Jiřina Švorcová nikomu neublížila

Poslední rozloučení s Jiřinou Švorcovou se konalo bez účasti jejich hereckých kolegů. Jen Gabriela Vránová považovala za slušnost přijít se rozloučit se svou dlouholetou hereckou kolegyní: „Byla mou kolegyní 27 let, proto jsem považovala za slušné přijít jí na pohřeb.“

Slušnost se u nás bohužel nenosí, a tak slušných lidí je u nás jako šafránu. Ojedinělá účast herečky Gabriely Vránové bohužel odráží většinovou pokryteckou a povrchní morálku plnou politických předsudků, která se v naší společnosti zakořenila jako zhoubná nemoc. V podstatě ukazuje netoleranci k názorům druhých a povrchní odsuzování lidí jen pro jejich názor. Z toho vyplývá i obava některých lidí : abych se účastí na pohřbu, herečky zatracené po roce 1989 většinou národa, nezkompromitoval.

Přesvědčení neznamená bezcharakternost

Byla přesvědčená komunistka, což ale neznamená, že byla špatný a bezcharakterní člověk. Naopak nezneužívala své vysoké funkce ke svému prospěchu. Jako aktivní a přesvědčená členka KSČ nebyla oblíbená mezi režiséry a přišla o spoustu rolí. Také se po Ženě za pultem dlouho na obrazovce neobjevila. V roce 1989 jako první a jedna z mála komunistů odsoudila zákrok na Národní třídě proti studentům. Po revoluci nepřevlékla kabát, jako političtí prospěcháři a nepřeběhla honem do jiné strany budovat novou politickou kariéru. Sama odešla ze scény Vinohradského divadla a stáhla se do ústraní. Necítila se ukřivděná, brala věci jako přirozený následek nové doby.

Kolegové, kteří se nebáli říci pravdu

 K jejímu úmrtí vysílala TV Barrandov dokument o jejím životě, natočený po revoluci. Slova jejích kolegů (režisér Jiří Adamec, herec Otakar Brousek ml., herečka Hana Macuichová), kteří se dokázali oprostit od politických předsudků a měli odvahu v pořadu vystoupit, ji hodnotili jako ženu skromnou, charakterní a skvělou herečku:

„Měla svůj názor, ale dalo se s ní diskutovat.“

„Byli kolegové, kteří přesvědčení jako ona nebyli, ale dokázali prásknout kolegu, taková ona nebyla.“

„Byla skromná, nedávala nikomu najevo své vysoké politické postavení“ (člena ústředního výboru KSČ).

„Hodně lidem pomohla.“

„Skvělá herečka“

 A nakonec slova, která hovoří za vše.

Kamila Moučková (hlasatelka), která byla obětí minulého režimu, by měla nejpádnější důvod odsuzovat stoupence bývalého režimu. Ale ona se dokázala dívat na Jiřinu Švorcovou jako na člověka a dokonce se jí zastala.

Kamila Moučková: „Na některý z těch lidi, kteří jsou na ní ošklivý, tak se zlobím. Opravdu nikdy nikomu neublížila, co já vím.“

Její slova přesně vystihují tu pokryteckou morálku. Jak už bylo řečeno v dokumentu, jiní kolegové práskali, ale o těch se veřejnost nedozví.

Kdepak byli ti lidé, kterým pomohla, když se konalo poslední rozloučení? Že by se nechtěli zkompromitovat účastí na pohřbu herečky zatracené národem pro její víru?

Bohužel národ se sebou nechá manipulovat. Skuteční prospěcháři, kteří za minulého režimu využívali červenou legitimaci k budování své kariéry, či ublížili práskáním některým lidem, po revoluci převlékli rychle kabáty a stali se z nich zarytí odpůrci komunistů.

Porevoluční heslo: nebuďme jako oni – tedy netrestejme a nepronásledujme komunisty – pomohlo právě těm prospěchářům, aby zůstali u koryta přeběhnutím do jiných stran, nebo se stali úspěšnými podnikateli, či se někam šikovně zašli.

Jiřina Švorcová, která nikomu neublížila a hodně lidem pomohla, byla národu předhozena na pranýř jako obětní beránek, protože byla vidět. A národ si smlsnul. Stejné je to i se seznamy STB. V těch zveřejněných už nebyla žádná jména skutečných agentů, jen obětí, které STB kontaktovala. Někteří z nich - právě z řad herců byli předhozeni na pranýř národu, protože byli vidět.

A největším pokrytectvím je, když před volbami přeběhlí prospěcháři skrytí v pravicových stranách, kteří korupcí do vlastních kapes přivedli náš stát na mizinu, předhazují voličům jako strašáka, ty kteří jsou vidět, protože nepřevlíkli kabáty - tedy KSČM.

Zrovna takovým pokrytectvím je, když levicová strana ČSSD ostentativně před volbami hlásá, že s KSČM nebude nikdy spolupracovat, přestože jejich politika, je také levicová.

A národ slepě následuje své vůdce, místo toho, aby se osvobodil od pokryteckých politických předsudků a hodnotil lidi i jejich činy podle jejich skutečné kvality a charakteru, plive na ty, kteří nikomu neublížili a volí stále dokola prospěcháře, kteří naší zemi ublížili tím, že ji přivedli na mizinu.

Nejčtenější články a nejvyšší karma:

Záchodová štětka do vagíny nepatří

Vem si mě, aneb jak slepice bojují kohouta

Máte pravdu pane prezidente