Souhlas Stejně lze pohlížet i na to, jak se komunistický režim "odměnil" našim letcům, kteří proti nacistům bojovali v řadách britské RAF.

Ano, třeba pilota Josefa Brykse. To je naše další veliká ostuda. Díky za komentář.

Zasloužená karma

Kutlvasr a Toussaint. Komuniste zavreli oba. Toussaint dostal dozivoti, velky rozdil mezi Cechy a Francouzy. Velitel nemecke posadky v Parizi Dietrich von Choltitz za to, zenespnil Hitleruv rozkaz ke zniceni Parize, nejen nebyl souzen, jemu i podekovali. Tussaint rovnez usetril Prahu pred znicenim, vdeku se ale nedockal a byl odzouzen za vrazdy civilistu pri prazskem povstani. Neverim, ze na jeho rozkaz, to by dostal rovnou trest smrti a divne je i to, ze byl odsouzen az v rijnu 1948. Tedy po uchvaceni absolutni noci komunisty.

Ano. Řekl bych, že Praha a Paříž měly na sklonku války velmi podobné osudy. Obě města se od uchvatitelů osvobodila sama a velitelé vojenských okupantských posádek kapitulovali. Rozdíl byl diametrální v tom, jaká armáda se chystala do města vstoupit. U nás Rudá, ve Francii Americká. Příznačné pro pozdější rozuzlení.

Jo, pamatuju si. Nekdy v lete 1960 pristoupil stary pan do 121 na Kacerove. Se slovy posadte se jsem mu uvolnil misto. Podival se na mne a odvetil: dekuji, sedel jsem 10 let.

Máte výjimečnou vzpomínku. Někdy člověk narazí na perlu a uvědomí si to až později nebo nikdy. Je fajn, že víte, s kým jste se potkal.

díky

Obětí 50. let bylo strašně moc; pokud nešlo rovnou o popravu (nebo vražda či zabití při výslechu či v jeho důsledku), dávaly se dlouhé tresty vězení ve strašných podmínkách, takže i když někdo přežil např. 10 - 12 let, vrátil se domů s podlomeným zdravím a brzy zemřel. Opět podle sověts. vzoru: vybít kohokoli, kdo by potenciálně mohl být schopen se bránit totalit. zvůli, někdy ovšem přidávali další oběti, např. místní soudruh někomu záviděl dům, tak ho o něj připravil. Absolutní bezpráví, lidé neměli šanci se dovolat práva.

Ano. Všechny tyhle příběhy kolem nás nám neustále připomínají a učí nás, na co bychom si měli dávat pozor a čeho a koho bychom si měli vážit. Myslím, že není rodina, která by neměla svůj vlastní příběh z té doby. Doufám, že už nikdy nebudeme muset nic podobného zažít.