Prezident Drahoš naši společnost nespojí

V předvolebním boji před druhým kolem prezidentských voleb jde především o nerozhodnuté voliče a protože voliči se často řídí emocemi, vytáhl Jiří Drahoš do boje umělecký kalibr.

Do své kampaně zapojil umělce, aby jejich příznivci si řekli - můj oblíbený herec, zpěvák volí Drahoše, tak já ho budu volit taky. A jelikož je ˝umělecká˝ kampaň zaměřená na emoce a nikoliv na rozum obsahuje nesmyslnou frázi, u níž se předpokládá, že jí emoční voliči spolknou.

Umělci, kteří přesvědčují na sociálních sítích občany, aby volili Jiřího Drahoše, uvádí jako jeden z důvodů nesmyslnou frázi, že potřebujeme prezidenta, který spojí naší rozdělenou společnost.

Absurditu tohoto výroku nejvíce vystihují slova Zdeňka Svěráka, který ve videu na svém facebokovém profilu mimo jiné říká: „Všimli jste si, že už léta žije naše společnost rozpolcená na tábory, které spolu nemluví? Takže jako sůl potřebujeme člověka, který se pokusí být mostem a spojí nás.“

Ano, pane Svěráku, určitě jsme si všimli, že naše společnost je rozpolcená na tábory, které spolu nemluví. Naše společnost se totiž rozpoltila krátce po revoluci, kdy začaly vznikat politické strany. A tak tady máme tábory levé, pravé a střední, názorová pluralita je totiž v demokracii zcela normální. A tak kandidát na prezidenta orientovaný napravo, nemůže být mostem, který by nás spojil. Naopak druhé kolo prezidentských voleb rozpoltilo naši společnost dokonce na dva nesmiřitelné tábory – pro Zemana a proti Zemanovi. Pan Drahoš totiž nemá, co voličům nabídnout, než volbu proti Zemanovi. Slušnost, smysl pro humor či změna, jak často uvádějí jeho podporovatelé, je jen zástěrka pro skutečný protizemanovský důvod.

Fakt, že jednotlivé tábory spolu nemluví v i době, kdy nejsou žádné volby, jen těžko může ovlivnit prezident, protože příčinou nesmiřitelnosti táborů je, že lidé se ještě nenaučili uvažovat demokraticky – tedy respektovat názor druhého, tak aby s ním mluvili i v případě, že má jiný politický názor. A neochota občanů respektovat názor druhého se odráží i ve vztahu k prezidentovi, tudíž prezident, i kdyby se snažil být nadstranický u části /v současné době u poloviny občanů/ nemá žádnou autoritu. Důkazem jsou nejen veřejně prezentované vulgarismy odpůrci současného prezidenta, ale i tzv. politické podpásovky, tedy výroky politiků dehonestující Zemanovu lidskou důstojnost.

 A těžko prezident, který pro občany reprezentuje nějaký politický směr, může např. slovně vyzývat občany, aby vzájemně respektovali své názory, když odpůrci nerespektují ani jeho samotného.

Naše společnost se musí soužití v demokracii ještě hodně učit a lidé si musí dojít sami k poznání, že politika jim v životě nestojí za to, aby nemluvili s některými lidmi, nebo dokonce přicházeli kvůli politice o přátele.