by neměl ani majetek, ani profese povyšovat jednoho člověka nad druhého. Vždyť i boháč potřebuje šikovné ruce řemeslníka či dělníka. 

Nikdo by se neměl povyšovat či trpět komplexem ani za svou profesi. ani za svůj majetek. Měšťácký povrchní pohled na svět bohužel silně zakořeněn v lidech a svou poníženost či povýšenost si budují sami. A tak místo pravých hodnot vyznávají nesmyslnou povrchnost, čímž pak sami trpí. Pletou si vznešenost s nafoukaností, což nám často předvádí bohatí cizinci, kteří se přijedou bavit k nám do chudší země.

Přitom opravdu vznešení lidé, kteří něco dokázali a či se stali mistry ve svém oboru bývají skromní. Nepotřebují svůj majetek či umění okázale předvádět před druhými. Cení si každé poctivé práce před povrchní okázalostí a prázdným exhibicionismem.

Buďme rádi, že doby, kdy jsem dělník a kdo je víc, či řemeslník náš pán už dávno minuly a slova milostpaní a milostpán zmizela z našeho slovníku a nevracejme se k nim. Netvořme si vlastní hloupostí a povrchností zase povýšené pány. Mocipáni patří mezi symboly totality a monarchie, nikoliv demokracie.

Neohýbejme hřbety před majetkem, netrpme zbytečnými komplexy. Nezahazujme do koše zapomnění úsilí všech, kteří bojovali proti nesmyslnosti falešné povrchní měšťácké morálky v minulých století, kdy ovládala svět. 

Nejčtenější články a nejvyšší karma:

Záchodová štětka do vagíny nepatří

http://formankova.blog.idnes.cz/c/35716/Zachodova-stetka-do-vaginy-nepatri.html

Vem si mě, aneb jak slepice bojují kohouta

 http://formankova.blog.idnes.cz/c/12270/Vem-si-me-aneb-jak-slepice-bojuji-kohouta.html#t2