Vyhrocuje se u nás debata o tom, že právo na platbu hotovostí by mělo být zakotveno v Ústavě. Podtónem zní něco o omezování osobní svobody.
Tito zastánci hotovosti se bojí čeho? Já je nazývám jen paranoiky. Přitom paradoxně jsou to spíše ti, kteří brojí za EET (elektronická evidence tržeb), což jejich boji dává až komický rozměr.
Kdo okusil bezhotovostní platbu kartou, nebo mobilem či hodinkami bez zadávání PIN, asi už těžko bude dobrovolně tahat peníze z peněženky. Ta pohoda placení je prostě neoddiskutovatelná.
Mnohé hospody karetní platby odmítají. A hned se vyrojí moralisté, co říkají, že je to důsledek zrušení EET a hospodští chtějí jenom krást. Jenže tomu jaksi protiřečí fakt, že bezhotovostní platby odmítají i mnohé obchody. A tam určitě o nějakém okrádání státu řeč být nemůže. Jde totiž jen a jen o bankovní poplatky. Z každé tržby obchodník své bance odvádí určité procento (čím menší obrat, tím vyšší procento). A pak samozřejmě velké řetězce nemají s kartou problém, zatímco malý Franta v hospodě v Chotěhůlkách logicky ano.
Tady je prostor pro stát, pokud chce zařídit (neříkám nařídit) bezhotovostní platby, tak musí i bankám, a tady říkám nařídit, jednotné a mírné poplatky. Ostatně hotovostní tržba odvedená v bance stojí banku na zpracování určitě víc, než bezhotovostní platby přijaté terminálem. A to i v případě, že tržbu vložíte do vkladomatu.
A pak tu máme ty paranoiky, co radši nemají ani bankovní konto, protože se bojí počítačového podvodu. Ti vykřikují o právu na hotovost nejvíce. Hlavně ale dodávají, že díky bezhotovostním platbám bude stát fungovat jako velký bratr a bude mí o všem přehled.
To mají pravdu, ale pak by neměli ani vystrkovat nos na ulici, protože kdejaká kamera je může hned zaznamenat. Vše je to jen o tom, jak se s daty nakládá, kdo to hlídá a kdo to případně sankcionuje. Tento proces by v demokratické zemi neměl být problém.
Pokud se bojí, že by se stát dozvěděl o nějaké jejich nekalé transakci, tak pak je to přeci v pořádku. A pokud vše dělají legálně, tak ten jejich strach nechápu.
V případě obchodní transakce mezi dvěma sousedy, například platba za vajíčka, není problém to dnes vyřídit z telefonu převodem. A již brzy se dočkáme technologií typu, že se dva telefony prostě přiloží k sobě, plátce zadá jen sumu a bude vymalováno. A že stát bude vědět, že jsem od souseda koupil vajíčka? Ale účel platby přeci nebude nikde zadán. Ale tohle je vedlejší, ty paranoidní myšlenky rozebírat nemíním.
Představme si tedy plně bezhotovostní společnost. A někdo má nekalé úmysly a potřebuje provést „neviditelnou“ transakci. To přeci nebude problém. Tak jak se dnes různými způsoby perou peníze, tak se budou moci provádět černé převody v prostředí kryptoměn.
Jinými slovy bezhotovostní placení je pohodlné pro spotřebitele. Je i levnější pro banky (byť se teď tváří, že si za to musí nechat zaplatit). Boj proti němu je jako boj proti strojům na začátku průmyslové revoluce. Nebo je to jen zaslepenost. A nebo zase sbírání voličských bodů od těch jednodušších.
