ano

Tohle už mě taky kolikrát napadlo, proč naše dcera nemá zvláštnosti ala "rainman" - tak si přece většina populace představuje autistu, že? Bohužel skutečnost je jiná a dost často horší než si umí kdo představit. A už vůbec ne člověk, který tím nikdy neprošel. Naše dcerka sice mluví, zase jí bohužel byly naděleny takové úzkosti (z úplně neuvěřitelných věcí - např. z jídla), že to musíme kompenzovat medikací. Díky za Váš blog, Petře. Chodím sem moc ráda a ukazuje mi to mužský pohled na věc. Neznám totiž příliš mužů (kromě mého manžela a pár výjimek), kteří nevezmou do zaječích. Hodně sil do dalšího boje!! Dana

Re: ano

Dano, děkuji moc za vaši reakci a také vám přeji hodně trpělivosti a energie. Jsem ze srdce rád, že můžete patřit mezi ty matky, které mohou říct, že v tom nezůstaly samy, protože mnoho příkladů z našeho okolí je zcela jiných. A pro mne osobně je těžké a smutné se smiřovat s tím, že (my tatínkové) častěji náležíme k té zbabělejší polovině... Ale i to je vlastně trochu důvod pro můj blog. Otřepat se z toho.

když on je každý autista originál.

Je pravda, že každy rodič s autistickým dítětem by chtěl, aby bylo intaktní, jenže to se bohužel nikdy nestane. Rozhodně to není nemoc, která se dá vyléčit. No a tak se všichni alespoň snaží v té mizérii najít nějakou vlastnost, kterou by to děcko bylo pozitivně výjimečné. Jde to ale ve většině případů ztuha. Ale máte pravdu, že příběhy typu Rainman nebo Temple Grandin jsou výjimky. Doporučuji hezkou knížku "Mami, je to člověk nebo zvíře?" od de Clercq. S pozdravem, J.Beran, Speciální pedagogika

Re: když on je každý autista originál.

Děkuji za doporučení, tu knížku neznám, určitě se do ní podívám.

Jinak na tu výjimečnost u autistů se dívám tak, že by byli výjimečnými už jen tím, kdyby se chovali úplně normálně a nijak nevyčnívali vůbec ničím. Bohužel ten rozdíl tu je a musíme ho vidět každý den, protože jednak má náš autista zdravé sourozence, druhak se potkáváme s rodiči zdravých dětí a jejich dětmi. Potom musíte mít v hlavě oba metry, a to není vždy to, co by člověka dělalo nejšťastnějším pod sluncem, když je musí zkřížit jako meče.