A tak lásku dostávají autisté jenom od matek ...

To je urazlive a nevkusne. Vy tedy to vase dite nemate rad nebo co? A pokud ano tak vy si myslite, ze jste jakasi uzasna vyjimka a jediny na svete? Ja uz mam pochopitelne odpozorovano, ze mezi lidmi je tendence pokladat osobu muzskeho pohlavi a priori za necitliveho a sebestredneho gaunera. Lidi jsou tak nejak naprogramovani aby si to mysleli a toto jejich presvedceni ani nemusi nabourat fakt, ze nikoho takoveho ve svem okoli vlastne ani neznaji. Ale vy mate nejakou osobni zkusenost ktera by snad mohla tenthle predsudek korigovat. Taky se o jednoho autistu staram a prijde mi urazlive byt i jen naznacovat, ze pro otce je normalni od postizeneho ditete zmizet s nejakou jinou partnerkou.

Tý jo...

držím palce

Re: Tý jo...

Tohoto pána znáte?

http://www.znamylekar.cz/jiri-los/psycholog/praha-8

Jinak - na fotkách 3 krásný objekty - jeden usměvavej bohém, jeden náádhernej pohár a jeden kouzelnej klučíček. Chlapi, já myslím, že to dáte...

Jiné zkušenosti...

co jsem potkal takové akce, tak obvykle je k dispozici asistenční služba (tedy asistenti, kteří se děti postarají, pokud to jde). U těžkých autistů to může být opravdu problém - na asistenta si zvykají některé děti velmi dlouho.

Rozhodně nebude řešením dát po dobu semináře dítě na starost nějakému pedagogovi - který se toho semináře účastní proto, aby se dozvěděl víc o tomto konkrétním postižení. Tím, že mu dáte na krk postižené dítě, ničemu nepomůžete. Ti asistenti mají za sebou školení - a ještě záleží na tom, jak si který asistent s tím kterým dítětem porozumí.

Uvědomte si, že máte relativně štěstí - víte totiž, co vašemu dítěti je. U dětí o 10-15 let starších si to rodiče často museli zjistit sami.

Ale zcela souhlasím s nedoceněním role matek postižených dětí.

Re: Jiné zkušenosti...

Také jsem se setkal s tím, že semináře nebo přednášky pořádané různými občanskými sdruženími nabízejí asistenční službu po dobu konání akce. Bohužel musím říct, že s velikou nelibostí nesu to, že si organizátoři takovou "službu" pro své abonenty nechávají obvykle královsky zaplatit, a to se nejedná o to, aby s dětmi někdo pedagogicky nebo odborně pracoval, ale jen aby dal pozor, že si neublíží. Chápu to jako selhání a velikou ostudu pro taková občanská sdružení, neboť i náplní přednášek často nejsou žádná užitečná témata a uzoufané maminky se tam jen ještě víc utápějí ve svém neštěstí. Často se jedná pouze o sebeprezentaci organizátora omýlajícího známá fakta snadno zjistitelná z otevřených zdrojů a nikoli podanou ruku potřebným. Přitom by často stačilo, aby někdo ty příchozí pozdravil, zeptal se jich kdo jsou, jak se mají, co by jim pomohlo.