Vezměme si pár afér poslední doby. Kolik kolem toho bylo řečí, akcí, komentářů, adrenalinu a jak to dopadlo? Vždy k naprosté spokojenosti Ruska.
Vzpomeňme na pomník maršála Koněva v Praze 6. Už ani nevím jak to vzniklo, ale najednou začal vadit. Nevadil třicet let po revoluci a najednou bylo zle. Dokonce tak zle, že ho někdo opakovaně zneuctil rudou barvou. Pachatel nebyl nikdy vypátrán. Zaujala mě zpráva historika Eduarda Stehlíka, že se o problému s pomníkem Koněva dozvěděl v Moskvě v době, kdy tam jednal o tom, že se ruská strana nestará dostatečně o hroby našich legionářů, jak podle smlouvy měla. Vyjádřil názor, že to byla ruská akce právě kvůli tomu, aby se o těch našich hrobech v Rusku moc nemluvilo, případně aby se našla záminka jak se o ně nestarat.
Pak ten „někdo“, kdo zneuctil u nás pomník Koněva, nápadně připomíná toho „někoho“ kdo v roce 1969 rozbil v Praze výlohu sovětské letecké společnosti Aeroflot a dal tak záminku k tvrdému postupu proti demonstrantům proti sovětské okupaci.
Výsledek dnes? Koněv je uklizen do muzea, takže v podstatě na důstojné prostředí, a o naše hroby v Rusku se nikdo pořádně nestará.
Vzpomeňme si na jednání o stavbě amerického obranného radaru v Brdech. Rusko hrozilo, že pokud bude radar v Brdech stát, tak rozmístí jaderné rakety v Kaliningradské oblasti. A opět byl vířen veřejný mediální prostor, našlo se hodně mírových iniciativ (podobně jako dnes), vášně plály.
Výsledek? Radar v Brdech není a rakety v Kaliningradu jsou.
Obě tyto věci mají jednoho společného jmenovatele. Kdyby tady Rusové neměli ty své užitečné …, kteří jsou pouze zesilovací hlásnou troubou jejich propagandy, tak by se jim ani jedna věc nikdy nepovedla.
A třetí věc, kterou tu zmíním, se nás týká okrajově, ale působí až směšně. Bývalý americký prezident Obama chtěl „resetovat“ vztahy s Ruskem a vše v dobrém urovnat. Dokonce v Praze s tehdejším ruským prezidentem Medveděvem podepsal novou odzbrojovací smlouvu.
Výsledek: v Rusku je Medveděv asi největší válečný štváč a Obamovi byl zakázán vstup na území Ruské federace.
S tím vstupem je to ale veselé, abych trochu odlehčil. Rusové zakazují vstup mnoha západním veřejným osobnostem. A já si říkám, že to na ně určitě působí jako rána palicí. Ti politici, komentátoři, nebo diplomaté, či soudci, si jistě v Rusku nakoupili hromady nemovitostí, do kterých se nyní nemohou dostat. Jejich děti studují na vybraných moskevských a petrohradských univerzitách a proto zákaz vstupu jistě nesou velmi těžce. Používají výhradně ruskou elektroniku, jezdí ruskými auty a sledují určitě pouze ruské filmy. A teď se chudáci ani nemohou podívat do země takových úspěchů.
Všechno smutné může být někdy i velmi veselé.
